Rezignující Petr Hruška: Nechci být porotcem státní ceny v zemi, kde se komunisté stali součástí státní moci

Jak Petr Hruška v pondělí informoval kulturní deník Ostravan.cz, na jeho popud již rezignovali další tři členové poroty: profesor heidelberské univerzity Urs Heftrich, literární kritička Kateřina Kadlecová a pedagog Univerzity Karlovy Petr A. Bílek. „Názorů a občanských postojů Petra Hrušky jsem si vždycky vážila,“ napsala Kadlecová pro server Reflex.cz.

Petr Hruška napřed dopis zdůvodňující rezignaci poskytl internetovým stránkám  Revolver Revue (Bubínek Revolveru) a nyní souhlasil, že ho může zveřejnit i kulturní deník Ostravan.cz. Jak sám říká, v tuto chvíli „rezignoval na zjevnou reprezentaci státu, který představuje odpudivá vláda“. Pro Hrušku to ale není zdaleka první krok, kterým se snaží upozornit na „něco shnilého ve státě dánském“. Před asi čtyřmi lety opustil dobrou pozici vyučujícího Masarykovy univerzity v Brně, neboť nesouhlasil s podivnými praktikami kolegů, kteří nechávali u zkoušek projít i zcela nepřipravené studenty. Filozofická fakulta této univerzity tehdy pro Hrušku ztratila morální kredit, nyní se zase nechce podílet na něčem, co je prezentováno jako „státní cena“, když s novou vládou podle něj ztratil prestiž celý stát.

Citace z rezignačního dopisu Petra Hrušky:

„Jsem nucen s okamžitou platností rezignovat na svoje členství v porotě Státní ceny za literaturu, neboť náš stát reprezentuje odpuzující vláda, která svoje posty vyhandlovala s komunisty a způsobila, že se extremistická politická strana stala skrytou i zjevnou součástí státní moci. Vím, že sama Státní cena za literaturu je dnes aktivitou, při jejímž udělování politická kritéria nehrají roli, a když mi bylo nabídnuto v minulém roce členství v porotě, přijal jsem jej. Myslím si totiž, že stát má umělce ve vlastním, sebezáchovném zájmu všemožně podporovat, a osvícení vládci to také po celé dějiny lidstva dělali.

Jistě, každá vláda je pochybná a ve své podstatě nebezpečná, vůči každé vládě lze mít oprávněné výhrady a námitky, neboť lidé jsou nedokonalí, a tedy k vládnutí v pravém slova smyslu nepředurčení. Nepřestává mne ovšem ohromovat, jak přes tuto nezpůsobilost vládnout si navzájem lidé přece jen čas od času usilují o důstojnější a humánnější způsob tohoto počínání, neboť jakkoliv jde o pokusy marné, jsou pro lidskou společnost nezbytné.

My ale máme stát představovaný vládou, která na takové úsilí rezignovala. Poprvé od listopadu 1989 se nepokrytě a ochotně využívají politické síly, jež považuji za nelidské a zhoubné. Státní cena za literaturu je cenou reprezentativní, přičemž nereprezentuje pouze oceněného spisovatele, ale i vládu, jejíž vůlí je cena udělována. Nechci a nemohu se podílet na této reprezentaci vlády, třebaže jde o reprezentaci nepatrnou a většinu společnosti nějaká literární cena samozřejmě upřímně nezajímá. Nebýt naprostého morálního kolapsu českých politických představitelů, rád bych se po další tři roky účastnil poctivých debat, sporů a dohod s dalšími členy poroty, aby mohl být státem oceněn některý český literát či literátka, neboť je jich dost, kteří si takové ocenění zaslouží.“