Ozvučili Stavitele chrámu, nyní pořídili záznam a chystají další koncerty

Povedlo se vám udělat a zpracovat záznam jednoho provedení vaší hudby k neozvučenému filmu Stavitel chrámu. Můžete popsat podrobnosti, jak a kde k tomu došlo?

Bylo to v pořadí druhé provedení, a to u příležitosti ročního výročí filmového klubu ve Frýdlantu nad Ostravicí. Největší zásluhu na realizaci a zpracování záznamu má skvělý zvukař Petr Pobořil, který si s ním pohrál a výsledek se myslím moc povedl.

Kde jste mezi tím jako doprovod se Stavitelem chrámu vystupovali? A lišilo se nějak výrazněji vaše provedení živé hudby od uvedení v kostele sv. Václava?

V dubnu proběhlo ještě třetí provedení, tentokrát ve filmovém klubu ve Frýdku-Místku. Premiéra v kostele sv. Václava se od těch následujících provedení lišila především akusticky. Dozvuk kostela vyznění velmi pomáhal, mělo to jedinečnou atmosféru. U dalších provedení jsme museli se zvukem pracovat jinak, měli jsme obavu, jestli se nám podaří atmosféru vytvořit i v menších kinosálech, ale ukázalo se, že i tam ta hudba funguje krásně.

Našli jste vůbec nějaký jiný vhodnější prostor pro vyznění příběhu i pro samotnou akustiku jako při premiérovém uvedení v kostele sv. Václava?

Při premiéře došlo ke zvláštní náhodě, kdy jsme jako leitmotiv celého filmu zvolili melodii svatováclavského chorálu, aniž bychom si předem uvědomili, že budeme hrát v kostele sv. Václava jen pár dní před svátkem svatého Václava. I akusticky na kostel v tomto případě nic nemá. Takže trumfnout ho může už snad jedině provedení v samotné katedrále sv. Víta.

Hrajete ve stále stejné sestavě?

Ano, nebyl důvod k personálním změnám, skladba lidí a nástrojů v projektu funguje dohromady bezvadně. Je složená z muzikantů, kteří jsou velmi otevření hudební komunikaci, a díky tomu se nám podařilo vytvořit tvar, který má jasný záměr, koncepci, plán, ale zároveň je v něm spousta svobodného prostoru a každé provedení je unikátní.

Jak vlastně celý nápad doprovázet živě starý film vznikl?

Ten nápad vznikl v hlavě Tomáše Zetka, saxofonisty a jednoho z produkčních festivalu Ostrava Kamera OKO, a mé už před několika lety. Chtěl jsem si doprovázení němého filmu vyzkoušet už dlouho a Tomáš měl stejnou chuť. Pro festival vybral film a oslovil mě, ať dám dohromady kapelu. V té měl figurovat i on sám, ale na poslední chvíli mu povinnosti okolo realizace festivalu neumožnily film nazkoušet.

Už jste měli nějaké podobné zkušenosti s vystupováním u neozvučených filmů?

Já osobně ne a myslím, že ani nikdo z kapely.

Bylo jasné hned zpočátku, jak si jednotlivé party mezi sebou rozdělíte?

Měli jsme několik nápadů, jak uchopit celou koncepci hudby tak, aby skutečně reflektovala a podporovala obrazovou složku. Velká část z nich se ukázala jako velmi dobrá a vytváření té hudby šlo téměř samo. Zajímavé bylo, že jsme při jejím tvoření počítali s melodickým nástrojem, Tomášovým saxofonem, který jsme na poslední chvíli zjistili, že nebudeme mít. Tady se ukázala genialita Mariana Friedla, který v den premiéry řekl, že nad tím přemýšlel a že zvládne střídat kontrabas s klarinetem. Aniž bychom to měli možnost vyzkoušet, udělal to a fungovalo to nádherně. Barva klarinetu dodala celé hudbě výjimečnou náladu, navíc Marian na něj hraje stejně jako na kontrabas a mnoho dalších nástrojů naprosto virtuózně.

Na premiéře se vedle tradičních či méně tradičních hudebních nástrojů objevily i avantgardně laděné zvukové experimenty jako třeba mávání izolační hadicí nad hlavou anebo šplouchání vody v barelu, to vše zůstalo zachováno i během dalších vystoupeních?

Přesně tak, bez toho bych si ten film neuměl představit. Jsou to jediné konkrétní zvuky, které používáme. Tedy ve scénách, ve kterých je voda, šploucháme plechovým barelem s vodou, točení hadicí zase imituje svist větru ve skalách. Na druhé vystoupení Marian přinesl ještě velikou dlouhou troubu, na kterou simuluje troubení Hradní stráže.

Výsledný soundtrack bude veřejně k dispozici?

Bohužel, vzhledem k autorským právům k obrazové složce nemůžeme soundtrack zveřejnit a tato hudba je na obrazu závislá. Ale brzy zveřejníme trailer s ukázkami.

Jaká další uvedení Stavitele chrámu vás čekají?

Nejbližší se odehraje v prostorách zahrad Anežského kláštera v Praze v rámci letního kina, na což se moc těšíme, protože odtud je vidět přímo na katedrálu sv. Víta. Další bude na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, od kterého si rovněž slibujeme výjimečnou atmosféru díky festivalovému publiku. Dále je v plánu Žilina, ještě jednou Praha a mám radost, že další a další termíny jsou v jednání.

Jaké to je pro vás hrát k tak starodávnému filmu a v čem pro vás spočívá kouzlo právě této symbiózy?

Stavitel chrámu patří k počátkům české kinematografie, což sebou nese řadu specifik, některá nám nahrávají, jiná ne tak úplně. Pomáhá nám, že herci hrají velmi divadelně, a tedy expresivně a na poměry dnešních filmů krátký rozsah přibližně 40 minut, díky čemuž má děj spád. Musíme se ale vypořádat s tím, že se ve filmu střídají velmi rychlé střihy s naopak velmi dlouhými záběry na hořící chrám, což byl v té době pravděpodobně náročný filmový trik. Zajímavý hudební kontrast vytváří zkreslená elektrická kytara nebo kytarový syntezátor s často křiveným varhanním zvukem, oproti klasickým akustickým nástrojům a ženskému hlasu.

Ostrava Kamera OKO už se pomalu blíží, máte už nějaký další film, ke kterému byste rádi zahráli a proč?

Na letošním ročníku tohoto festivalu vystupovat nebudeme, ale v doprovázení němých filmů bych chtěl rozhodně pokračovat, protože je to hudební disciplína, která mě nadchla. Snad se to podaří díky dalším ročníku OKO nebo třeba Letní filmové škole, konkrétní film ale zatím ještě vybraný nemám.