Gebauerova socha v kašně na Hlubině je rozumným příspěvkem k sochařskému běsnění v Ostravě

Kuří rynek takřka ucpaný nevydařenými skulpturami, nepovedený památník obětem poválečného násilí na Nádražní třídě, problematický Karel Kryl před budovou rozhlasu, obvody Mariánské-Hory a Plesná zaplevelené objekty ze sochařských sympozií. Ostrava prožívá neuvážené sochařské běsnění a zřejmě se chce stát druhou Klaipédou. Klaipéda je litevské přístavní město, které je v celém Pobaltí proslulé jako „město soch“, mezi stovkami skulptur se tam ale kvalita hledá jen velmi těžko.

V aktuálních poměrech Ostravy se nyní stala čestnou výjimkou socha Kurta Gebauera umístěná v kašně před bývalým Dolem Hlubina. Ta vznikla ze závodní požární nádrže. „Horníci z dolu Hlubina se o svou požární nádrž v minulosti pěkně starali, dokonce v ní chovali ryby, a my na ně navazujeme. Voda zpříjemňuje atmosféru vstupního náměstí, o které se teď staráme,“ vypráví Marta Pilařová z Provozu Hlubina.

Gebauerova socha před napuštěním kašny. (Foto: Roman Petřiš)

Odborná veřejnost prý sice trochu s obavami přijala informaci, že se v kašně na Hlubině postupně objeví až 36 figurálních soch z betonu od různých autorů, všechny nicméně milosrdně zakryje voda. Již odhalená a zároveň „utopená“ socha Kurta Gebauera působí mysticky a zdá se, že se autorům celého nápadu podařilo naplnit myšlenku, se kterou do projektu šli. Kontury betonové postavičky, kterými hýbe rozčeřená voda, působí až zádušně. Tohle je pozdrav z Charónovy říše.

„Betonové postavy v kašně mají symbolizovat generace těch, co tady byli před námi,“ říká Lenka Bartůňková, jejíž návrh zvítězil v architektonické soutěži na podobu kašny, kterou Provoz Hlubina uspořádal již v roce 2014. „K historii dolu patří řada důlních neštěstí, při kterých celkem zemřelo 235 horníků a záchranářů. Největším neštěstím v moderní historii dolu byl důlní výbuch 22. května 1960, při kterém přišlo o život 54 horníků,“ vypočítává Marta Pilařová.

Přízrak v hlubinách. (Foto: Ivan Mottýl)

Šestatřicet „duchů“ se do kašny vnoří velmi zvolna. „Doba je rychlá, ale my chceme kašnu budovat postupně a pomalu. Každý rok do kašny přibyde pouze jedna, maximálně dvě další postavy,“ říká další z realizátorů kašny, architekt Ondřej Turoň ze spolku Provoz Hlubina. A nutno dodat, že jde o podařenou realizaci, o ostravskou hornickou pietu, z níž mrazí. Tak silně na mě dílo zapůsobilo, když jsem si ho prohlížel v jeden červnový podvečer.

Stručně řečeno: Přízrak v hlubinách.