Prázdniny v Ostravě zdárně zahájil Festival v ulicích aneb Za-Hradní slavnost 2018

Událost předjímající Colours of Ostrava by se z důvodu hlavního místa konání klidně mohla přejmenovat na Za-Hradní slavnost, vévodila jí totiž jinak celoročně opomíjená legendární Černá louka. Přestože se stala víceméně jenom hudební předsíní hlavní scény na valech u Slezskoostravského hradu, její atmosféra byla neopakovatelná a mnohem působivější než hrad nebo podhradí z 21. století. Nově vybudovaný areál prostě na genia loci v tomto ohledu zatím nestačí, zvláště pokud pálí slunce, jak se tomu stalo v pátek, není totiž nad to uchýlit se pod koruny letitých kmenů.

Festival v ulicích, který je sesterskou akcí v produkci týmu Colours of Ostrava, vsadil tradičně především na rodinný popový program a této únikové cestě z každodenního shonu opětovně neodolaly davy Ostravanů a zejména školáků v pátek a v sobotu odpoledne. Největší přízeň si tak vysloužily zpěvačky Aneta Langerová a Dara Rollins, z jejíhož koncertu se v sobotu odpoledne valil z hradu téměř kilometrový špalír. Festival zadarmo, bez jakéhokoliv vstupného, tak množstvím lidí proudících přes lávku nad řekou Ostravicí aspoň v něčem připomínal slávu dřívějších Colours.

Dara Rolins na Festivalu v ulicích. (Foto. Martin Popelář)

Páteční rozjezd v odpoledních hodinách byl lehce ospalý. Snad se čekalo na to, až všem městským skončí pracovní doba. Hrad za řekou byl pro ně ještě zatím daleko, takže na středověkou hudbu dánské kapely Virelai jich dorazilo jenom pár stovek, ovšem převzaté rockové hity v chórové úpravě na scéně Černé louky už přilákaly davy. Hladnov Rock Choir a Sborové studio Ostrava-Jih byly jedním velkým překvapením. Ani ne tak svým repertoárem, který byl převzatý například od The Who anebo Queen, jako nasazením a vtipnou prezentací ve vlastní úpravě a s originálním moderátorským přístupem. Alternativní rockový soubor založený v roce 2014 Miroslavem Hlavačkou totiž pohotově a snad také jako jediný přiznaně zareagoval na konec školního roku.

Z prvního dne Festivalu v ulicích. (Foto: Michal Berger)

Je pochopitelné, že Festival v ulicích mohl řadě místních rodičů vytrhnout trn z paty, kam pozvat dítko za odměnu za vysvědčení. No a tady se odměňovalo i pro rodiče, protože jako moderující host byl přizván drsňák Šimek z kultovní ostravské formace Malignant Tumour. Jeho hlášky vedené v učitelském duchu spolehlivě rozproudily satirickou atmosféru letního dopoledne pod košatými stromy. Rocková klasika v bravurním alternativním podání a navíc s vtipem i s místními patrioty musela uhranout kohokoliv z příchozích. Následující workshop s dánskými Virelai už byl navštívený o něco méně, ale zase nabídnul přímý kontakt s pozvanými hudebníky, někteří z nich neváhali opustit pódium a věnovali se poctivě taneční výuce, výsledek byl uspokojivý, tančilo se na středověké rytmy v obřím dvojkruhu, kde se partneři postupně v rytmu prohazovali.

Mnohem více energický a divoký hudební hurikán posléze servírovali britští The Carny Villains na hradní scéně na valech. Swing, punk rock a skotačení všeho druhu si získaly náležitou odezvu a připravily prostor pro očekávaný vrchol večera v podobě ohnivého průvodu. Ten se konal na opačné straně festivalového areálu, a to až na samotném Masarykově náměstí. Ovšem z očekávání se nakonec až taková velká událost nestala. Ohňový průvod sice počítal s atmosférou magické noci, nakonec byl ale jen pouhým chudým příbuzným loňského ročníku v režii Katalánska. Letošní vrhači ohňů si při pochodu z rohu náměstí kolem Divadla loutek až na hrad šetřili síly na samostatné vystoupení. Navíc úvodní tanec, který průvod zahajoval, neviděl skoro nikdo kromě hrstky z prvních řad. Dav návštěvníků zkomplikoval situaci, kterou jedna z účastnic komentovala takto: „Tak velké máme náměstí a oni to udělají v jeho nejmenším rohu. Chudák Masaryk.“

Z festivalového průvodu. (Foto: Michal Berger)

Při následujícím pochodu kolem čerstvě vykopaných laubů bylo lepší průvodu nadbíhat, než jít s ním, lidí bylo tolik, že zdejší stísněný prostor zablokovali a produkce Amanitas Fire Theatre byla soustředěna jen na špici průvodu, kde spočívalavíce méně na promenádě na chůdách a občasným zapálením či chrlením ohně, ovšem kostýmy byly úchvatné, leč v noční tmě ne až tak dobře viditelné.  Z důvodu bezpečnosti byly zřejmě vynechány i původně slibované akrobatické atrakce. Naštěstí průvod měl několik zastávek, na kterých klauni, onen nezbytný element každého Festivalu v ulicích, předvedli němohrou některou z epizod historie Československé republiky.

Nejzajímavější místem průvodu se stala pochopitelně lávka přes Ostravici. Ohnivý muž na chůdách ji musel z technických důvodů vzdát a ke zklamání přihlížejících se ani nepřebrodil. Zato dívka v ohnivě rudém kostýmu se na svých menších chůdách se ztíženými podmínkami statečně popasovala a nakonec se velmi přičinila o tento neočekávaný zážitek. Vrcholem pak bylo nespoutané ohnivé žonglování ovšem v už bezpečně vymezené prostoře před pódiem hlavní scény.

Z koncertu kapely Zrní. (Foto: Michal Berger)

O hudební vrchol prvního dne se očekávaně postaralo Zrní s komorním orchestrem Camerata Janáček, opět projekt iniciovaný festivalem Colours of Ostrava, který ve svém komornějším provedení nezklamal a zcela vynahradil i skoupý ohňový průvod městem. Zpěvák Jan Unger obdařil publikum nejen svým nadprůměrným energickým výkonem, ale vtáhl do hry i magicky působící úplněk na obloze. Fantastické nasazení hráčů obou těles dalo zapomenout na chladné noční počasí, které pak bylo znamením dalšího dne Festivalu v ulicích.

Sobota přinesla po slunečném a teplém pátku střídavě zataženo a nejistotu, jak dlouho ještě budou zadržena dešťová stavidla, nakonec se ale počasí umoudřilo a festival uvnitř několika festivalů pokračoval v popové i nevšedně nastavěné laťce. Některé diváky asi odradila nezvykle postavená dramaturgie, kdy ponurý David Stypka už otevíral hlavní scénu ve 13.30, ale hned následující host finské zjevení Tuuletar veškeré chmury rozfoukalo. Tímto jménem označují na severu bohyni větru a ta v Ostravě rozehnala všechny mraky, čtveřice žen hrajících a capella byla nepochybně výhrou celého organizačního týmu Za-hradní slavnosti. Jejich následný workshop na Černé louce okouzlil ukázkami, co vše se dá pouhým hlasem vykouzlit na mikrofon. Od mistrovsky zvládnutého beatboxu až po sugestivní přenos bublajících pramenů horských vod, to vše mají někteří bohem obdarování v hrdle a finské podání bylo neméně uhrančivé jako nevyzpytatelná atmosféra ve filmech jejich krajana Aki Kaurismäkiho.

Z Festivalu v ulicích. (Foto: Martin Popelář)

A navíc, ve hvozdech na Černé louce skutečně panuje rodinná atmosféra, takže když se jako moderátor, překladatel a hudebník v jedné osobě na pódium vedle finských bohyň objevil místní Tomáš Rossi coby tlumočník i pištec zároveň, neměl jinak roztříštěný festival konstrukční chybu. Skutečně stačilo jen pár koncertů, nikoliv zbytečné rozbíhání se do šíře a mohlo jít i tak o nezapomenutelný zážitek. Tenhle jinak programově označený „chaotický spolek pestrobarevných individualit“ vidět vedle sebe v naprosté souhře nic nenahradí.  I když divák si v tuto chvíli musel zoufat, jen pár desítek metrů opodál se organizátoři postarali o to, aby bohy finské přírody „rušil“ ukrajinský lidový zpěv. Na farské zahradě začal další festival, sice komorní, půldenní, ovšem plný jedinečných lahůdek, od zpěvu až po místní speciality. Jiná mentalita, ale neméně silné emoce.

Jitka Zelenková. (Foto: FVU)

Festival, jak už to je místním zvykem, trval ještě dlouho do nočních hodin a byl spolehlivě slyšet až na Hranečníku, na Slezské. Peter Lipa, Jitka Zelenková, swing, Petr Sovič Golden Big Band Prague a jeho popové retro oslavující Waldemara Matušku a jiné ikony československé populární hudby. Pak ještě jeden hudební svátek v kostele sv. Václava, ale to vše se už tak nějak konalo jako přídavný bonus, kdy příliš mnoho velkých zážitků pohromadě je tak trochu na škodu, a tak finské duchy svobodně se prohánějící se ve větvích Černé louky už nelze v tuto chvíli ničím překonat