Diplomkám v Domě umění schází rebelství a názor na aktuální politiku, studenti řeší spíš sebe

Expozice prezentovaná v Galerii výtvarného umění v Ostravě překvapivě ukazuje, že vystavující studenti nemají zrovna velkou potřebu rebelování a vůbec občanské angažovanosti. Sice zlehka protestují proti globalizaci a konformitě rodičů, konkrétní díla, která by ale například tepala upadající domácí demokracii, nevznikla. Nebo nejsou součástí vystavovaného výboru z diplomek, který připravili kurátoři Martin Fišr a Jaroslav Michna. Obrazně řečeno, diplomanti si raději „udělali selfíčko“ a zkoumali své vnitřní stavy, než by se trápili chmurnou politickou realitou.

Pohled do výstavy. (Foto: Ivan Mottýl)

Prezident republiky pálí trenýrky, které na Hradě vyvěsila výtvarná skupina Ztohoven. Devětadvacet let po sametové revoluci o podobě vlády spolurozhodují komunisté. Putin zůstává s ruskou armádou na Krymu a válčí na východní Ukrajině. V Česku trestně stíhaného premiéra Babiše považují slovenské úřady za estébáka. Domácí politikové se stále více vyhraňují vůči občanské společnosti. To jsou jen nejkřiklavější případy politické zvůle, která by se ještě před pěti lety zdála nemožná. A první, kdo proti takové svévoli mocných obvykle protestuje, bývají vysokoškolští studenti. Ostravské diplomanty však podobná témata nerozrušují a inspiraci hledají jinde. Podívejme se na malý výběr prací z velké výstavy, která zaplňuje celé horní patro Domu umění.

Marcela Krupová: Všude dobře, doma…

Marcela Krupová z ateliéru malby ve vystaveném díle Všude dobře, doma… hledá skrýš před závažnými globálními tématy právě doma v obýváku. S rodiči, psem, dětmi a s pohádkami. Její diplomovou práci lze samozřejmě číst i naopak, Krupová možná české zápecnictví kritizuje. Explicitně totiž umělkyně svůj postoj neprozrazuje, třeba je sama rozkmitána mezi polohou světoběžníka a domácího pohodáře. Z pohodlí domova se každopádně skvěle sní o mořských dobrodružstvích a bájných bytostech, jak dokazuje pohádka vepsaná do jednoho z pláten.

Anna Pokorná: Krajina v architektuře

K mytologii odkazuje i sochařská práce Anny Pokorné s názvem Krajina v architektuře. Je to ironická betonová socha, kterou by na zahradě zřejmě ocenil kdejaký politik KSČM nebo SPD, který je přesvědčen o svých velkých myšlenkách, nicméně ve skutečnosti jen rozmělňuje už tak ubohé výroky předsedy strany, svého mytického boha. Groteskno obsažené v díle Anny Pokorné asi takový politik nepostřehne a za vznešenou sochu bude i ochoten dobře zaplatit.

Kateřina Baránková: Příprava na budoucí povolání

Kateřina Baránková z ateliéru Text, forma, funkce se ve videu Příprava na budoucí povolání vlastně dotýká podobných problémů jako Marcela Krupová. A ptá se, proč vlastně cestujeme po celém světě, když se z takových výletů stává rutina, která už nemá ani poznávací funkci. Baránková třeba přemítá o cizinci, který se potká s Bělorusem a snaží se z paměti vylovit alespoň nějakou znalost o Bělorusku. Prý přes tu zemi někde letěl, je prý pěkná…  Neví nic. Vyhořelý kosmopolitismus vzor 2018.

Marek Franz: Výtah

Nad globalizací uvažuje i Marek Franz z ateliéru obalového a knižního designu v cyklu maleb s názvem Výtah. Franz maluje bizarní chatrče a další obydlí, tyhle podivuhodné domečky ale skládá z artefaktů svého dětství (stavebnice Merkur) a atributů globalizace (igelitky z hypermarketu Globus). Honba za zbožím totiž z lidí vytváří i velmi omezené ztroskotance.

Gabriela Zelenková: Konstelace

Konstelace řeší postavení hvězd a planet a obecněji jakýsi souběh okolností či stav věcí. Gabriela Zelenková z ateliéru malby v mnohavrstevném díle Konstelace provádí něco jako generální perlustraci svého postoje k veličině jménem Život. Ten je na rozdíl od hvězd a planet časově krutě omezenou kvantitou.

František Mucha: Romanická vize – iluze

Komplikovaná instalace Františka Muchy z ateliéru intermediální tvorby s názvem Romantická vize – iluze je především sebezpytným zkoumáním sebe sama a teprve v druhém plánu má nádech i určité angažovanosti. V práci cítím spoustu resentimentů nad uplynulou studentskou etapou, kdy se bezstarostné flámy spojené s erotickými dobrodružstvími střídaly s deziluzemi nad smyslem umění, které ale další den spláchla nějaká nová romantická vlna. Vize, iluze, rozbité lustry, plechovky od koly, akvárium ukotvené v řetězech. Je to niterná instalace podobná surrealistickému řetězení, ale bez manifestu, který by řekl něco podstatného k dnešku.

Pohled do výstavy. (Foto: Ivan Mottýl)

Přitom třeba vedoucí katedry malby Daniel Balabán nebo Jiří Surůvka z katedry intermedií ve své tvorbě permanentně reagují na každé výrazné vyšinutí domácího i světového politického barometru. Balabán na své nedávné výstavě právě v Domě umění představil silný a mocně angažovaný obraz odkazující na sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou. A Jiří Surůvka na politiku všedního dne reaguje při každé příležitosti, takto třeba letos na jaře v rámci výstavy v Kolíně: „Půl života jsem prožil v totalitním režimu, další trávím v posttotalitním marasmu. Také proto pořád ten nadpřirozený, přitom teplákový oblek Batmana. Lidé totiž mají rádi řešení jako v antickém dramatu. Prostě se shůry někdo spustí a za nás vše vyřeší. Takovou představu mají i někteří naši voliči. Ten, koho zvolí, prostě udělá přesně to, co nasliboval. Proto jsem stále ten hrdina, ten zachránce, který nezachrání vůbec nic.“

*

Diplomky 2018. Dům umění v Ostravě. Výstava je k vidění do 22. července 2018. Vystavují Alena Csabiová, Nikos Eftimiadis, Tomáš Juřena, Jana Vlčková, Simona Drdáková, Gabriela Cyrusová, Gabriela Zelenková, Marcela Krupová, Timur Aloev, Kateřina Baránková, Inga Chuprova, Kristýna Pavlíková, Daniel Štěcha, Tomáš Graběc, František Mucha, Eliška Kvíčalová, Kristýna Drápalová, Jana Baletková, Marek Franz, Helena Hankeová, Katarína Jamnišková, Eliška Ostrušková, Ivana Stránská, Klára Syberová, Anna Pokorná, Šimona Szabo, Lenka Szilasi.