Velmi zdařilé uvedení šestinotónové opery na festivalu NODO je mezníkem v českých operních dějinách

Jeden z nejoriginálnějších světových skladatelů Alois Hába se narodil v roce 1893 ve Vizovicích v lidovém muzikantském prostředí. Od dětských let hrával na housle, studoval na učitelském ústavě v Kroměříži, od roku 1914 také skladbu u Vítězslava Nováka na tzv. mistrovské škole Státní konzervatoře. Po skončení 1. světové války, v níž byl totálně nasazen na Haličské frontě, setrval ve Vídni, kde studoval skladbu u proslulého modernisty Franze Schrekera, za kterým se posléze vydal na tři roky do Berlína. Hába se seznámil s díly skladatelů 2. vídeňské školy (zejména Arnolda Schoenberga) a stal se propagátorem tzv. atematického slohu.

Laicky řečeno se snažil o zrušení toho, co si v hudbě nejvíc zapamatujeme – tedy melodických schémat a rytmických floskulí. Nebyl ale z těch, kteří pouze boří, ale zkonstruoval nové skladatelské systémy: nejznámější jsou čtvrttónový a šestinotónový, v kterých se nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny dělí na jemnější diference než je klasický půltón. V těchto systémech vytvořil Hába řadu skladeb, pro které musely být zkonstruovány i speciální nástroje: čtvrttónový klavír a šestinotónové harmonium jsou ty neznámější, existuje však i čtvrttónový klarinet a kytara. Hába byl osobnost evropského formátu a málo se ví, že patří k vůbec nejhranějším českým skladatelům.

Z inscenace Hábovy opery Přijď království tvé. (Foto: Martin Popelář)

Přijď království tvé je třetím operním dílem Aloise Háby. V roce 1931 se v Mnichově uskutečnila světová premiéra celovečerní čtvrttónové opery Matka. Druhá opera Nová země podle románu Fjodora Gladkova byla inspirována Hábovou účastí na Mezinárodní olympiádě divadel a navazující Mezinárodní konferenci skladatelů v Moskvě.  Svou třetí operu Přijď království tvé začal komponovat v roce 1937 a dokončil ji v protektorátu v roce 1942. Je psána v šestinotónovém systému a do nedělního večera nebyla dosud nikdy provedena. Za války to pochopitelně nebylo možné a vzhledem k výraznému spirituálnímu rozměru díla to nepřipadalo v úvahu ani po únorovém převratu.

Hába v této opeře použil speciální šestinotónové harmonium, které bylo pro tuto příležitost zkonstruováno. V orchestru slyšíme také žestě, smyčcové nástroje, pestrou sbírku bicích a tři různě naladěné harfy. Na libretu se vedle skladatele podílel hudební režisér Ferdinand Pujman, který do stylistiky češtiny vnesl poeticky zaumný jazyk, kterému kontrastuje obecná čeština s prvky pracovního slangu dělníků.

Hábova opera Přijď království tvé je synkrezí tří základních kategorií: sociální, antropozofické a antimilitaristické. První je reprezentována zjevnou snahou o sociální spravedlnost a zařazuje se tak navíc k linii utopických děl světové literatury. Příběh opery se začíná odvíjet v továrně, v níž si dělníci stěžují, že jsou z nich neustálým zvyšováním výroby bezduché stroje. Následně přichází z vedení továrny informace, že budou (pro omezení výroby) propuštěni. Jejich příběh v druhém a nejzajímavějším dějství vystřídá princip duchovní. To je ona druhá rovina, která je v opeře prezentována rozhovorem Krista s padlými anděly Arimanem a Luciferem. Ti Krista žádají, aby je zbavil jejich úlohy, ale on odpovídá, že nenastala ta správná doba. Že přijde, až člověk pozná svou vlastní podstatu a osvobodí se.

Z inscenace Hábovy opery Přijď království tvé. (Foto: Martin Popelář)

Protiválečná myšlenka je demonstrována ve třetím katarzním dějství. V něm nakonec nedochází ke krveprolití a rebelii dělníků, ale k oslavě Krista a jeho království založeného na všeobjímající lásce a rovnosti všech bytostí. Zde také Hába geniálně zakomponoval princip divadla na divadle, v němž se autor ústy jednoho ze zpěváků ptá, co má s postavami, které vymyslel, udělat. Téma opery je tedy syntézou několika rovin a její psychologie je neobyčejně aktuální a prokreslená.

Inscenátoři díla Jiří Nekvasil (režie), David Bazika (scéna) a Marta Roszkopfová (kotýmy) využili vertikality prostoru a zasadili Hábův příběh do jakési stupňovité pyramidy, dalo by se říci, že o třech patrech. Číslo tři je pro tuto operu skutečně symbolické. Nejen trojjedinost božské podstaty, ale i Steinerova nauka o člověku tvoří trojici. V nejnižším patře této stavby se nachází ochoz, odkud promlouvají a zpívají dělníci. K nim hovoří z vyššího patra ředitel, případně v dalšího dějství nadpozemské bytosti. Další patro představuje Ježíše Krista a nejvyšším a centrálním bodem scény je kříž, který se nad vším vznáší. Výrazná je postava Písmáka, kterou inscenátoři zasadili do zrcadlové kazatelny. Kostýmy Marty Roszkopfové stylově ani barevně nevyčnívají, spíše se snažily vystihnout podstatu své funkce. Pracovní overaly dělníků, stejně jako odění jejich nadřízených, jsou vkusné, výrazněji na člověka zapůsobí asi masky a malby na tvářích nadpozemských bytostí.

Z inscenace Hábovy opery Přijď království tvé. (Foto: Martin Popelář)

Přijď království tvé je opera pro 26 pěveckých rolí, ale jednotlivé party jsou, co se náročnosti týče, velmi rozdílné. Více než samostatné hodnocení jednotlivých pěveckých výkonů se jeví důležitější jejich vzájemnost, soustředěnost a psychologická pronikavost, která je dána semknutím proti nepřátelské zvůli. Hábova opera má jakýsi roboticky mechanický, strojový rytmus, který je naplňován komplikovanými metrickými impulzy a bylo nesmírně obtížné uhlídat přesné nástupy, což se – až na několik málo momentů – protagonistům dařilo.

Co se týče pěvecké techniky, musíme si přiznat, že zpěváci své party odzpívali dobře, ale povětšinou bez nároku na mikrointervalovou pěveckou techniku, která vyžaduje letité zkušenosti, minuciózní přípravu a tréning. To však nevnímejme jako výtku, zpěváci a sboristé si zasluhují velké uznání, protože své role zvládli v rámci svých možností a časových dispozic výborně. V orchestru se specifické mikrointervaly a ohýbání tónů ozývalo markantněji: pochopitelně byly zjevné v harmoniu a klávesách, které obdivuhodně obsluhoval klavírista Miroslav Beinhauer, i ve smyčccích, kde se přece jen konstrukčně tvoří pohodlněji než v žestích.

Úvahu si v případě tohoto Hábova díla zaslouží samotný termín opera. Postavy na scéně toliko zpívají, dramatický potenciál v podobě choreografické a herecké složky téměř absentoval. Proto je označení opera poněkud problematické a Hábovo dílo se svým tématem i provedením blíží více scénickému oratoriu.

Z inscenace Hábovy opery Přijď království tvé. (Foto: Martin Popelář)

Všichni účinkující pondělní reprízy si zaslouží skutečně hlubokou poklonu. Z důvodu selhání elektrické přípojky k syntezátoru v předehře k 1. dějství se asi dvacetiminutový blok musel při pondělním uvedení opakovat úplně od začátku. Hábova třetí opera Přijď království tvé se v rámci festivalu Dny nové opery Ostrava vzácně rozezněla jako hudebně nesmírně zajímavé dílo, které si zaslouží pozornost a další zkoumání. Jde o dílo hudebně i myšlenkově nadčasové a jeho konotace s dnešní dobou jsou místy šokující a vizionářské. Hába zanechal v této opeře důležité svědectví o nutnosti humanity, milosrdenství a duchovní energie, která dává sílu a naději zvládat pozemská utrpení.

Nastudování francouzského dirigenta Bruna Ferrandise bylo vskutku znamenité. Sympatický dirigent projevil zásadní přehled v partituře a poskytl všem účinkujícím solidní zázemí v přesných gestech, výstižném udávání nástupů a svým entuziasmem je i strhnul k dramaticky vyostřenému i ezotericky ponornému hudebnímu výrazu. Ferrandis se stal Hábově hudbě skutečně skvělým tlumočníkem i zasvěceným vykladačem a spolu s dalšími inscenátory a týmem NODO zajistil, že světová premiéra tohoto díla vstoupí do dějin české hudby jako mimořádně přínosný, noetický zásadní okamžik.

(Recenze je psaná z druhého, pondělního uvedení)