Petr Korč po skončení Sweetsen Festu. V dalších letech to ještě vymazlíme. Výzev je před námi víc než dost

Sladký sen je u konce, jak dalece splnil letošní ročník očekávání pořadatelů?

Každý rok si na sebe vymyslíme nějakou šílenost, každý rok prožíváme do poslední chvíle strašná muka, dost často se zdá, že některé věci prostě nejde zorganizovat, zkombinovat, uřídit… Ale i letos se to nakonec povedlo, protože ve výsledku jde pořád všem zúčastněným o akci samotnou, nejen o sebe. A v tom je to očekávání naplněno vrchovatě, momentálně prožívám třetí vlnu návalového uvolňování endorfinů, první přišlo s Evou Jiřičnou v pondělí, druhé po zahájení na Olešné a třetí po finálovém koncertu Davida Stypky.

Žádné hořké procitnutí ze snového opojení tady asi nehrozí, co, pane domácí?

To určitě ne. Otázkou je, jak pokračovat s festivalem dále, za poslední tři čtyři roky jsme se vrhli do tolika dramaturgických a organizačních výzev, že jsme se dostali až na samou mez toho, co dokáže Frýdek-Místek nejen vyprodukovat, ale i strávit. Myslím, že si přes prázdniny odpočineme, načerpáme nové síly a pustíme se do práce. S tím, že od teď budeme chtít klást důraz hlavně na kvalitu, detail, organizační komfort. Chtěl bych v dalších letech festival doslova vymazlit. Teď, když jsme tak trochu v nejlepším a máme nakloněny partnery, se to nabízí a myslím, že je to to nejlepší, co můžeme udělat…

O co tady nejvíce šlo, o neopakovatelnou atmosféru, rodinný piknik, vystoupení napříč žánry?

Sweetsen Fest je alchymie, nikde jinde nevidím mé přátele v takových vypjatých situacích, nikde jinde nevidím tolik zapálení pro věc, a co je nejkrásnější, nikde jinde nezažíváme tolik uspokojení, když se to povede. V tomhle je festival neuvěřitelnou kombinací energie, která nakonec proudí tím správným směrem… V těžkých chvílích jsem párkrát uvažoval o tom, jestli už není čas toho všeho nechat. V nejlepším skončit. Ale je nutné si přiznat, že tahle akce už je mnohem víc Frýdek-Místek než já a bude a musí tu být ještě hodně dlouho.

„Beskydy na obzoru, scéna na vodní hladině, západ slunce, těším se.“ To jsou slova, kterými jsi avizoval letošní ročník v našem vstupním rozhovoru před 20. červnem, jaká byla skutečnost?

Každému člověku bych přál zažít pocity, které jsem prožíval na Olešné. Když nám areál rostl pod rukama, když se rozjel program, když vrcholil i když jsem se pak procházel po hrázi a prohlížel si tu scenérii z dálky, s nadhledem. Prožívám to velmi osobně, silně, není to pro mě jen práce, je kus mého života, jsem v tom až po uši. Budu z toho hodně dlouho čerpat, jeden z mých nejkrásnějších životních zážitků…

Zafungovala nostalgie na Olešné z doby socialistických sodovek?

Slovo socialistických bych nahradil slovem žlutých, hezké vzpomínky máme navzdory tomu, že to bylo za socialismu… A nostalgie? Ano. K patnáctému ročníku jsme si to mohli dovolit. Bylo vidět, že už když nasedali lidé do historických autobusů, které je vozily na Olešnou, něco se přepnulo. Byla tam fantastická atmosféra, muzikanti, veselí a nakonec to velmi pomohlo i charitativním sbírkám, které tam probíhaly.

Jaké můžeš jmenovat největší zážitky, které se tady letos odehrály?

Za mě to je jasné. Večer s Evou Jiřičnou a jejím představením projektu dostavby nové scény Národního domu v Místku. Neuvěřitelná kombinace opravdové velikosti, krásy a skromnosti. Finále zahajovacího večera, kdy se spojili David Stypka & Bandjeez, Mirai, Big BLAST! Band a dva původní členové kapely Prouza Vladimír Fanek a Bronislav Svoboda a uzavřeli večer skladbou Tady je to místo, jejíž text napsal Dušan Helštýn, který už tady s náma bohužel není. A bylo to krásné a symbolické i s tím rozjezedem na podruhé. Nebyl jsem sám, kdo neovládl svoje emoce. A třetím vrcholem bylo sobotní vystoupení Davida Stypky s kapelou a hostující Terezií Kovalovou. Pamatuji patnáct ročníků, ale troufám si říct, že tohle byl jeden z nejlepších koncertů v jeho historii.

Podle reference Milana Bátora na Ostravanu (odkaz ZDE) se zahajovací den Sweetsen Festu neúměrně protáhnul a z hvězdného trojlístku držitelů Anděla zbylo nakonec torzo, čím to?

Tohle jsem upřímně nějak nepochopil. Za mě se stal doslova a do písmen zázrak pod Beskydami. Zahajovací večer patřil Big BLAST! Bandu a „Andělé“ byli jejich hosty. Společně po nedělích nazkoušeli s aranžemi pro big band sedm skladeb. Kdo někdy zkoušel zorganizovat vystoupení big bandu, který si navíc pozve další big band, komorní orchestr a ještě andělské kapely, které hrají skoro každý den, ví, o čem asi mluvím. Celé je to benefice a většina muzikantů s big bandu má navíc svá civilní zaměstnání. Pondělí a úterý před zahájením byl jeden šílený zápřah, všichni předvedli maximum, aby to dopadlo dobře. Za mě velká poklona Davidovi a Miraiovi, kteří nakonec i přes nedostatek času na generálku finále s grácií ustáli. Jediné, co mě opravdu mrzí je, že jsme v tom neskutečném presu nebyli nakonec schopni zajistit komfortní přípravu Marianovi Friedlovi. Je to mistr svého řemesla a nevystoupí s ničím, co není připraveno naprosto precizně. Domluvili jsme se, že všechny společně pozveme a uvidíme se na akci Jazz ve městě, kde ve Frýdku-Místku 26. července zazní projekt Beránci a vlci v celé kráse.

Co povětrnostní podmínky, dalo se to ustát, nebo se podepsaly i na vývoji akce? Byly v tomto směru i horší ročníky?

Je pravda, že od druhého dne akce to bylo střídání tři fází zimy, deště a nárazového větru, které odstartovala páteční dopolední průtrž. Ale všechno jsme ustáli. Jsem vděčný za středu, nádherné počasí, žádný opar, Beskydy v pozadí. To nemohlo být lepší.

Co je podle tebe objektivním měřítkem vydařené akce?

Dobrý pocit, když ho mám já, pak nejbližší spolupracovníci, muzikanti, pak přátelé a pak návštěvníci. Je řada „objektivních“ měřítek, počty, výtoče, velikosti… ale když víte, že všichni odvedli maximum, nemůžete nemít dobrý pocit.

Můžeš uvést i třeba nějaký hmatatelný efekt, třeba počet vypitých piv, prodaných zmrzlin, sesbíraných kelímků a podobně?

Já ta přesná čísla zatím neznám, ale bylo toho všeho hodně. Přece jenom už je festival jednou z největších akcí v kraji.  Ale jedno číslo uvedu, mám z něj radost. Ve sbírkách pro společnosti ADRA, Charita a Podané ruce se vybralo 109 759 korun. Jestli to tak půjde dál, v příštím roce se přehoupneme přes milion, který festival za svou existenci těmto společnostem v souhrnu přinesl.

Poslední dobou si hodně pohráváte s vodou, nejdříve Ostravice, pak Olešná, není čas změnit živel? Třeba už příští ročník?

Festival sám o sobě je živel!

Nějaké konkrétní nápady pro Sweetsen Fest 2019?

Nápadů je spousta, ale tak jako každý rok, ty nejlepší krystalizují na každoroční pravidelné afterparty, která je ještě před námi… ale zcela určitě festival nezakrní (smích).

Sweetsen Fest skončil, ať žije Sweesten fest, to znamená, že celých jedenáct měsíců bude teď na veřejnosti ticho po pěšině, anebo je to jinak?

Dneska nám ještě celý den běží závěrečný divadelní program a program pro děti ve frýdeckém faunaparku. A po neděli? Ticho asi bude, ale bude to ticho před bouří…

Kam se chystáš na léto?

Letos s celou rodinou zmizíme někam hodně daleko, do klidu… chci si pořádně odpočinout, protože vím, že na konci léta už se budu těšit zpátky. Mám to tady doma, pod Beskydami opravdu rád a vím, že nevydržím jen tak přešlapovat na místě. Sweetsen Fest je pro mě příležitost, jak svůj vztah k městu vyjádřit s tolika lidmi dohromady. Těším se na to, co mě čeká. Výzev je před námi pořád dost…