Chytili jsme druhou mízu, nové album bude, říkají indiepopoví Places

V poslední době se u vás udála spousta věcí, kromě jiného třeba to, že Eva byla nominována na Cenu Jantar. Jaké jste z toho měli pocity?

Marcyn: Měli jsme z toho radost. Věděli jsme, že když její jméno zazní v zaplněném Gongu, bude to jenom dobře. Když něco uděláš a někdo si toho všimne, je to fajn.

V uplynulých měsících jste také odehráli několik – alespoň podle vašich slov – přelomových akcí. Narážím hlavně na předskakování Wolf Alice. Odstartovala tím nová etapa kapely?

Jakub: Byl to pro nás nový druh výzvy. Na podzim jsem v kapele začal pozorovat určitou apatii, myslím, že jsme zkoušeli třeba třikrát a pak měli deset koncertů. Ale když jsme dostali tuhle nabídku, všichni začali cvičit. Dostalo to novou energii a dalo nás to zase dohromady.

Marcyn: Tohle byl pro nás dobrý vítr, nabralo to nový dech. Byl jsem pyšný, že jsme to zvládli. A hlavně to skončilo tím, že se Žatkovi (baskytarista Places, pozn. aut.)  narodilo druhé dítě, takže to bylo hezké. Už jsme staří a sentimentální. (smích)

Tohle léto si taky zahrajete na všech „důležitých“ velkých festivalech – po Metronome také na Hradeckém slunovratu, Rock For People a pak i Colours of Ostrava…

Marcyn: Nevím, jestli na všech důležitých, ale je jich dost na to, abychom s tím mohli machrovat na Facebooku. Hodně se těším na Hradecký slunovrat, ale i na ty ostatní – třeba na Colours jsem vždycky chtěl hrát. Nebavme se o teď tom, co za tím festivalem je, ale sám si vzpomínám na dobu, kdy jsme si jako kapela z Chlíva spolu s dalšími stěžovali, že si nikdy nikde nezahrajeme. A já jsem si už před těmi sedmi lety říkal, že se to někdy zlomí, že to prostě musí vyjít. Už když jsme v roce 2016 vydali desku, chtěl jsem tam jít, ale nevěděl jsem, jak na to. Nechal jsem to proto být a čekal, než se ozvou sami. Je to tak dobře, protože až teď máme na to předvést tam něco, za čím si můžeme stát. Před dvěma lety by tam nebyly ty věci, co hrajeme teď, nebyl by tam hlavně Traveller, a to by byla škoda.

Tam mířila i ta otázka, kterou jsi mě nenechal dopovědět.

Marcyn: Vidím ti do hlavy. (smích)

Čím přesně to tedy je, že si vás zvou dva roky po desce? Viděli vás třeba otvírat pro Wolf Alice nebo jinde?

Marcyn: Tím to asi nebylo, o většině akcí už jsme věděli daleko před Wolf Alice. Colours jsme měli domluvené už v září, Rock for People jsme řešili v říjnu, jenom Metronome nám přistál v klíně právě po Wolf Alice.

Jakub: Myslím, že tomu hodně pomohl singl. Oproti desce je to velký progres.

Marcyn: Jo, všichni říkají, že je to mnohem dál než deska, a to se bavíme o jedné písničce. Hodně nám to pomohlo. Myslím, že většina lidí zná Travellera, a až pak se dostane k desce. Ta asi nebyla dostatečně vidět.

Dá se očekávat, že nová deska bude znít právě jako Traveller?

Marcyn: Ne, od nás se nedá očekávat vůbec nic. (smích)

A bude vůbec nová deska?

Marcyn a Jakub: (unisono) Bude.

Marcyn: Bude určitě druhá deska, protože jsme chytili druhou mízu. (smích) Už jsme staří, ale tohle ještě zvládneme. Zrovna nedávno mi říkal Palec z Barráku: „Places, ty vole, to už nikoho nezajímá!“ (smích)

Před několika lety jste mi v rozhovoru řekli, že „Ostrava už s vámi počítá“. Je smutné, jestli se to takto razantně proměnilo. Nicméně zpátky k nové desce…

Jakub: Ještě si musíme najít zvukovou polohu. Rozhodli jsme se teď nahrát jeden singl svépomocí ve zkušebně. Chci se v tom sám trochu pohrabat a víc si naposlouchat, jak zníme na nahrávce. Často od lidí slýchávám, že jsou překvapeni, jakou to má naživo sílu. Chtěl bych najít, kde to tam mimo pódium není, kde to vázne, i když je Tomáš (Neuwerth, producent debutového alba Places, pozn. aut.) skvělý producent a tehdy z nás dostal to nejlepší.

Marcyn: Hlavně jsme získali sebevědomí jako kapela, už se nebojíme si věci nahrát sami. S tím, že míchačku bude dělat někdo etablovaný, někdo, kdo to umí. Produkci už si chceme dělat sami, máme tu ambici a chuť zkusit to. Uvidíme, jestli si za tím budeme stát natolik, abychom to dali někomu smíchat a vydat.

Jakub: Jeden dva songy takhle uděláme a uvidíme, kam to povede.

Marcyn: Budeme to dělat po singlech. Jeden chceme udělat co nejdřív, aby měli lidi co poslouchat před těmi festivaly, na kterých budeme hrát. Feedbacky pak rozhodnou, jestli je to dobrá cesta.

Co to bude za skladby?

Jakub: Anxiety a Nobody Get Hurt.

V posledním rozhovoru pro Ostravan jsi, Marcyne, řekl, že máte „náhozy na asi šest skladeb“. Jde o ty samé, které budou na chystaném albu?

Marcyn: Jsou to ty stejné věci s tím, že se to pořád hobluje a opracovává. Tím, jak to hrajeme naživo, postupně zjišťujeme, co je dobré a co ne. Není to tak, že na zkoušce uděláme song a ten už v té podobě zůstane. Pořád se to hýbe, je to živý materiál. Třeba Nobody hrajeme už tři roky a změnilo se to uplně šíleně.

Jakub: Tu jsme vymysleli těsně po tom, co jsme dokončili Distant Edges.

Marcyn: Přesně tak. 13 Days, Nobody a Anxiety, to jsou věci, které mohly být na desce, kdybychom s ní třeba půl roku počkali. Ale cítili jsme, že to zní úplně jinak než ty skladby na desce. Mohlo by to působit nekonzistentně.

Ve stejném rozhovoru jsi řekl, že chcete „ten základ udělat fakt naživo a pak jen vyšperkovat nějaké drobné nuance“. To platí pořád?

Marcyn: To platí pořád.

Jakub: Záleží, co se myslí tím „fakt naživo“, přeci jen to nahráváme part po partu.

Marcyn: Není to tak, že bychom se všichni sešli a nahráli to „ve fullu“, ale vycházíme z toho, jak to hrajeme naživo, tak jsem to myslel. Nejsou tam žádné extra úpravy. Já poslouchám hodně záznamy z živáků a snažím se to tam pašovat při nahrávání.

Nebojíte se, že se stane to, co přišlo po Distant Edges? Že ten materiál bude působit zastarale tím, jak dlouho jste pracovali na nahrávce?

Marcyn: Nedovedu si představit, že by to trvalo tak dlouho jako Distant Edges. Dva roky tu druhou desku dělat nechci, to vím jistě. Ale vždycky to trochu zastará – po půlroce vždycky hraješ jinak, cítíš to jinak, říkáš si „co jsem to nahrál“, a pak to chceš přetočit.

Jakub: My jsme tu desku ještě nezačali točit. To chce nějaký impuls, říct si „teď to máme, teď to můžeme udělat“ a udělat to v ten moment. V tuhle chvíli nemám představu, jak by ta deska měla vypadat.

Marcyn: Já už nějakou představu mám, jen ji ještě musím vyložit ostatním.

Jakub: Aha, tak to je novinka. (smích)

Máte v plánu někdy vydat Somebody in New York Loves You, která měla mimochodem být už na debutu?

Marcyn: Ale asi jo, jen to teď není naše priorita. Jestli New York vydáme, tak bude každopádně znít jinak než tehdy. Je to song z doby, kdy jsme se hledali. Ale taky je to track, který nám otevřel oči v tom, že umíme dělat plochy – tady jsme ty věci začali dělat jinak. Potom jsme na té bázi začali tvořit skladby, které nám přišly silnější, takže New York šel logicky do pozadí.

Já mám tuhle vaši popovou éru dost ráda.

Marcyn: Ale my ne, no. My jsme tehdy hráli, jak jsme chtěli hrát. Kdybychom tehdy přišli na to, že Kuba umí hrát na kytaru bordel a plochy, tak bychom možná už tehdy zněli jinak.

Jakub: Ale na té Třináctce (EP ’13, pozn. aut.) už to trochu bylo. I když dost nenápadně.

Marcyn: Mě Třináctka dodnes sere.

Jakub: Ale k New Yorku nemám žádný vztah.

Marcyn: Já třeba jo, protože si pamatuju období, kdy jsem vymyslel ten motiv, na kterém jsme to postavili. Pořád mě to nějakým způsobem baví, ale nevím, jestli to chci vytahovat. Ty věci, které máme teď rozpracované, mi přijdou zajímavější. Kdybychom se náhodou dostali do slepé uličky, tak bychom s tím možná něco udělali, ale to nemůžeme vědět dopředu.

V onom rozhovoru jsi, Marcyne, taky řekl, že stejně jako Oasis mají Wonderwall, vy máte Things Got Out of Control, to mě zaujalo. Dnes už tu skladbu moc nehrajete…

Marcyn: Nehrajeme ji pořád, ale u nadcházejících letních gigs jsou na seznamu. Máme nové věci, u kterých potřebujeme zjistit, jestli fungují, takže nevím jistě, jestli Things budeme hrát…

Jakub: Spíš když na to bude čas.

Marcyn: Když máme hrát někde hodinu, jako že na Colours máme hrát hodinu, tak Things většinou dáme.

Jakub: Nový materiál je silnější, to je hlavní důvod. Není to tak, že bychom nové věci potřebovali jenom odzkoušet, neděláme koncerty jako experimenty…

Marcyn: Ale to by mě třeba bavilo. (smích)

Co je tedy váš dnešní Wonderwall?

Marcyn: Náš dnešní Wonderwall je podle mě Traveller.

Jakub: Ten snad není tak otravnej.

Marcyn: Ale bude. (smích)