Představíme různé přístupy k alternativnímu rocku, říká organizátor minifestivalu Prokrok Jakub Novák

Jakube, jak vznikl nápad uspořádat festival Prokrok a jaký je jeho cíl?

S původním nápadem přišel Kamil Tomek, náš baskytarista. Chtěl původně v Ostravě uspořádat koncert kapel, které hrají progresivní rock. Měli jsme třeba chvilku spadeno na polské SBB. Potom, co jsme zjistili, kolik by to stálo, jsme od toho ustoupili a postupně se vytratila i myšlenka svázat to jediným hudebním stylem. Chtěli bychom totiž lidem představit různé přístupy k tzv. alternativnímu rocku, tedy co všechno se s klasickou rockovou sestavou kytary-basa-bicí-zpěv dá vykouzlit.

Proč právě název Prokrok? Dozví se snad návštěvník něco o své „budoucnosti“?

Jedná se hlavně o variaci na „prog-rock“, což bylo původní zaměření festivalu. A o své budoucnosti, zvláště pak v pokročilých nočních hodinách, se v Hudebním bazaru může člověk od leckoho dovědět mnohé.

Proč právě uvedené kapely, jde o více než jenom hudební přízeň?

Pro první ročník jsme se rozhodli jít metodou nejmenšího odporu a šli jsme po kapelách, které buď přímo osobně známe nebo jsme schopní je z dobrovolného vstupného zaplatit. Jde nám totiž i o to, abychom vytvořili příjemnou, domáckou atmosféru, která je pro koncerty v Hudebním bazaru typická.

Café Industrial jsou relativně dost známi, jsou tak hlavním tahákem této akce?

Prokrok nepočítá s taháky, tahouny, hvězdami ani hlavními jmény. Café Industrial hrají hudbu, která je plná regionální poetiky, a to se nám do naší palety hodilo. Při diskuzi nad programem proto jejich jméno padlo docela přirozeně.

Noir Voir má celkem slušně ponuře znějící název, co si od nich slibovat?

Noir Voir je ryze instrumentální seskupení z Bruntálu a na Prokroku budou hrát jako poslední – tentýž den totiž hrají na United Islands v Praze. Chtěli jsme posluchačům nabídnout kapelu, která má mezinárodní potenciál a současně by pro nás byla dostupná. Dlužno říct, že nám kapela vyšla v mnohém vstříc a očekávám, že v Hudebním bazaru kolem půlnoci otevře bránu pekel.

Slovenská scéna a hned dvojice kapel, je to náhoda?

Vojdi a #pokora mají jednoho společného jmenovatele, kterým je Richard Stein – kamarád a spřízněná duše z Košic. V březnu jsme díky němu odehráli několik koncertů na Slovensku a v Maďarsku, a tak jsme ho na oplátku pozvali do Ostravy. Stal se z nás díky tomu mezinárodní festival, což si myslím, že není na první ročník vůbec špatné. Samozřejmě jsou to také všechno vynikající muzikanti, kteří si v hudbě hodně hrají s matematickým přístupem, změnami taktů a podobně.

Šamanovo zboží bude hrát standardní repertoár?

Budeme hrát zejména materiál z našeho připravovaného alba, které o letních prázdninách nahráváme. Protože budeme nahrávat naživo, potřebujeme se s písněmi dokonale seznámit. Současně ale chceme, aby byl každý náš koncert něčím jiný. Proto bychom, pokud nám to čas a posluchači dovolí, rádi koncert okořenili nějakou společnou improvizací.

A nabídnete nějaký bonus nad rámec hudby?

Pokud nám budou nebesa nakloněna, přislíbil nám principál Hudebního bazaru Jiří Zahuta gril s občerstvením, venkovní výčep a venkovní scénu. Zároveň díky klubovému zázemí budou mít posluchači interprety možnost doslova vedle sebe – můžou tak bezprostředně sdílet své zážitky a reagovat na hudbu. Celým večerem navíc bude provázet básník a bigbeatník Rozmarýn aka Filip Klega, který se postará o informovanost a úsměvy návštěvníků.

Máte s Prokrokem i další plány?

Uvidíme, co přinese první ročník. Pokud by se však akce vydařila, nevylučujeme pokračování – muselo by to však být zase trochu jiné, protože stagnující Prokrok si nepřeje nikdo.

Je tady podobné hudby málo? Čím si to vysvětlit?

Hudby, kterou chceme prezentovat, je určitě méně než té, vůči které se chceme vymezit. Musíme si však uvědomit, že většina lidí poslouchá, respektive hraje hudbu za účelem zábavy nebo odpočinku – proto vyhledávají emočně nebo intelektuálně nenáročné styly. Chtějí u hudby prostě vypnout. A úchylů, kteří relaxují při poslechu nebo hrají disharmonických postupů a zvukových ploch ve 25/16 a mezi které patřím i já, není a ani nemůže být mnoho. I takoví lidé mají ale právo na hudbu a od toho jsme tu my.

Jde o první akci tohoto druhu, kterou Šamanovo zboží organizuje, anebo už s tím máte jisté zkušenosti?

Dosud jsme organizovali koncerty maximálně tří kapel, tohle je zatím náš největší počin. Naštěstí nám nahrává, že se jedná o koncert v našem rodném městě a rodném klubu. V jiném městě by byla organizace podobného večera nesrovnatelně obtížnější a asi bychom si na to ani netroufli.

Jaké je být na akci nejen jako organizátor, ale zároveň i jako účinkující?

Asi jako být chirurgem a zároveň svým pacientem. Zvláštní a přirozené, někdy nepříjemné, dost únavné a po akci nesmírně obohacující.

Jaký ohlas očekáváte, abyste byli jako organizátoři spokojení?

Rádi bychom, kdyby byl klub naplněn a podařilo se nám do klobouku vybrat tolik, abychom mohli přespolní interprety a zvukaře odměnit důstojným způsobem. Pro to hodláme udělat maximum.

Nějaké „prokrocké“ slovo na závěr?

„Sünnipäevanädalalõpupeopärastlõunaväsimus.“ To je estonské slovo pro odpolední únavu člověka na víkendovém narozeninovém večírku.

Díky za závěrečné zaklínadlo a Prokroku zdar!