Svátek dechařů u svatého Václava se zařadil k nejlepším koncertům Janáčkova festivalu

Na hudebních festivalech mne nejvíc baví možnost vybrat si z nabídky to, co mne osobně zajímá. Když sledujete nějaký festival pozorně, zjistíte časem, že nejzajímavější jsou projekty, které vznikly speciálně pro tuto příležitost a jsou naplněny něčím netradičním a ojedinělým. Takový koncert pak zůstane v paměti otištěn hlouběji než notoricky známé skladby. Podobný audiovizuální vjem jsem si odnesl z úterního koncertu Dechové harmonie v nejstarším ostravském kostele.

Hobojista Dušan Foltýn. (Foto: Lukáš Tížek)

Dušan Foltýn kolem sebe soustředil špičkové hráče na dechové nástroje, kteří jsou sami znamenití sólisté. Jan Ostrý (flétna), Dušan Foltýn a Radim Kocina (hoboje), Adam Caturjan a Tomáš Čistecký (klarinety), Petr Hernych a Hana Šuková (lesní rohy), Martin Petrák a Radek Joska (fagoty), Nikolaos Grigoriadis (trubka), Pavel Debef (trombón) a Lumír Kavík (kontrabas) vytvořili ansámbl bez dirigenta, spoléhaje na svou zkušenost, empatii a hudební komunikaci.

První skladbou večera byla italsky kantabilní Sinfonia in g Gaetana Donizettiho, následovalo hravé Concertino pro hoboj a dechovou harmonii Carla Marii von Webera, které skvělým způsobem přednesl hobojista Dušan Foltýn. Obě skladby se na živých koncertech v České republice vůbec neobjevují a velmi potěšující bylo poznání, že se jedná o hudbu elegantní, plnou krásných melodických nápadů.

Dechová harmonie. (Foto: Lukáš Tížek)

Také následující Chansons et dances Vincenta d´Indyho upoutaly hudební barvou a delikátní polyfonií, která vedla jednotlivé nástroje pestrými melodickými linkami, aniž by narušila precizní souhru. Skvělou hudbou potěšila také Malá symfonie pro dechové nástroje Charlese Gounoda, který dlouho psal pouze duchovní hudbu a zaplaťpánbůh, že při tom nezůstal. Jeho komorní hudba, to je čirá, spontánní radost, rozvlněná průzračnou melodikou, pružnou francouzskou tanečností a rytmikou a hýřivou zvukovou barevností

Prostor nejstaršího ostravského kostela disponuje mimořádnou akustikou a dozvukem, zřetelnosti vyznění pomohlo také uvážlivé rozmístění jednotlivých instrumentalistů do pomyslné podkovy i šetrná dynamika interpretů, kteří táhli za jeden provaz a hráli soustředěně, kompaktně a velmi senzitivně. Souhra tak velkého ansámblu o dvanácti hráčích bez dirigenta může působit i potíže, zvlášť v kontrapunkticky a rytmicky náročnějších pasážích, kterými francouzská hudba často oplývá.

Dechová harmonie. (Foto: Lukáš Tížek)

Členové Dechové harmonie však podali naprosto jednomyslný, důrazný a přesvědčivý výkon, z něhož čišela uvolněnost, nádherně prozpívané fráze, pohoda a příjemně prezentovaná radost z krásné hudby. Tento vytříbený interpretační přístup se brzy přenesl také na posluchače, kteří poslouchali koncert se zvláštním zaujetím. Následující dlouhotrvající potlesk vestoje tak byl naprosto očekávaný a zasloužený.

Dechová harmonie se představila jako výborně vyvážený a sehraný ansámbl, jehož aktivita by se mohla rozepnout také směrem k nahrávací činnosti a dovoluji si odhadnout, že i zde by byl přínos tohoto tělesa velmi zvučný i v mezinárodním kontextu. Hobojista Dušan Foltýn jako garant špičkové úrovně koncertu naplnil očekávání a jako spoluhráč a sólista opět noblesně prokázal, že patří k hudební elitě nejen města Ostravy. Koncert byl jedním z největších festivalových zážitků a doufejme, že další bude minimálně za rok následovat.