Zabiják Joe v Komorní scéně Aréna: Průměrný příběh s pekelnou hereckou skrumáží

V programu divadla je hra s nejasných důvodů poměřována s černočernou komedii Texaský masakr motorovou pilou, což je dost zavádějící. Hooperův kultovní horor proslul zejména zbožštěním zvuku řetězové pily pro žánr, ovšem jediný protivný zvuk u Zabijáka Joe reprezentuje psí štěkot za scénou, ale budiž. Nečekejte žádný krvák, leč proklatě slušnou hereckou zábavu z prostředí bílé spodiny.

Zabiják Joe je v krátké době další hrou uváděnou v Ostravě, v níž realizační tým potřebuje analyzovat americkou povahu, jakoby právě tato země byla tím zásadním měřítkem hodnot pro zdejšího diváka nebo přinejmenším tvůrce.  Druhý největší a také druhý nejlidnatější stát v USA je sice mylně spojován s působností sériového vraha Eda Geina, přesto má co nabídnout, aby se na něm našinci mohli vyřádit.

Z inscenace Zabiják Joe. (Foto: Roman Polášek)

Režie hostujícího Jiřího Pokorného ve spolupráci s kmenovým dramaturgem Tomášem Vůjtkem vychází z realistického pojetí a detailně vykresleného prostředí, kde má své místo každá skvrna na tapetě, kapka vody na klobouku, ve vrcholných scénách se ovšem stylizuje v tarantinovskou grotesku. Jakoby současná americká popkultura neuměla už více co nabídnout. Kolem lítají pekelné hlášky a nakonec dojde i na žhavé krájení dusné atmosféry, až ve finále zalehnou divákům ušní bubínky.

Scénograf a kostymér Petr B. Novák si vyhrál s ubytovacím komfortem nuzácké rodiny, kde karavan vypadá jako poměrně rozlehlé sídlo. Zásadní konflikty ale probíhají v kuchyni s bezprostředně souvisejícím obývákem. Hrací prostor funguje i za scénou s již zmíněným realisticky vykresleným psím štěkotem. Na stěnách se vyjímá kýčovitá tapeta s plakáty slavných místních skupin jako ZZ Top anebo také kalifornských Grateful Dead. Po zemi se povalují odpadky a všichni jsou ve své zdánlivé nečinnosti spokojeni, nebýt přicházející generace.

Tereza Cisovská a Josef Kaluža. (Foto: Roman Polášek)

Že je něco zlověstného ve vzduchu, naznačuje hned v úvodu ještě za tmy zlověstná hudba Nikose Engonidise. Brnkající tóny brumle jakoby vypadly z oka z jiného klasického survival filmu, je jasné, že jsme uprostřed komunity s vlastními pravidly. Napětí houstne jen tak mimoděk.

Zabiják Joe přes chabou zápletku o jednom z mnoha drogových dealerů v úzkých představuje i mezigenerační vzpouru, což asi divadelní režisér ocení nejvíce, a také dává velký prostor představitelům dvacetiletých dětí Chrise (Šimon Krupa) a Vicki (debutující Kristýna Krajíčková), kterým ovšem na paty silně šlape jejich otec Anselm (Michal Čapka) a most vytváří mladá macecha Sharla (Tereza Cisovská).

Z inscenace Zabiják Joe. (Foto: Roman Polášek)

Samostatnou kapitolou je titulní rozervaný romantik Joe (Josef Kaluža). Herecké obsazení působí bezchybně a vedle debutující Kristýny Krajíčkové, jež tady zažívá křest ohněm v podobě sugestivní svlékací scény i věrohodného hysterického záchvatu, se jedná o výrazový koncert tří silných osobností Kaluži, Čapky a Krupy.

Kalužův Joe je jako z jiného světa – alfasamec, který má až ušlechtilé poslání. Krupa se představuje opět v hyperrealistkém podání dalšího „otloukánka“ s patřičně groteskním a až absurdním přerodem v muže činu od neúspěšného chovatele králíků.

Z inscenace Zabiják Joe. (Foto: Roman Polášek)

Ovšem zejména Michal Čapka v roli servilního Texasana podává vrcholný realistický výkon, kdy ve finále každá jeho sice sporá, leč výstižně pronesená replika dokonale rezonuje s bravurní atmosférou v sále. Při hlášce, že mu někdo dluží deset dolarů, ryčí smíchem všechny bránice v publiku.

Divák nemrava je pak téměř v sedmém nebi z psychologického deptání jednotlivých charakterů při finálním odhalování, Tereza Cisovská versus Josef Kaluža v „kuřáckém souboji“ je sice jen o symbolických náznacích, ovšem vyrovná se naturalistickému podání.

Z inscenace Zabiják Joe. (Foto: Roman Polášek)

Kolty promluví až ve strhujícím finále, které završuje tuto odlehčenou mezigenerační a také bratrovražednou vzpouru v duchu nejlepší americké tvorby od dob Bonnie and Clyde.

Zabijáci z téhle texaské špeluňky mají vaše sympatie, i když jejich řešení není zrovna ohromující. Všichni se řítíme do pekla, tak proč si to aspoň nevychutnat?