V Divadle loutek Ostrava vyrostl kouzelný svět finských fantaskních postaviček Muminků
9.6.2018 11:59 Evelína Vaněk Síčová Divadlo Recenze
Páteční teplé odpoledne podpořilo jarní probouzení Muminků v jejich údolí, které vyrostlo v ostravském Divadle loutek. Krásné kulisy a roztomilý domeček obklopili autentické loutky Muminka a jeho přátel, aby mohli zažít plno dobrodružství, jak je jejich dobrým zvykem. Upravená verze knižní předlohy spisovatelky Tove Janssen má dvě dějství a v divadle s dětmi strávíte téměř dvě hodiny.
Jeviště Divadla loutek Ostrava ovládli Muminci.
Foto: Roman Polášek
Hlavní scéna divadla přivítala své diváky výjimečně rozkvetlou scénou, kterou bych si nejraději nechala na závěr, ale nejde na ni zapomenout. David Janošek nechal naplno vybuchnout nálož své fantazie a Muminkům vytvořil svět blížící se Alenčině říši divů. Všudypřítomné květiny, které místy vypadají, že ještě nevečeřely, a ústřední domeček tvoří překrásný svět malých sympatických postaviček, které děti znají z knížek finské spisovatelky Tove Janssen nebo z kresleného televizního seriálu.
Znalost postaviček a jejich specifických dobrodružství přispívá k lepší orientaci celého příběhu, který na prkna divadla převedla umělecká šéfová od Bezručů Janka Ryšánek Schmiedtová. Vybrala si nejznámější knižní předlohu, a to Muminci: Čarodějův klobouk. Příběh začíná probouzením Muminků na začátku jara a příchodem Šňupálka, který celý příběh rámcově také uzavírá svým odchodem na konci léta. Mikropříběhy, které Muminci zažívají, se propojují v celistvý komplexní děj malých postaviček.
Aby se dal celý příběh převyprávět na divadelních prknech, musel projít úpravou. Ti, co znají předlohu, budou některé postavičky postrádat, ale díky rychlému tempu celého představení si možná ani jejich absence nevšimnou. Pro lepší orientaci v postavách připravilo divadlo přehledný program opět s možností vybarvení hrdinů inscenace.
Muminí svět vznikl roku 1945, kdy Tove Jansson vydala první knihu, a to právě Muminci: Čarodějův klobouk. Od té doby se staly tyto postavičky celosvětovým fenoménem, díky kterému již mají svůj vlastní muminí park i muzeum. Ochranná známka zaručuje divákům hlavně autentický vzhled loutek, které musí mít zcela jasné parametry. A tak hlavně díky Markétě Sedláčkové před vámi ožívají hrdinové dětských knih, které jste buď četli vy sami, nebo je čtete vašim dětem. Jak už jsem zmínila, znalost díla napomáhá pochopit celkový smysl, ale opakem může být také velká inspirace k přečtení, se kterou budete z divadla odcházet.
Divadelní představení pracuje s klasickým modelem loutkoherectví. Černě oblečení herci vedou své loutky připomínající oživlé hrošíky a propůjčují jim své hlasy a emoce. V jednotlivých rolích se představí především Ondřej Beseda jako přátelský Muminek, Petr Sedláček se svým potřeštěným Čenichem a Ivan Feller jako rozumný tulák Šňupálek.
Představení je určeno pro děti od pěti let. Nejen délkou je inscenace pro menší děti náročná, ale také množstvím jednotlivých obrazů, které se mění v rychlém sledu. V inscenaci se odehrají také dvě lehce strašidelné scény. Dvouhodinová adaptace je rozdělena pauzou. V představení herci moc hezky pracují s perspektivou a i přesto, že není dodržována ve stejné zákonitosti, je to moc zajímavý detail.
Představení bylo pro mne hezkou vzpomínkou na dětství. Muminci mají své místo v mé knihovně a zpracování v Divadle loutek je krásně barevné a živé. Atmosféra inscenace je dobrodružná a rodiče si můžou být jistí, že působivé představení budou děti hlasitě prožívat ještě po cestě domů.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.