Příklad hodný následování: Pasáž k bývalému porubskému kinu Dukla se proměnila v galerii současného umění

Po otevření zrekonstruované pasáže bývalého kina Dukla v Ostravě-Porubě, kde vznikla nová galerie, se ukázalo, že městská část umí konstruktivně nakládat s veřejným prostorem a chce dát šanci současnému výtvarnému umění.

Celý projekt vznikl z iniciativy dvou místních výtvarníků Jaromíra Materny a Roberta Šafarčíka, kteří si všimli neutěšeného stavu pasáže dříve velkého a významného kina. V rámci projektu Městské zásahy tak oslovili radnici místní části v Porubě. Ta se jejich nápadu na rekonstrukci pasáže a zřízení galerie zhostila a uvedla jej v život. Pro architektonické řešení oslovila místního architekta Davida Kotka, který navrhl nejen koncepci rekonstrukce vnitřní části pasáže, ale i její předprostor, který pojal jako odpočinkovou zónu s atypickým mobiliářem.

Úkosy, uličky, výsadba a dřevěný materiál tohoto řešení, působí jako svébytný, ale přívětivý ostrov v moři socialistického realismu, který je pro Porubu typický. Vznikl nový kontext místa, v němž jsou násobena vstřícná gesta vůči veřejnému prostoru a jeho uživatelům, tedy kultivovaný pobytový parter a navazující pasáž galerie výtvarného umění.

Pohled do průchodu. (Foto: Jaroslav Michna)

Aniž byste znali stav před rekonstrukcí pasáže, nové prostory vás oblaží svou čistotu a minimalismem, podporujícími původní architektonickou kvalitu a velkorysost pasáže. Ať už se na Porubu díváme jakýmkoliv prizmatem, můžeme ji například ideologicky stigmatizovat, je nutné konstatovat, že jako městský prostor funguje výborně. Urbánní sevřenost, provázanost služeb, bydlení a zeleně i monumentální charakter zástavby v kombinaci s množstvím drobných zákoutí, vnitrobloků, průjezdů a průchodů utváří jistou kvalitu, která se v čase ještě více zhodnocuje. Pokud na Hlavní třídu do Poruby zavítáte, zjistíte, že je to živé místo a můžete nabýt dojmu, že jste octli na bulváru některého z francouzských měst.

Právě už kvůli této fungující městskosti byla vize konvertovat jednu z porubských pasáží na galerii současného umění skvělým nápadem. Rozšířit portfolio služeb do kulturní oblasti je gestem, jimiž politické vedení dává jasně najevo, že chce přispět ke vzdělávání lidí, otevírání jejich obzorů a povědomí o dění v současném výtvarném umění, které se většinové společnosti obecně spíše vzdaluje.

Z výstavy Jana Pfeiffera. (Foto: J. Michna)

První kurátorský vstup do nové galerie Dukla, k němuž byl vybrán ostravský pedagog, kunsthistorik a kurátor Tomáš Knoflíček byl zcela adekvátním a dobře promyšleným tahem, jak na celý projekt zareagovat skrze jazyk výtvarného umění. Kurátor oslovil pražského výtvarníka Jana Pfeiffera, absolventa monumentální tvorby Jiřího Příhody na pražské AVU. V instalaci nazvané Protiváha autor pracuje s autonomií prostoru, ale také se samotným historickým kontextem místa. Horizont iluzivní zastřené a potemněle tajuplné krajiny vytvořil speciální technikou grafitového prachu. Tato krajina je pak rozdělena do jednotlivých polí (v každém výkladci jedno), která jsou rámcována tak, že při pohybu pasáží se postupně výsek oné krajiny zvětšuje či zmenšuje, záleží kterým směrem galerií procházíme.

Zleva Jan Pfeiffer a Tomáš Knoflíček. (Foto: J. Michna)

Subtilní vertikální konstrukce zasazené do této fragmentované krajiny jsou doplněny o kontrastní nákresy těžkých konstruktivistických a socrealistických utopií, které jsou instalovány vždy v pozadí. Tato instalace prostoru nejenom sluší, ale reaguje i na něho samotný. Obecně pak otevírá aktuální témata křehkosti, pomíjivosti a proměnlivosti. Při procházení a reflexi sledu jednotlivých pláten se nám předkládá narativ pohybu, vývoje, motivů uzavírání a otevírání průzoru ve vidění, ale také jakási konfrontace lehké, čisté abstraktnosti, která ve mě evokuje nepřekonatelnou autonomii přírody, s těžkým a nedokonalým zápasem člověka utvářet nadčasovou architekturu.

Otevření pasáže provázel koncert. (Foto: Jiří Birke)

To, co znázorňují plátna v popředí instalace, tak nějak proměnlivě plyne, ale ve své abstrahované neurčitosti vlastně působí esteticky mnohem stabilněji než utopické konstrukční vize v pozadí. Jan Pffeifer touto instalací dobře zareagoval na samotné prostředí nové galerie, které je ze své podstaty průchozím prostorem, jež člověku nabízí právě a především pomíjivý a pohybem implikovaný prožitek architektonického prostoru.

Poruba mě při návštěvě slavnostního otevření zrekonstruované pasáže příjemně překvapila. Na zahájení zahrála kapela München Konflikt, jejíž členové jsou rekrutování z prostředí ostravské Fakulty umění. Atmosféra se tak posunula ještě zcela jiným směrem a kapela svou živelnou intervencí prolomila zbytky ledů všedního dne.

Vlastně mě příjemně překvapila i skladba obecenstva, s velkým zastoupením místních nebo kolemjdoucích. Měl jsem pocit, že celý projekt opravdu posiluje dané místo, jeho komunitní charakter a utváří šanci v hledání nových kvalit veřejného prostoru.