Návštěvníci nám říkají, že jim nová hudba zásadně proměnila obzory, říká Renáta Spisarová před festivalem NODO

Renáto, jste výkonnou ředitelkou festivalu, nicméně letos jste se podílela i na dramaturgii. Díky vašemu úsilí zazní na festivalu světová premiéra zbrusu nové opery Rudolfa Komorouse Němý kanár na libreto Georgese Ribemonta-Dessaignese, patrně jeho poslední kompozice vůbec. Jak se vám podařilo jej přesvědčit?

Na dramaturgii NODO se podílí náš úzký tým společně, a to od prvního ročníku festivalu. Pravda, rozhodující slovo má Petr Kotík. O tom, že Rudolf Komorous připravuje operu, jsem se dozvěděla někdy hodně po půlnoci během jedné z debat po loňském koncertě Ostravských dní. S Rudolfem se známe roky. Vytočila jsem ihned jeho číslo do Victorie. Zvednul telefon a hned nám dal příslib. Bylo to nadšení na obou stranách. A až teď jsem se dozvěděla, že jeho slib, který mi dal, že opera bude hotova pro NODO 2018, byl pro něj naprosto závazný a chtěl mu stůj co stůj dostát, i když se u něj vyskytly velké zdravotní potíže. Na partituře pracoval Rudolf i v nemocnici. Myslím, že ta vidina, že dílo bude brzy provedeno, a navíc jeho blízkým kolegou a žákem Owenem Underhillem a kanadským ansámblem, který dobře zná, pro něj představovala ten správný motor. Skladatel, z mé zkušenosti, musí být přesvědčen, že se jeho dílo bude aktuálně provádět. Neznám nikoho, kdo skládá do šuplíku, kdo nemá reálnou naději.

Rudolf Komorous (z dokumentu Johna Boltona)

Letos se koná již čtvrté bienále festivalu. Přehlídka nové opery se osvědčila a získala si své příznivce. Je pro vás v této situaci jednodušší shánět finanční prostředky? Roste vám posluchačská základna?

Posluchačská základna roste, na tom se shodneme všichni. Publikum je velmi dobré, koncentrované. A když přece jen někdo z abonentních návštěvníků NDM, tedy posluchač Verdiho nebo Pucciniho oper, rozhořčeně odejde, to k tomu patří. A ohledně financí? Mám někdy pocit, že čím jste v našem státě úspěšnější, tím je to větší mizérie. Samozřejmě, že grantové peníze nárokovány nemáte, ale letos jsme dostali míň jak od města Ostravy, tak daleko míň oproti NODO 2016 od ministerstva kultury. Taky jsme nemuseli dostat nic. Jednu z oper jsme museli na základě těchto výsledků ihned odříct. Škoda. Byla to jediná opera ženské skladatelky, s vynikajícím týmem z Německa a Francie (Opernwelt její dílo vloni ohodnotil jako nejlepší představení roku.) Je to vždycky ostuda, podávat takové zprávy do zahraničí. Ale tam se to stává určitě taky. Operu Aloise Háby jsme zachovali, byť finančně asi vykrvácíme, stále nemáme všechny peníze pohromadě. Myslím, že komise příliš nerozhodují, co bylo, jest a bude. Spíš podle toho, co si ten daný rok mohou dovolit. Mají jistě také svázané ruce a žádostí je hodně. Jenže vždycky záleží na prioritách a nová hudba to v ČR nebude, aspoň ne v blízkém horizontu. Podívejte se na programy symfonických orchestrů. Když už se dává dílo současného autora, je to vždy rarita. Žádat peníze na soudobou hudbu, to opravdu není pro zbabělce.

Opera vznikla jako zájmová činnost italské aristokracie. Je i dnes nová opera záležitostí uzavřeného okruhu příznivců a znalců?

Současná opera je otevřená všem, stejně jako naše představení. Nikomu nebráníme přijít. Každý to může zkusit. Vstupné je na NODO symbolické. Zcela vyprodáno je výjimečně. Kdo se dívá doleva, doprava a sleduje, co se dnes děje napříč celým spektrem soudobého umění, podle mě nerozlišuje, zda jde na výstavu, na činohru nebo na operu. A nemusíte věci znát nějak odborně, aby vás oslovily. Naopak, i první taková zkušenost může být zásadním odrazovým můstkem. Kolikrát naši návštěvníci poznamenali, že jim návštěva Ostravských dní nebo NODO zásadně proměnila obzory. A slovy Holana: „Říkám Ti, že umění je nářek, něco pro někoho, nic pro všechny, neboť už tím, že doufáš, jsi v budoucnosti.“

Kam budete festival v následujících ročnících směřovat? Plánujete i zakázky pro skladatele?

Náš programový model bychom neradi měnili. Tedy výhradně české nebo světové premiéry (to, co většina v Čechách vidět nemohla): minimálně jedno dílo mladého autora na objednávku (tak je tomu od roku 2012 a s rokem letošním to byla už pětice oslovených mladých autorů od nás po Čínu), jedno nebo dvě legendární díla (tedy něco, co není žhavě současné, ale některé ze soudobých oper vezme jednoznačně do kapsy) a asi tři díla prestižních soudobých autorů, včetně objednávek (v minulosti např. Sezname, otevři se Martina Smolky nebo dvě opery Petra Kotíka). V tom je zahrnuta minimálně jedna přivezená produkce ze zahraničí (z minula např. opera Bernharda Langa, Ayresova opera, i když v nové inscenaci, letos opět Salvatore Sciarrino). Platit, ve smyslu objednat si nové dílo za peníze (což by bylo skvělé a také skladatelé musí platit z něčeho činži a živit děti), to nemůžeme. Český grantový systém nic takového institucím jako jsme my, tedy spolku, neumožňuje. Nikdo ze skladatelů, kteří pro Ostravské centrum nové hudby kdykoliv něco napsali, nedostal od nás ani korunu. K naší velké lítosti. Na druhé straně i k naší velké radosti, protože se utvrdíte v tom, že svět se netočí nutně pro peníze.

Vůbec první provedení opery Přijď království tvé Aloise Háby je jednoznačně vrcholem přehlídky. Na které další speciality byste diváky pozvala?

Nevím, jestli to bude vrchol, tedy Hábova opera. Může to znít taky pěkně falešně (ani Hába neměl moc potuchy, co udělá šestinotónový systém s vokální složkou díla). Bude to ale jistě splacení obrovského dluhu české hudbě (tady díky Petru Baklovi, který jako první s touto myšlenkou na loňských Ostravských dnech přišel, a taky díky Národnímu muzeu – Českému muzeu hudby, který svůj skvost, jediné šestinotónové harmonium na světě, pošle do Ostravy). Musíme tu hudbu slyšet, ať to bude jakékoli.

Šestinotónové harmonium uložené v Národním muzeu v Praze.

A Hába se konečně dočká, probudíme ho ze sna (úsměv). Byl to naprostý vizionář. Mikrotonální hudba ovládla svět a on v těchto systémech (společně třeba s Bussonim) přemýšlel už téměř 100 let zpátky. Snad tento teosof nad námi bude bdít do zdárného konce, tedy do premiéry svého díla. A ostatní představení?  Velice se těším na ženský tým z Varšavy a hudbu Salvatore Sciarrina v napínavém příběhu o lásce, zradě a pomstě. Je to horor. Nad křehkou hudbu od počátku cítíte pachuť krve.  Eastmanův Macle je krátký úlet do začátku 70. let experimentální americké hudby, myslím, že svou svěžestí předčí i nápady dnešní mladé generace. Daniel Lo, coby nadaný už třikrát student Ostravských dní, čerpá svou první operu ze svého prostředí, Číny 80. let minulého století. Svět, který je nám hodně vzdálený, ale snad skrze hudbu nebude tak docela. O Komorousově dadaistickém díle Němý kanár už řeč byla. A na závěr? Letos NODO ukončí Cageovy Song Books, taky pěkně divoké dílo z roku 1970. Pořád tolik svobodné!