Slezskoostravský Rock-fest 2018: Traktor přijel, zahrál a zvítězil. Debustrol válcoval, Limetal vzpomínal na Standu

Pojďme si postupně připomenout nejlepší momenty letošního ročníku a začněme hlavní scénou.

Aréna Stage:

Ať se to někomu líbí, či ne, letošní Sorfest doslova přejel Traktor. Tedy kapela, která může být dávána druhým za vzor pracovitosti, a tak není divu, že její pomyslná hvězda stoupá stále výše a výše. Platilo to i v tomto případě. Traktor možná nevyniká v hudebních jednotlivostech, ale celkově jde o kompaktní těleso s pevnými základy. Členové této kapely vědí, co fanoušci mají rádi, a to jim poskytují. A k tomu ještě něco navíc.

Ze Slezskoostravského Rock-festu. (Foto: Jan Král)

Plynulost koncertu dodávaly rockovější songy (Caligula, Neber si rockera, Vstaňte, pane Lincolne), které se střídaly s těmi, kde byla zapotřebí citlivější struna (Láskožrouti, Amygdala). Jejich společným jmenovatelem přitom byly emoce, které se zarývaly do myšlenkových pochodů přítomných. Občas se jednalo o pocity libé, jindy zase o ty tíživé. Navíc k tomu připočtěme, že chytlavé refrény působily na fanoušky jako červená na rozzuřeného býka. Traktor ovšem ukázal, že mu není lhostejná ani domácí politická situace (Defenestrace), respektive poukázal i na určitou sounáležitost, když zpěvák a velmi jistý frontman Martin Kapek věnoval píseň Letokruhy „všem, na kterých nám záleží.“

Zpěvák Arakainu Jan Toužimský. (Foto: Jan Král)

Arakain sice tasil jeden hit za druhým, playlist byl totiž vyskládaný spoustou nezapomenutelných hitů (Proč, Apage Satanas, Pán bouře, Strážci času, Ztráty a nálezy), ale jejich vyznění kolabovalo kvůli tak trochu profesorskému přístupu. Vystoupení zkrátka postrádalo tolik potřebnou jiskru, kterou by si tyto skladby zasloužily. Profesionálně důstojné, ale odehrát a neužít? Až na výjimky. Strojenost, která očividně těžila jen z toho, co už bylo… Co se týká symbiózy, jež fungovala mezi Traktorem a fanoušky jaksi automaticky, tak tu musel zpěvák Jan Toužimský z přítomných dolovat. Někdy se to podařilo, jindy nikoliv. Holt, někdy ani skvělý vokalista nestačí…

Skupina Debustrol přijela s motorovou pilou. (Foto: Jan Král)

Naopak Debustrol rozpoutal pravé thrash metalové orgie. Také Kolinss a spol. spoléhali zejména na skladby, které psaly historii české metalové scény zlatým písmem (namátkou Vyznání smrti, Údolí Hádu, Antichrist). Nicméně ty ani přes svůj poněkud zažloutlý rodný list nic neztratily ze své intenzity. Tohle střelivo rochnící se v hudební brutalitě a extrémnosti je stále naprosto přesné, neúnavné a nezdolné. A být jím zasažen je osvěžující radost. Pro někoho to byl návrat do mládí, jiní zase díky této smršti utíkali před realitou všedního (nudného) dne. Došlo i na provokativní flák Zakuklenci a rovněž dle stylu „show must go on“ nechyběly v rámci songu Masoterian už klasické hrátky s motorovou pilou. Tenhle thrashový diamant je stále nabroušený.

Nádvoří Stage:

Původně pozvané smečky Törr a Alkehol nemohly nakonec z důvodu zdravotní indispozice Oty Hereše do moravskoslezské metropole přijet, takže pořadatelé narychlo vsadili na Limetal a Plexis. A byla to šťastná volba.

Z koncertu kapely Limetal. (Foto: Jan Král)

Limetal opět nabídl, jak je jeho dobrým zvykem, prvotřídní bigbítovou jízdu. Zkušení harcovníci podporovaní dravou bubenickou tygřicí Veronikou Mrázovou si vedli velmi suverénně a jejich energický projev a entuziasmus v dobrém slova smyslu nakazily publikum. Kromě osvědčených songů z debutu, jako například Amerika, Mayday či Armagedon, se vzpomínalo i na zemřelého zpěváka Stanislava Hranického. „Staníku, jestli jsi tady, zapívej s námi,“ zvolal Fany Michalík před písní Rock´n´roll démon a pohlédl k obloze. Ty kapky deště, které se navzdory slunečnímu dni v daném momentě snesly, pak byly jasnou odpovědí, že hudba dokáže zdánlivě nemožné. Komunikace mezi nebem a zemí existuje.

Poté dostal prostor Plexis, který se také s ničím nepáral a naservíroval vydatnou punkovou lázeň. Hlavně se bavit, zítřek neřešit a k tomu pogo. A zase pogo. To byly poznávací atributy tohoto výletu do punkového ráje. Frontman Petr Hošek po loňské tragické dopravní nehodě už sice baskytaru odložil a soustředí se pouze na zpěv, nicméně Plexis to na živelnosti neobralo. A platilo to jak pro známé vypalovačky Svět jsou bary nebo Půlnoční rebel, tak pro songy z novinky Kašpar v nesnázích. Pověstná rebelie této kapely zůstala zachována.

Zpěvák kapely Plexis Petr Hošek. (Foto: Jan Král)

Rovněž Porta Inferi už na Sorfestu hráli, ale tentokrát si odbyli ostravskou premiéru s novým zpěvákem Radimem Korbelem. A nutno zdůraznit, že to bylo přesvědčivé vystoupení. To se opíralo o songy z poslední řadovky Out of the Difference, ale kapela dala k dobru i dvě ochutnávky z připravovaného studiového alba. Konkrétně šlo o One Life´s Enough a Blackmisth, z nichž bylo patrné, že svěžest, chytlavost a zároveň ono syrovější ražení, které je pro tuto formaci typické, v tomto power metalovém koktejlu zůstaly zachovány. Opět palec nahoru.

Statistická úplnost ještě velí uvést, že program na Nádvoří stage či na Aréna stage zahrnoval dále koncerty skupin Public Relation, Bastard, Ahard, Sjetý gumy a Gate Crasher. A zejména posledně jmenovaní prokázali výrazné zlepšení oproti dřívějším časům. Jejich songy plné chytlavých melodií se netlačí do hitových vod bezdůvodně, ony ten hitový potenciál skutečně mají.

Loděnice pod hradem

Velmi zdařilé bylo i hudební dění situované do areálu loděnice pod hradem, kde si nejprve dali dostaveníčko finalisté hudební soutěže Líheň 2018. Těmi byli polští Hurrockaine, slovenští The Gang a Head2down a brněnská skvadra Kuležák. A přestože zde zaznělo, že „hudba není boj, ale to, co máme rádi“, tak pravidla jsou pravidla a vyhrát někdo musel. Nakonec z pohárů pro vítěze pili katovičtí Hurrockaine.

Poté pódium opanovala čtveřice fešných bab z Kaprioly. Kapela se představila v nové sestavě, kde kromě kytaristky a houslistky Dony Michelle figurovaly baskytaristka Annie a zpěvačka Michelle. A právě poslední jmenovaná dodala Kapriole ve srovnání s minulostí ještě drsnější výraz, protože se nesnažila známé songy (zazněly například Poslední nepřítel nebo Ona je démon) kopírovat, ale chtěla jim dát vlastní pěveckou tvář. Toto hladovější pojetí se jevilo jako sympatické, což platilo rovněž pro nové písně Čím dál víc, Prach či pro cover verzi Whole Lotta Love od Led Zeppelin.

Ze Slezskoostravského Rock-festu. (Foto: Jan Král)

Povedeným setem se připomněli i Quattro Buggy. Jejich syrový rock´n´roll amerického střihu říznutý metalem zavál na festival duch klubové zakouřené atmosféry, což bylo nadmíru poutavé. Síla novojičínské party je v určité špinavosti, ale tu kapela umí prezentovat velmi elegantně.

Tak či onak jedenáctý ročník Slezkoostravského Rock-Festu máme za sebou. Pokud použijeme zprofanované tvrzení, že to byla vymazlená akce pro celou rodinu, trefíme hřebíček na hlavičku. Organizátoři totiž nachystali nejen hodnotnou a pestrou hudební hostinu, ale plusové body získali i za lákavý doprovodný program (mimo jiné nafukovací atrakce, lezecká stěna). Ten byl šitý na míru jak dětem, tak i dospělým.

Projížďka na lodičce nebo možnost absolvovat vyhlídkový let vrtulníkem jsou třeba bonusy, které nenabízí každý festival. Jinými slovy největší bič si sami na sebe upletli pořadatelé, kteří opět posunuli laťku kvality výše, a je jen na nich, zda se i v budoucnu dokážou stále zlepšovat, aby časem nesklouzli ke stereotypu. Invence i možnosti tu však stále ještě jsou…