Spousta mladých umělců si neuvědomuje, jak je sláva pomíjivá, říká Bart z kapely Staré pušky

Náš rozhovor začnu možná trochu netradičně, a to otázkou související s textem vaší písně Slavíci z plastelíny. Máte pocit, že už jste tedy složili „ten hit, o který se baby poperou“, respektive že jste „slavný i já jinde než ve svém pokoji“? 

Existuje mýtus, že na nás chodí především děvčata. Takže pokud bychom na to nahlíželi takto, pak se nám to povedlo, a to u vícero písní, ale ono to samozřejmě není pravda a naše publikum tvoří holky, stejně jako kluci. Písně Starých pušek jsou pro mnoho našich fanoušků jakousi srdeční záležitost a ženy jsou celkově citlivější stvoření, bez zbytečné drsňácké pózy – a hlavně co by byl rock´n´roll bez žen! (smích) Máme věrné fandy z různých věkových, kulturních i sociálních sfér. Hudba Starých pušek není pro každého: a buď to celé pochopíš, nebo ne.

Můžeš upřesnit?

Máme svůj projev, humor, nadsázku, stejně tak umí Siďoš napsat píseň, ze které mrazí. Staré pušky mají mnoho tváří a podob. Často se setkáváme s názorem, že Pušky buď miluješ, nebo nenávidíš, a obě tyto polohy jsou pro nás super. Našich fanoušku si vážíme a ti, co nás špiní, nám dělají svým způsobem také reklamu. Ví se o nás, což je pro kapelu vždycky dobře, páč nejhůř jsou na tom umělci, o kterých se nemluví. (smích) O to složit slavný hit nám nikdy primárně nešlo a píseň Slavíci z plastelíny má právě v sobě onu nadsázku, o které jsem mluvil.

Jasně, chápu. Pojďme tedy k aktuální situaci v kapele, protože v současnosti byste měli připravovat nové album. V jaké jste fázi?

Původně jsme zamýšleli vydat třetí desku, ale nakonec je všechno jinak. Sidney má především folkový kořínek a už roky ho to táhne k akustickému hraní. Všichni členové mají další hudební projekty a hudebně jsou často na jiné vlně. Vzdálenost mezi námi je veliká, času málo, a tudíž možnost pomáhat Sidovi při tvorbě nových věcí je náročná. Nehledě na to, že Sidney si rád tvoří po svém a dobře, takže jsme se nakonec rozhodli a domluvili, že Sidney vydá desku akustickou a sólo. Zbytek kapely se tak může více věnovat svým projektům a kapelám. Staré pušky ale jedou dál.

To je poměrně překvapivá zpráva ohledně vašeho alba… Co si tedy máme představit pod sdělením, že Staré pušky jedou dál, i když novou desku asi nenatočíte?

Už velmi brzy nám vyjde nový singl, ke kterému jsme natočili klip. Vydat se cestou singlů je pro nás v tuto chvíli tím nejlepším řešením a až se jich posbírá vícero, vydáme třeba celou desku. Navíc máme hodně nevydaného materiálu, takže se máte určitě na co těšit. Co se týká koncertů, rozhodli jsme se naplánovat si tour na rok 2019 sami. Koncertů nebude mnoho, ale o to se na ně budeme více těšit a můžeme pak lidem předat tolik potřebnou energii a radost z hraní, která nám v poslední době občas chyběla.

Není tak trochu škoda mít hodně nevydaného materiálu, a přitom se soustředit na singly? I když zase můžete z té kvantity vyprodukovat kvalitu…

Právě čas ukáže, jak s novým i starším materiálem naložíme. Určitě by ale byla škoda se s písněmi, které máme v šuplíku, nepodělit s našimi fanoušky. Tím, že se věci kolem kapely změnily, tak sami zatím nevíme, co a jak bude, a necháváme tomu volný průběh.

Dospěli jste k rozhodnutí, že bude upřednostněna Sidova sólovka a zaměříte se na singly díky nějaké dlouhodobější situaci uvnitř kapely, nebo to bylo spontánní rozhodnutí?

Bylo to spíše spontánní rozhodnutí, a to na základě různých interních faktorů v kapele.

Dobrá, pojďme k dalšímu tématu. Obecně se dá tvrdit, že všechno se mění… Jak se od svého založení do letošního roku změnila kapela Staré pušky? Máš pocit, že se kapela mění spíše směrem ke scéně, nebo se domníváš, že se scéna mění směrem ke Starým puškám?

Tak jsme především o osm let starší, ale i přesto jsme zůstali stejní prašivci jako na začátku, jen máme více vrásek z lásek a tvrdší játra. Velkým štěstím bylo, že jsme hned od začátku měli kolem sebe hodně věrných fanoušků, stejně tak ale i těch, kteří nám nemohli přijít na jméno, a to především proto, že vůbec nevěděli, co si o nás a naší tvorbě mají myslet. Většina těchto lidí nás znala z předchozích kapel a měli pocit, že jsme zradili vody drsného punk rocku, chceme mít písně v rádiích a klipy na MTV.

Skutečnost ale byla jiná…

Čas ale ukázal, že nám naše punkové srdce zůstalo, jen si děláme ten punk rock tak nějak po svém, ale o tom to přeci je. Stále hrajeme po malých klubech, malých festivalech, zůstáváme s fanoušky po koncertě a jsme stále součásti punkrockové scény. Možná i proto nás někteří antifandové vzali na milost a z některých antifandů se stali po letech fandové. A to je skvělé, páč rock´n´roll má lidi spojovat, ne je rozdělovat. Myslím si, že na začátku jsme vody československého punkrocku rozvířili nemálo a hodně se o nás mluvilo, ale teď už jsme natolik jeho stálicí, že už nás tolik lidé neřeší, což je někdy škoda… Věříme ale, že novým klipem zase rozčepýříme pár punk-rockových drsňáků. (smích)

Proč si myslíš, že novým songem a klipem zase rozvíříte punkrockové vody? A můžeš také trochu navnadit vaše fanoušky, jak tato skladba zní po hudební stránce? 

Nerad bych dopředu mnoho prozrazoval, ale pokud vše dopadne, jak má, pak píseň vyjde během pár dní k jistému výročí kapely, které na nás mělo a má nemalý vliv. A od toho se odvíjí jak píseň, tak klip. Jde opět o píseň, která má v sobě již zmíněnou nadsázku a humor, a ten ne každý může pochopit. My si ale jako kapela splnili jeden malý sen a na tři minuty jsme se stali alternací slavnějších kolegů, což byla především při natáčení velká legrace. (smích) Více nechci prozradit ani ne tak z důvodu, abych vytvářel nějakou bublinu, jako spíš proto, že nevíme, zda to stihneme, tak ať není faux pas. (smích)

Pokud jde o klipy, tak jste jich v porovnání s jinými skupinami nahráli docela dost… Co vás na tom láká? Myslíš si, že je to důležitá forma prezentace a v zásadě také propagace kapely a že videoklipy hudebníkům pomáhají?

Vizuální záznam je v dnešní rychlé době docela důležitý. Díky němu se píseň tak rychle neztratí v tratolišti hudebních dějin. Nehledě na to, že klip může píseň pozvednout, stejně tak ale i potopit. U Starých pušek to ale vzniklo tak nějak spontánně. Klipy byly nízkorozpočtové a vždy je dělali přátelé, fanoušci kolem nás. Za což jím moc děkujeme.

V jednom rozhovoru jste uvedli, že mimo jiné čerpáte z písní divadla Semafor nebo Waldemara Matušky. Jak konkrétně?

Jak už jsem říkal, Sidney má folkové a písničkářské srdce, a stejně jako Rolling Stones, The Who, Chucka Berryho, Ramones, Blondie, Clash, Cock Sparrer a další má rád staré české písničky od Šlitra, Suchého, Hapky, Horáčka, Matušky a právě všechny tyto vlivy na první pohled nespojitelné, vytvářejí sound Starých pušek. Nemluvím o nějakém kopírování, spíše bych to nazval inspirací. No a teď se právě nacházíme ve fázi, kdy Standa a já preferujeme spíše ten punkrock a oi a Sidney právě víc to české písničkářství, což dříve skvěle fungovalo a doplňovalo se, ale v tuto chvíli máme na vývoj hudby Starých pušek ne vždy stejný pohled. Věříme ale, že to i dále může dobře fungovat, vše je o kompromisech, seberealizaci a hlavně radosti nejen z hraní, ale také možnosti se vídat a zažívat společné.

Ve skladbě O nic víc… o nic míň zpíváte „…je to jen obyčejný rock´n´roll, ale mám ho rád i za to, co mi vzal…“ Co vám tedy rock´n´roll vzal? 

Dal nám hodně dobrého, tedy vzpomínky, poznání, zkušenosti, nová přátelství, a co vzal? Lásky, zdraví a nervy. (smích)

Ještě bych se vrátil k jednomu podstatnému bodu vaší kariéry. To znamená k tomu, že jste si nechtěli splnit sen mnoha muzikantů, protože jste odmítli nabídku, díky které jste se mohli hudbou živit… Co vás k tomuto kroku vedlo?

Tohle rozhodování trvalo asi pět minut a bylo jednohlasné. Kdyby nám bylo dvacet let, asi bychom přemýšleli déle, ale když máš věk, a tudíž větší rozhled, uvědomuješ si pomíjivost úspěchu, kór v hudební scéně. Nechtěli jsme, ať nám někdo říká, co a jak dělat. Děláme hudbu od srdce pro srdce, a pokud se hudbou živíš a je to zdroj placení tvých účtů, pak to srdce musí jít kolikrát stranou, a to už by nebyly Staré pušky. Navíc máme své práce, tak proč se jich vzdávat, když hudba může být krásným koníčkem, životním zpestřením a únikem z šedi. No a taky jsme hrozně nezodpovědní neprofesionálové. (smích)

Byly tohle jediné důvody?

Vždy jsem si myslel, že se kapela dostane do časopisů, rádií a televize na základě své šikovnosti, svého umu, originality, ale zjistil jsem, že je to jen žumpa, kde hrají hlavní roli peníze a díky nim jsou kolikrát kvalitní kapely opomíjeny a brak na špici, a tohohle nechceme být součástí. Fandíme jakékoliv kapele, která je úspěšná a svého úspěchu dosáhla vlastní pílí, ale to už je dnes spíše rarita a za vším stojí spíše prachy, manažeři a producenti. Bohužel si spousta mladých umělců neuvědomuje, jak je sláva pomíjivá, a zvlášť ta hudební má leckdy jepičí život. Úspěchu, dá-li se to tak říct, kterého jsme dosáhli, jsme dosáhli vlastním úsilím, bez tlačení se do médií a pod křídla velkých labelů. A to je náš punk. (smích)

Tomuto přístupu rozumím, na druhé straně by tu byl i druhý úhel pohledu, tedy ten, že jste mohli punk, protože elementy tohoto žánrů ve vašich písních stále jsou, dostat ještě k početnějšímu publiku…

Vzešli jsme z oipunkové scény a tohle publikum tvoří, samozřejmě krom jiných, pevný pilíř naší fanouškovské základny. Mluvím o lidech, kteří jsou roky součástí tohoto kultu – undergroundu. A bylo by škoda o ně přijít jen díky honbě za slávou. Naše hudba se přirozenou cestou dostala mezi tisíce posluchačů, klipy mají přes milion zhlédnutí, na koncerty v celém bývalém Československu na nás chodí od 100 do 300 lidí, což je na dnešní dobu úžasné. Nehrajeme za párek a pivo a z toho, co si vyděláme, si zaplatíme merch, naftu, jídlo a pití. Víc nepotřebujeme.

Opravdu ne?

Největší štěstí je potkávat se na koncertech s letitými přáteli, poznávat nové fajn lidi, společně si zazpívat. Myslím, že by Pušky někde na stadionu ztratili své kouzlo, páč by přišli o ten výjimečný kontakt s publikem. A hlavně doba je rychlá a lidé a fanoušci se příliš rychle mění, ale ti naši zůstávají. (smích)

V čem je podle vás kouzlo vašich skladeb? Vzhledem k tomu, že ty songy nejsou nijak složité, což není myšleno nějak negativně, ale jen jako konstatování…  

Staré pušky mají svou tvář, a jak už jsem zmínil, jsou to písně od srdce pro srdce. Je v nich nostalgie, smutek, ale i ona nadsázka a humor. Sidney je pro mě výtečný textař, který umí popsat neobyčejně obyčejné věci, a v tom tkví jeho výjimečnost. Jsou to především písničky, které si lidé mohou zazpívat, není to o šílených riffech a onanování na kytary. Je to o písničce, citu, melodii a samozřejmě aranžích. Je třeba zmínit, že náš saxofonista Zdeny je pro nás obrovským přínosem, jak po stránce umělecké, tak především lidské. Všiml jsem si, že je pár kapel, které by rády tvořily něco podobného jako Staré pušky, ale pokud nemáte Sidneyho a takovou partu kolem sebe, je to nemožné. (smích)