Kateřina Pašková vystoupí na showcase mladých interpretů a říká: Do Ostravy se budu vždy velmi ráda vracet

Ohlédněme se nejprve za minulostí. Jste v 6. ročníku Janáčkovy konzervatoře, tedy u samého konce středoškolského hudebního vzdělávání. Za těch 6 let jste nastřádala pěknou řádku úspěchů. Ty soutěžní přišly, nemýlím-li se, už v prvním ročníku, že?

Nemýlíte se. První úspěch přišel na soutěžní přehlídce Mládí a Bohuslav Martinů v Poličce v podobě umístění se ve zlatém pásmu. Na této soutěži jsem se setkala s konkurenty z konzervatoří České republiky a měla tak skvělé srovnání, které mě motivovalo k další práci.

Úspěch na soutěži Mládí jste o rok později zopakovala a získala jste i ocenění za interpretaci díla Bohuslava Martinů a za celkový hudební projev. Kdybyste měla svůj hudební projev charakterizovat vy osobně, co je pro něj podle vás příznačné?

Ve svém hudebním projevu se snažím o vystižení autorského a dobového stylu, vnesení vlastní interpretační představy, tónovou kultivovanost a technickou jistotu.

Často hráváte také v komorních seskupeních. Máte v této oblasti nějaký soubor, který je vám blízký?

Ze studentských souborů v rámci komorní hudby na Janáčkově konzervatoři v Ostravě bych ráda vzpomněla spolupráci se Slezským smyčcovým kvartetem. Pod vedením pana Petra Bohuše jsme nastudovali Mozartův klarinetový kvintet. S tímto programem jsme odehráli několik koncertů a dostali také ocenění na soutěži Klasicismus a smyčcové nástroje v Brně.  Velmi blízké je mi Smetanovo trio. S jeho dvěma členy (Janem Páleníčkem a Jitkou Čechovou) jsem spolupracovala na workshopu a následně na jednom z jejich koncertů. Byla to pro mě jedinečná a nezapomenutelná zkušenost.

V čem to pro vás bylo inspirativní?

Vystoupení se členy Smetanova tria bylo pro mě inspirativní z hlediska naprosté svobody při hraní. Mohla jsem si dovolit celou škálu dynamického rozhraní, která byla vždy podpořena oběma partnery. Dále mě inspirovalo pojetí skladby těmito výbornými umělci, jež se vyznačovalo vkusnou agogickou stránkou. V neposlední řadě to byla jejich přirozená skromnost a pokora, kdy jsme ve Slavonicích účinkovali na koncertě bez nároku na honorář. Výdělek ze vstupného byl použit k zakoupení nového koncertního klavíru.

Čím je tedy pro vás komorní hudba přínosná a zajímavá. Myslíte, že se jedná o nepostradatelnou součást hudební interpretace?

Komorní hudba je pro mě zajímavá svou jiskrou, kterou si uchovává právě díky komornímu obsazení. Jde o intimní návaznosti jednotlivých partů. Interpret musí znát všechny party tak, aby jeho hra přispívala k logice celkového znění. Komorní hudba je nádhernou a nepostradatelnou součástí hudební interpretace.

Další výraznou osobností, s kterou jste spojila síly, byl klavírista Ivo Kahánek. Zahráli jste společně na benefičním koncertě pro těžce nemocného klarinetistu Michala Šemoru. Jaká byla spolupráce s jedním z nejuznávanějších českých klavíristů současnosti?

Spolupráce s Ivo Kahánkem pro mě znamenala nové poznání klavíru. V jeho podání klavír neplnil funkci doprovodného nástroje, ale rovnocenného nástroje mnoha barev. Když vzpomenu na slova Ivo Kahánka při spolupráci v Sonátě pro klarinet a klavír f moll, č. 1, op. 120: „Tady si do not poznamenám: horna“. Mluvil o své fanfárové mezihře, ve které se snažil připravit půdu nastupujícímu expresivnímu klarinetu. Poprvé jsem zaznamenala zvuk lesních rohů v klavírní interpretaci.

Po celou dobu vašeho studia na konzervatoři vás učil, provázel a zasvěcoval do hudební praxe profesor Petr Bohuš. Jak tento renomovaný pedagog a vynikající klarinetista směřoval a ovlivnil vaši hru?

Pan Petr Bohuš se mě už od počátku studia snažil směřovat k muzicírování. Naučil mě chápat délku, šířku a závažnost melodických frází. Přiblížil mi dobově poučenou interpretaci a stylovost provedení jednotlivých děl. Kladl důraz na intonační čistotu a technickou přesnost. Posílal mě na řadu soutěží, přehlídek, workshopů, kurzů a zajišťoval mi koncertní činnost. Jsou to pro mě cenné zkušenosti, z kterých čerpám dodnes.

Sice jste v šestém ročníku, ale už jste na vysoké škole, je tomu tak?

Ano, studuji prvním rokem na Akademii muzyczne im. Karola Szymanovského v Katovicích ve třídě Arkadiusze Adamského. Do třídy pana Adamského jsem se přála dostat od chvíle, kdy jsem jeho výuku poznala na mezinárodních klarinetových kurzech. Pan Adamski patří mezi nejuznávanější polské klarinetové pedagogy a vyučuje, ale také koncertuje po celém světě.

A budete se do Ostravy ráda vracet?  

Ostrava je na kulturním vzrůstu. Klasická hudba je mimo divadelní a filharmonické sezóny zastoupena také na dvou mezinárodních festivalech, kterými jsou Svatováclavský hudební festival a Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Kultura v Ostravě má stále větší podporu mecenášů, ale také města. Do Ostravy se budu vždy velmi ráda vracet.

Mohla byste prosím přiblížit, kdy a kde vás mohou lidé slyšet?

Do konce školního roku mě čeká koncert s Ivo Kahánkem v pražském Rudolfinu (25. května 2018) a účast na showcase v rámci programu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka (15. června 2018). Na podzim by to pak mělo být účinkování v rámci cyklu komorních koncertů na vítkovickém zámečku, pořádaných Jaromírem Javůrkem pod záštitou MHFLJ. Dále si pak zahraji na Mezinárodním festivalu slovanské hudby, kde spolu s kolegy předneseme Trio pro hoboj, klarinet a fagot Vítězslavy Kaprálové.