Ostrava po roce opět žije moderním tancem. Přehlídka Move Fest má za sebou první polovinu

Celkem odvážně byl pro zahájení zvolen projekt Everywhen z dílny tří mezinárodních autorek, tanečnice a choreografky Soni Ferienčíkové, výtvarnice zabývající se (mimo jiné) novými médii Márii Júdové a hudební experimentátorky Alexandry Timpau.

Představení Everywhen jako propojení minimalistického pohybu, 3D projekcí a autorské hudební stopy totiž vedlo k poměrně rozporuplným reakcím mezi laickým i odborným publikem, zejména proto, jak silné emoce dokázalo vyvolat a jak s tímto faktem autorky uměly naložit.

Everywhen se inspiruje cyklickým charakterem dějin, neustále se opakujícími událostmi v rovině osobní i celospolečenské a kontroverzí, jež nastává mezi hodnotami, které jedinec vyznává v kruhu svých nejbližších a v rámci politického či jiného přesvědčení. Tato inspirace se projevuje ve všech třech složkách performance. Ferienčíková zakládá svůj pohyb na neustálém otáčení v různém tempu a dynamice, během něhož se mění jen držení paží a horní části těla, občas plynule, jindy zase skoro křečovitě (její tanec nápadně připomíná meditační tance dervišů).

Z představení Everywhen. (Foto: Petr Kiška)

Pohyb tanečnice graduje nebo se zklidňuje spolu s hudbou a tato dynamika se promítá i na třech projekčních plátnech. Na nich se objevují povědomé a zneklidňující historické fotografie i obrázky z rodinných alb, které ukazují člověka jako milujícího člena rodiny i jako člena extrémních politických hnutí (např. starostlivá matka jako členka Kukluxklanu). To vše chystá divákovi silné obrazy, zejména když kulminují všechny tři složky zároveň.

Závěr představení však vyzněl rozpačitě. Po krásné scéně, kdy Ferienčíková osvětluje prostor malou čelovkou a opět se pomalu roztáčí (teď už bez projekce a hudby), má dát impulz k ukončení představení právě publikum, což ale není jasně řečeno, diváci tak nechávají tanečnici v pohybu téměř patnáct minut a ze začátku zajímavá atmosféra jaksi vyšumí. I to však patří k zážitku z živé performance.

Čtvrteční večer patřil představení s názvem You Are Here Petry Tejnorové, které, jak už napovídá název, pracuje s konceptem vzájemného sdílení okamžiku, vztahem lidských těl v prostoru a čase a vytváření reality tady a teď. Nesetkáme se v něm sice s žádnou technologií, zato je však zdůrazněna „technologická“ dokonalost lidského těla.

Z představení You Are Here. (Foto: Petr Kiška)

Tři performeři (Tereza Ondrová, Peter Šavel a Jaro Viňarský) usazují publikum do velkého kruhu, uprostřed něhož rozehrávají vzájemné vztahy svých těl, i to i vzhledem k divákům. Pak se ukáže, že každý z nich symbolicky ztvárňuje nějaký cit nebo abstraktní pojem (jejich převtělování se děje s nadsázkou, pomocí převlékaní triček nebo mikin s nápisy jako: Chaos, Mysl, Důvěra a další, které mají schované v taškách a baťůžcích), a zároveň všechno dění komentují, v češtině i angličtině. Občas přijde otázka i divákům, kteří mají popsat, co vidí, cítí nebo slyší. Více než o estetiku tance jde performerům o konstelaci těl, o reálné prožitky, jejich počínání ale nepůsobí násilně, naopak dělají vše s humorem a pochopením pro publikum. Podporuje je skvělý světelný design a příjemný hudební podklad.

Odlehčené okamžiky se střídají s těmi syrovějšími, když některé z emocí, které tanečníci představují, se umí doslova navzájem zničit. V průběhu představení také diváci najdou pod svými židlemi Průvodce, do kterého vpisují, co by ten večer rádi viděli. Na konci představení pak v přiložené obálce najdou zajímavé rozuzlení.

Z představení You Are Here. (Foto: Petr Kiška)

Pro mnohé návštěvníky bylo opravdovým zážitkem, když je v závěru večera interpreti požádali, aby se dotykem propojili s ostatními a sdíleli spolu jeviště, na kterém mohli zůstat i po skončení a sdílet své dojmy. Zasvěcený divák se neubrání dojmu, že to, co nabízí You Are Here, tady všechno už tak nějak bylo – interakce s publikem, mluvené slovo, konstelace těl v prostoru i další atributy. Většina přihlížejících, která nic podobného nezažila, však byla nadšena a přistoupila na hru, kterou jim Tejnorová a tanečníci přichystali.

Z úplně jiného soudku byla páteční show Kolaps. Záměrně je použito slovo show, proto novocirkusová skupina Losers Cirque Company ohromuje už dlouho právě díky dechberoucím akrobatickým výkonům, zajímavě postavené choreografii a vizuálně silným obrazům. Jako jediné se toto představení konalo mimo Cooltour, a to v Domě kultury města Ostravy. Do hry opět vstoupily projekce, efektní práce se světly a jevištní technikou, ale i zajímavě navržené kostýmy. Kolaps jako součást každodenního života, kolaps jako možnost obnovení a znovu zrození. S těmito tématy si pohrávají známí „Lůzři“ a to skrze své úžasné dovednosti v párové i skupinové akrobacii, pozemní akrobacii a současném tanci.

Z představení Losers Cirque Comapyn. (Foto: Petr Kiška)

Pokud se publikum snad nechtělo hluboce zamýšlet nad tématem pádu a vzletu, mohlo se nechat jednoduše ohromit akrobaty létajícími vzduchem, jejich salty, rozsahy a vysokými skoky, ačkoli Losers Cirque Company se nesnaží prvoplánově sázet na formu bez závažnějšího sdělení. I z tohoto hlediska to byla od organizátorů festivalu sázka na jistotu, dokázali totiž přilákat široký okruh diváků.

Svůj rozjezd zvládl Move Fest s přehledem, čekají ho ještě dva víkendové dny nabité workshopy, představeními, i oslavami pátého výročí festivalu. Proto doufejme, že druhá polovina festivalu nás potěší ještě více než ta první.