Vlčice ve Staré aréně je velmi příjemným divadelním experimentem na konec brakové sezóny

Již při vstupu do divadelního prostoru Staré arény tušíte, že se opět bude hrát divadlo i s divákem. Usazeni budete lehce netradičně, ale o to větší zážitek budete z představení mít. Vhledem k tomu, že převážná část příběhu se odehrává v Novém Mexiku, které se vyznačuje rozmanitou krajinou, použili tvůrci jako hornatou krajinu část hlediště. Klasická práce s fantazii diváka pak dostává příjemný rozměr, který mám osobně na divadle velmi ráda.

Inscenace VLČICE/Mělký hrob s podtitulem Lovecká revue je dalším dítkem Pavla Gejguše. Opětovná inspirace více zdrojů neurčitých titulů dala vzniknout originální autorské hře, která vás postupně pobaví, pohltí, pak dlouho napíná a na konci nejspíš šokuje. Avšak takhle jednoduché shrnutí si hra určitě nezaslouží. Je to propracovaná mozaika, které pomáhá práce se světelnými přechody, hudba a v neposlední řadě herci samotní.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Ústřední postavou je Billy (Jakub Georgiev), který se s rodiči (Miroslava a Vladislav Georgievovi) nedávno do nehostinné části Ameriky přestěhoval. Šestnáctiletý Billy žije s rodiči, ale také jako každý mladý syn je stále zamyšlený a toulá se v bludných představách. Když se v kraji objeví stopy vlka, potažmo vlčice, se zájmem se přidává k otci, aby mu pomohl vlčici vypátrat a ulovit. Lovecké nadšení vyvažuje obavami se třesoucí maminka, která se s vlky setkává ve svých snech. Se svými surrealistickými vsuvkami zaplavená petrolejově modrou barvou dostává děj hry do mrazivých kolejí.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Jakmile se mladý Billy vyzbrojen brokovnicí a odvahou smělého mládí vydá za průzkumem nastražených pastí, ocitne se na rozcestí lidského rozhodnutí. Zabít mladou vlčici a zachránit si tak život, nebo osvobodit ji a pokusit se ji zkrotit? Ti z vás, co četli v dětství oblíbené knihy o spojení lidské víry a zvířecí oddanosti, jistě tuší vnitřní verdikt. Nicméně další adaptaci Bílého Tesáka nečekejte, závěrečnou romantiku vám Pavel Gejguš nedopřeje.

Do „mexické části“ hry musím říct, že jsem v duchu děkovala Pavlovi, že mám na závěr sezóny klid v duši a pěkně všechno vychválím. Ale poděkovala bych pouze do této chvíle. Mexická část, jak jsem si pojmenovala pro sebe, je trochu přestylizovaná směska obludnosti, která hraje na city, ale pořád v sobě nese nadějný závěr. Šokující Billyho zásah považuji za originální, nicméně závěrečný masakr už působí trochu stylem „všechny zabijeme, abychom netočili pokračování“.

Miroslava Georgievová v inscenaci Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Velmi dobrý krok byl rodinný experiment. Obsadit do americké domácnosti celou hereckou rodinu Georgievovu byl velmi dobrý tah a všechny společné scény mají příjemný nádech klasického rozvržení matka-otec-syn. Miroslava Georgievová excelentně vyvažuje rozpolcení své postavy. Vystřihla dokonalou americkou věřící ženu s americkým úsměvem, která groteskní mimiku udržuje na uzdě a stává se dokonalým protipólem svému muži, který svůj pohodový klid a nadhled může prodávat společně se svými hamburgery.

Vzhledem k tomu, že jsem o Jakubovi Georgievovi již v superlativech jednou psala, věděla jsem, že nejde o riskantní plán Pavla Gejguše, ale o sázku na jistotu, a ono to vyšlo. Přirozený projev mladého herce, který zaplní celé jeviště jemnou mimikou a gesty hodné zkušeného herce, dodává Billymu naivní odhodlání a víru v dobro.

Tereza Petrová jako vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Ambivalentní vlčice a nápad, jak křehkou duši dravého zvířete ztvárnit, považuji za velký klad inscenace. Kožená maska vlčice ožívá díky jemnosti pohybů Terezy Petrové, která navíc pohledem laně dodává neuvěřitelnou sílu vlčici i propojení s mladým lovce. Slova Pavla Gejguše podtrhuji a souhlasím, Tereza Petrová je jednoduše skvělá.

Minimalismus v obsazení dal některým hercům prostor ve více rolích. Excentrický projev Vladislava Georgieva bavil celé hlediště, nepříliš povedená mexická šlapka (Miroslava Georgievová), která spíše děsila než lákala k bližšímu seznámení, by si zasloužila trochu jiný outfit, který by dal vyniknout hereckým možnostem a přitom zachoval ráz postavy asistentky mexického bose. Tomu se propůjčil Jan Lefner, který také vytvořil postavu zlého indiána. S touto postavou jsem měla asi jako s jedinou trochu problém. Podivně vyhlížející agresor, se kterým se Billy setkává na začátku příběhu a který sehraje stejně jako Čechovova zbraň svou fatální roli v Billyho životě, měl tendence působit groteskně, ale jeho repliky vyzněly naprázdno a vlastně se jeho role stala jakousi nutnou linkou k závěrečné scéně.

Z inscenace Vlčice. (Foto: Zeno Václavík)

Co však nemohu opomenout, je opět skromný, avšak informacemi nabytý program s popisem zmíněné fauny a návod, jak stopovat vlka. Závěrem mohu říct, že lovecká revue Pavla Gejguše je příjemným experimentem na divadelních prknech, která dokresluje brakové pásmo letošní sezóny. A za sebe jedno malé doporučení, nechoďte na představení hladoví jako já!