Mládí vpřed! Metalová opera Bohemian Metal Rhapsody mění tvář a míří na festival Ostrava v plamenech

Frontman skupiny Citron se rozhodl změnit strategii. Žádná sázka na jistotu a na notoricky známá jména s jejich tolikrát slyšenými, i když kvalitními písněmi. Zkrátka kdo chce uspět, musí riskovat, takže v letošním roce se projekt Bohemian Metal Rhapsody představí v absolutně jiném pěveckém složení a navíc s novými autorskými songy.

Když jsme do nahrávacího studia Citron v odpoledních hodinách zavítali, byla už zkouška v plném proudu. Ostatně zkoušelo se od ranních hodin. Nepřivítali nás přitom Lucie Bílá nebo Jan Toužimský, kteří se projektu zúčastnili loni, ale daleko jiná osádka muzikantů. Konkrétně Petr Kutheil (ex-Votchi, muzikály Vlasy, Galileo, Hamlet a další), Josef Michálek (Forrest Jump), Lukáš Písařík (ex-Seven), Silvie Chrudinová (Ona, ex-Latexjesus), Eliška Hondlová, Petra „Gygy“ Gyöngyösi, Viktorie Surmová (Rosa Nocturna, ex-Surmata). Všichni tito zpěváci byli vybráni na základě dvou konkurzů.

Jak vidno, nejde o žádné zelenáče, i když jejich hudební životopisy (zatím) nejsou tak bohaté jako u těch, kteří na pěveckých postech figurovali v této metalové opeře loni. O to více však současné vokalisty žene touha odrazit se i díky tomuto projektu k zářivějším pěveckým zítřkům. A jak známo, motivací všechno začíná… Samozřejmě musíme doplnit i informaci, že v některých písních zazpívají Tanja a Roman „Izzi“ Izaiáš z Dogy.

A ještě pro statistickou úplnost je třeba dodat, že ve studiu se dále během naší návštěvy nacházeli bubeník Radim Pařízek, jeho syn Radim Pařízek mladší, který drtil baskytaru, a kytarista Djordje Erić.

„Mladej, jdeme se učit,“ houkne právě Djordje směrem k Radimu Pařízkovi mladšímu, což znamená, že se na nějakou dobu zavírají v Djordjeho kanceláři (čti režisérská místnost s mixážním pultem), kde zkušenější muzikant tomu mladšímu vysvětluje, co od něj očekává v následující písni Schladming, která ostatně byla během dne přejmenována na Princ na bílém koni. Což však není zas tak důležité, protože stejně jde o pracovní názvy skladeb a také jejich texty zřejmě doznají řadu změn. I proto toto hledisko ponechejme stranou…

K samotnému tématu projektu Bohemian Metal Rhapsody, jehož premiéra v této sestavě zazní 4. srpna na festivalu Ostrava v plamenech, Radim Pařízek říká: „Je existence naší Země věčná? Respektive jak dlouho může ještě existovat, když jsme k ní tak nešetrní? Přijde nějaký meteorit, nebo si ji zničíme sami nějakým nerozumným konáním? Kdoví, zda se s tím vším budeme umět vypořádat. Stačí si totiž uvědomit, kolik je na světě jaderného arzenálu. A všechno souvisí se schopností komunikovat mezi sebou, být vstřícný, spolupracovat a překonávat různé překážky. Ale začíná to už u základního vztahu muž a žena, vztahů v kolektivu, ve společnosti, mezi národy a podobně. To vše se v našich textech odráží.“

Pak už přichází čas pro společnou zkoušku všech, kterých se výše zmíněný song týká. Tedy včetně vokalistů, jimiž jsou Petr a Viktorie. A jak to vypadá, máme co do činění s dynamickou a velmi chytlavou věcí. Pevný Petrův hlas se vhodně doplňuje s emotivním vokálem Viktorie a vše na sebe navazuje tak efektivně, že se zdá, že když autor píseň tvořil, musel už vědět, kdo ji bude zpívat… Samozřejmě může jít o efekt prvotnosti, ale tento flák by se v budoucnu mohl stát velkým hitem. Vše probíhá v uvolněné atmosféře, kterou náhle přerušuje Djordje. Důvod? „Áááále, do boty mi spadly pistácie, které jsem měl v kapse kalhot,“ nabízí vysvětlení. Nu což, i to se stává…

Jak už to v hudebním světě bývá, mezitím se otevírá první láhev „něčeho ostřejšího“, v zápětí je načata druhá, a to jiné značky. Samozřejmě však všeho s mírou. Všichni přítomní vědí, že zde přijeli za muzikou. Nicméně kolektiv se utužovat musí.

Zkouška však nadále pokračuje a další v pořadí přichází Prezident. Ten se hned od počátku jeví jako dravý metalový song, v němž se o vokály starají Sylva, Gigi a Josef Michálek. A také zde nechybí překvapení, protože v této metalové palbě se bude dokonce mručet. Vyznavači growlingu budou možná ohromeni, kdože se to na ně takovým hrubým hlasem oboří…

Každý detail je důležitý a může být rozhodující, a tak se v tomto případě důkladně rozebírá i to, jakým způsobem by skladba na koncertech měla být uváděna. Návrhy padají různé… A jestli nakonec vyhraje varianta, která vítězí v daném momentě, budou mnozí rockoví příznivci mile zaskočeni. Všechno souvisí se vším, a tak i herecká průprava může přijít vhod.

Následuje zkoušení songu s názvem After USA. Ten by se měl stát favoritem všech rockerů se smyslem pro krásu. Zpívají v ní totiž všechny čtyři vokalistky a je to opravdová pastva, tedy nejen pro uši, ale také pro oči…

Každopádně se jedná o píseň, kde se stále něco děje, pokud si máme vypůjčit slova z televizního pořadu jednoho známého brněnského herce. Po energickém úvodu následuje velmi vkusný řízný riff, na ten navazuje poutavá kytarová vyhrávka a ve chvíli, kdy se to zdá nejméně pravděpodobné, tak píseň zvolní. Tohle by mohlo fungovat. Přitom stále je tento metalový uragán v dobrém slova smyslu někdy více, někdy méně rozmělňován ženskými vokály, přičemž každá z holek se prezentuje jiným typem a barvou hlasu.

Člověk nemusí být nikterak dobrý pozorovatel, aby si nevšiml ještě jedné podstatné záležitosti. A to atmosféry, která zde panuje. Ta pomyslná chemie mezi všemi zainteresovanými by mohla být přenesena do každého slabikáře hudebních vztahů… Kéž by to vydrželo. Jak už bylo uvedeno, souvisí to evidentně s tím, že hlavně mladší cítí, že se mohou posunout o level výše ve své hudební kariéře, ale pozitivní je, že vědí, že musí na sobě stále pracovat. I když možná ještě více, než si sami dokážou představit… Zadarmo totiž nikdo nic nedostane. Za všechno, co je hodnotné, se musí platit.

Kolotoč zkoušení se samozřejmě točí dál a někteří se aspoň zprostředkovaně ocitají v New Yorku. Tak se totiž jmenuje další song, který je nutné vypilovat. Vokální stránka tentokrát patří Lukášovi a Gigi, přičemž největší pozornost je věnována tomu, jak by měl znít refrén. „Musíme se rozhodnout, zda chceme zpívat pro lidi, nebo chceme dělat umění,“ říká Lukáš a snaží se argumentovat poznatky, které načerpal od známého kytaristy Viktora Smolského (ex-Rage), s nímž spolupracovala kapela Seven, kde Lukáš zpíval. A jak se zdá jeho postřehy zabírají, protože refrén je po delší debatě změněn a z prvotního poslechu to vypadá, že je nyní daleko efektivnější.

„Ještě bych tam očekával nějaké vyvrcholení,“ poznamená Radim Pařízek starší, na nějž už v následné pauze navazuje soustředěný Djordje, který je stále zaujatý předchozím flákem: „Jedna nota je na hovno, ale musím zjistit která.“ Úkol pro další dny je tedy znám.

Jak se dá očekávat, postupem času se také mění témata rozhovorů, protože „kdo nepije s námi, pije proti nám“, a tak namátkou uveďme, že docela dlouho se rozebírá třeba poznatek, že „do ženský a do melounu nevidíš“ nebo historka o řidiči jedné známé české kapely, který najel více než dva tisíce kilometrů bez nehody. Akorát že více než tisíc pod vlivem… Vlnu zájmu ovšem vyvolá také jednoduchý psychologický test, který si jedna ze zpěvaček pro své kolegy připravila. Jo, v tomto kolektivu je nuda zakázané slovo.

Nicméně někteří ještě odpracováno nemají. Na závěr zkoušení přijíždí Snowboard, kde pěvecký trůn drží Petr a Eliška. „Eliška je náš objev. To je metalová Kubišová,“ prozrazuje ještě bubeník Radim Pařízek před další důraznou písní, kterou následně do vyšších sfér zaujetí posouvá gradující závěrečná pasáž. Úvod patří zmíněné Elišce, ke které se posléze připojuje Petr a je radost pohledět, jak celý ansámbl spolupracuje a jak jsou všichni doslova emočně vtaženi do samotné skladby. I když se jedná o pouze o zkoušku… „Super, tohle zní dobře,“ ukončí pak samotné zkoušení bubeník Radim Pařízek.

Už je to uděláno, už je to hotovo, mohou si následně říci všichni zúčastění. Alespoň pro tuto chvíli. Odpoledne se pomalu proměnilo do večera a ten se přelil do noci… Půlnoc není daleko. Tak či onak, muzikanti mají více než dvanáctihodinné zkoušení za sebou. A co druhý den? Opět a zase zkoušení. A tak ještě několikrát. Holt na odpočinek není čas, každý detail se musí pořádně vyladit, aby na pódiu festivalu Ostrava v plamenech stál sebevědomý a funkční projekt Bohemian Metal Rhapsody.