Violoncellistka Terezie Kovalová: Spoustu Pražáků jsem přesvědčila, že Ostrava je opravdu krásné město

Nedávno jste s Davidem Stypkou a Ewou Farnou vystoupila v ostravském Gongu na udělování Cen Jantar, jak se vám hrálo?

Ceny Jantar se velmi povedly, moc jim fandím, protože si už při prvním ročníku nastavily laťku fakt hodně vysoko. Vystupující, kteří tam byli, mě moc zaujali, totálně mě rozsekal třeba Tomáš Savka. Mám moc ráda muzikály, maminka hrávala v mém dětství v orchestru Divadla Jiřího Myrona na klarinet. Jako malé dítě jsem ji chodila sledovat a dodnes mi utkvěl v paměti třeba neskutečně povedený Divotvorný hrnec. To byl obrovský zážitek a od té doby mám tento žánr v oblibě. Muzikálový zpěv je dost těžká disciplína a obzvlášť pro tenora.

Co David Stypka? Toho teď hraje většina rádií, není to pro vás už příliš velký pop?

On sám se k tomu vyjádřil, že do určité doby byl součástí šílené alternativy a momentálně je šílený pop. Což se mi hrozně líbí a důvod, proč hraju s Davidem, je jasný – když jsem byla vyzvána Martinem Ledvinou, abych přijela natáčet do studia s nějakým umělcem, a pustil mi Jericho, úplně mě to posadilo  na zadek, protože se mi promítlo i do mého osobního života. Protože jsem se neznali, chtěla jsem mu pak hned zavolat a říkam mu: „Prosím tě, my se neznáme, ale já jsem právě natáčela ve studiu tvoji píseň a jsem z toho úplně naměkko.“ Byla jsem hodně v očekávání, jestli se ještě něco bude dít, a jsem moc šťastná, že k tomu dochází. Nejsem totiž úplně mainstreamová, snažím se dělat různé projekty a to, že jsem teď třeba hrála s Ewou Farnou díky Davidovi, už je výsledek mnohaleté práce. Ewa je mimochodem výborná jazzová zpěvačka a je mi strašně líto, že tomu nevěnuje větší pozornost. Všichni ji berou pořád jenom jako popovou hvězdu a ona je přitom neuvěřitelně talentovaná i v tomto žánru.

Škoda, že jste zatím neviděla Rebeccu, ta by se vám mohla líbit ještě více, je inspirována hororovým románem a také jeho filmovou verzí od Hitchcocka.

Když se do Ostravy dostanu, tak většinou nemám příliš čas. Nejraději mám Jesus Christ Superstar v jeho původní podobě, absolutně zbožňuju Rocky Horror Picture Show. Dokonce jsme o něm napsala svou ročníkovou práci na vysoké škole, ta se týkala hudby nonartificiálních hudebních filmů. Psala jsem o filmech The Wall Alana Parkera, Rocky Horror Picture Show, Quadrophenii či o filmu Help! Původní věrze měla asi sto padesát stránek, tak moc mě to bralo, a to jich mělo být jen patnáct. Dozvěděla jsem se díky tomu spoustu zajímavých věcí, třeba o pozapomenutém minifilmu Michaela Jacksona Captain EO.

Máte za sebou zajímavé hudební projekty, třeba spolupráci na živé hudbě k filmům Erotikon ve Vesmíru, Metropolis v rámci Cinema Royal v továrně, na čem budete spolupracovat nyní?

V srpnu budeme hrát v Bílovci na celorepublikovém srazu sci-fi fanoušků Parcon k slavnému česko-francouzskému filmu Divoká planeta. Spolu s Temným krystalem to byl jeden z nejoblíbenějších filmů mého dětství. Hudbu jsme vytvořili spolu s talentem elektro scény Aid Kidem a spolu s Tomášem Havlenem a Jiřím Libáňským. Opravdu jsem na takovou příležitost čekala. V době, když jsem ještě hrála s Formou, jsem navrhovala Divokou planetu, když jsme řešili, co budeme dál dělat.

Ale Divoká planeta je už zvukový film, jak to spojení s živou hudbou provedete?

Ovšemže nám vadí, že jde o zvukový film, který už obsahuje originální hudbu. Takže jsme se rozhodli pro technické řešení, kdy budou zřetelné mluvené pasáže a mimo ně budeme hrát. Je tam docela dost prostoru beze slov, navíc budou titulky. Původní hudba nebude slyšet. Opravdu se na to moc těším, bude to částěčně improvizované. Pro mě je to zase něco jiného, myslím, že kluky to hodně baví a pro mě v kontextu s filmem je tato zkušenost velmi uspokojující.

Váš otec Aleš Koval je známý svými aktivitami ve sci-fi fandomu, prý na vás v dětství pouštěl Vetřelce…

Moje oblíbená vzpomínka z dětství je právě promítání filmu Vetřelec. Maminka pekla jablíčka v župánku a já měla medvídka, do kterého jsem byla zachumlaná, a když jsem viděla, jak leze vetřelec z toho vajíčka, tak jsem z toho měla trauma asi do třinácti let. Vyřešila jsem to tím, že jsem si pouštěla soundtrack z Vetřelce a k tomu Simpsony, nebo co běželo v televizi, a dělala jsem při tom úkoly do školy. Přesto všechno ten film miluju.

Mimochodem Vetřelec je plagiát italského hororu Planeta upírů.

Tomu věřím, obskurních italských filmů má táta spoustu a často tam najdete inspiraci pro daleko slavnější filmy.

Nějaký váš silný filmový zážitek z poslední doby?

Ready Player One 3D v Imaxu, což bylo super, ale zamrzelo mě, že z toho vyznívá především teenage romance, což v knižní předloze není až tak silné. Určité situace ve filmu jsou jiné anebo jsou vynechané a možná by bylo lepší v tomto případě natočit trilogii. Třeba Hobbita bych ale rozhodně natočila jako jeden film, tady jsme souhlasila s filmovou kritičkou paní Spáčilovou, že natočili každou tečku a čárku. Pro mě jako milovníka knih je kniha daleko lepší zážitek.

Jste tedy knihomol?

Vyrůstala jsem obklopena knihami, pořád chodila do antikvariátu. Táta mně dal v tomto směru velkou životní školu, zvláště co se týká antiutopií. Říkal, že až to všechno přečtu, tak budu nenávidět jakékoliv politické zřízení na této planetě, a měl pravdu.

Jaká je pro vás Ostrava?

Ostrava? Ostrava je černá (úsměv)… Ne, je to jedno z nejzelenějších měst v Česku. Ráda a často to říkám. Vnímám svou roli jako takového advokáta Ostravy a spoustu Pražáků jsem přesvědčila, že Ostrava je opravdu krásné město. Když sem někdo přijel, tak jsem jej tady povozila a nakonec žasl. Třeba jsem ho vzala do Komenského sadů, do Poruby na promenádu, krásné místo, i přes odkaz 50. let je to úžasný kus architektury. Pak Landek, Dolní oblast… Hrozně mě baví zdejší technické muzeum. Pak rozhodně vezu své kamarády na Hukvaldy, kde jsme dříve měli i chatu. Je tam neskutečná magie, místo s poezií. Muzeum v Kopřivnici, Příbor kde je rodný dům Sigmunda Freuda, dokonce jsem se potkala s jeho pravnučkou, která je sochařka a já ji hrála na výstavě.

V Porubě na Hlavní třídě jste hrála na cello u příležitosti zahajovacího ročníku festivalu Cirkulum. Pódium bylo v několika metrové výšce, nad vámi pak procházel provazolezec…

Mám strach z výšek, takže o to více jsem to prožívala a byla jsem mírně řečeno nesvá, ale jinak to byl velký zážitek.