Projekt Voices of Meltingpot představuje sugestivní virtuální verzi největšího diskusního fóra v Česku

Kašpařík, jenž je známý například svým experimentálním sci-fi hororem Jsem Brána podle povídky Stephena Kinga, použil pro natáčení videoportrétů speciální technologii a výsledkem jsou až hypnoticky působící zpovědi mužů a žen, kteří se rozhodli podělit o své jedinečné životopisy svými vlastními slovy.

V ostravském kině Cineport, kde nedaleko se Voices of Meltingpot v létě natáčely, se v uplynulém týdnu v rámci neveřejné předpremiéry sešli lidé, kteří za tímto projektem stojí.

Jedním z nich je i novinář Tomáš Etzler, který spolu s Veronikou Poláčkovou rozhovory vedl. „Proč mě tenhle projekt zaujal? Zlatu Holušovou, ředitelku Colours of Ostrava, už znám přes třicet let. Kdysi jsme spolupracovali a dny a týdny jsme trávili na Spolku, v hospodě v centru Ostravy a ona mě už řadu let zvala na Colours of Ostrava. Protože jsem žil v zahraničí, tak mi to vyšlo poprvé až v roce 2016. Což byl shodou okolností také první ročník Meltingpotu. Pochopitelně Colours jsem byl nadšen, ale Meltingpot mě nadchl téměř více než Colours of Ostrava,“ uvedl před pozvaným publikem Tomáš Etzler.

Tento zpravodajec sice točí po celém světě, ale jinak pochází právě ze srdce Ostravy. Zdá se, že jeho volba byla velmi šťastná, a přestože jeho ani Veroniku Poláčkovou divák ve výsledných pětiminutových miniaturách neuvidí (jedná se vždy o one man show, jen s pohledem přímo do tváře zpovídaného), tak atmosféra je nepochybně dílem právě i těch na druhé straně za kamerou.

„Nadchli mě lidé, kteří se na Meltingpotu objevili jako spíkři, lidé, kteří sem přijeli a přišli se podělit o své zkušenosti. Udělalo to na mě obrovský dojem. Byl tady třeba laureát Nobelovy ceny za chemii, který hovořil o životním prostředí, byli tady novináři, kteří mají Pulitzerovu cenu, přijeli sem spisovatelé, jejichž knihy jsou publikovány po celém světě. Mluvili o velice závažných tématech naší doby, tématech, které se netýkají jenom České republiky, ale celého světa,“ vysvětlil Tomáš Etzler, proč neodolal nabídce ke spolupráci.

V Cineportu přímo překypoval energií a před plátnem nastínil i další peripetie a význam celé akce: „Nadchlo mě publikum, většina přednášek byla úplně narvaná mladými lidmi. Bavil jsem se se spíkry, když jsem tady točil krátkou reportáž pro CNN. Přitom to jsou spíkři, kteří jezdí po celém světě, účastní se konference v Davosu a jezdí po světových univerzitách. A ti mi říkali, že takovou atmosféru, kterou zažili tady v Ostravě, ještě v životě nezažili. Že takové bezprostřední publikum ještě nepotkali. Všichni svorně tvrdili, že by se sem chtěli ještě někdy vrátit. Meltingpot zdaleka přesahuje hranice České republiky.“

Podle Veroniky Poláčkové je oněch osmnáct pětiminutových snímků ideální pro dnešní dobu a techniku. „V dnešní době sociálních sítí je to ideální formát pro sdílení videí. Je to pecka, když zjistíte, že takováto videa sdílí vaši přátelé a kamarádi. Takhle se mi to stalo osobně s jedním showmanem a zároveň pastorem, který vysvětloval, jaký je rozdíl mezi mužským a ženským mozkem. Pak jsem zjistila, že ten pán Mark Gungor bude na Meltingpotu. Bylo to úžasné, měla jsme s ním najednou možnost trávit hodinu ve sklepě, kde jsme natáčeli. Povídat si nejen o tom, co dělá, ale i o jeho životě. Jsou to úžasná setkání, která mají možnost zažít všichni, kteří přijdou na Colours a Meltingpot. Řečníci, co skončí, neodcházejí, jdou si prohlédnout zdejší areál, zastavují se, debatují s kolemjdoucími,“ prozradila Veronika svou cestu za Meltingpotem.

Jak se publikum mohlo dozvědět, tak Meltingpot je dítětem Zlaty Holušové. „V roce 20015 organizovala na Colours přednášku o Slovenském národním povstání. Měla obavy, kolik přijde lidí, ale když vešla do sálu, tak zjistila, že je narvaný. Tady se zrodila myšlenka udělat více takových přednášek,“ vysvětlil genezi velkolepého projektu Tomáš Etzler.

Voices of Meltingpot je podle něj v podstatě virtuální Meltingpot. Protože do Ostravy sice přijedou spíkři z celého světa, odpřednášejí a odjedou. „Nic po nich nezbude, jenom vzpomínky, tak jsme se rozhodli, že vybereme ty nejzajímavější s těmi nejsilnějšími životními příběhy a nejsilnějšími zkušenostmi a že s nimi natočíme rozhovory na kameru. Přitom jsme nechtěli duplikovat, co řeknou na přednáškách. Ale aby se otevřeli i lidsky, aby nám řekli, co jsou zač, odkud pocházejí, proč. Co je motivuje, co je žene v jejich životě.  Máme jich osmnáct a budeme v tom pokračovat. Záměr je přenést Meltingpot do digitálního světa. Do virtuálního světa, kde se lidé mohou vracet ke spíkrům, než přijde další Meltingpot 2018, 2010 a tak dále,“ zdůraznil Tomáš Etzler.

Mimořádnou působivost a maximální sdělnost oněch osmnácti medailonků má na svědomí zvláštní technologie, kterou vynalezl světoznámý dokumentarista Errol Morris. „Chtěl jsem, aby diváci videí měli dojem, že osobnosti mluví přímo k nim. K tomu je nutný přímý oční kontakt. Ten by se ale při běžném způsobu natáčení vytratil, protože klasicky se zpovídaný člověk dívá na moderátorku a kamera ho snímá ze strany. Řešení jsem našel v americké technologii, kterou vynalezl dokumentarista Errol Morris. Společně s francouzským kameramanem Nicolasem Bordierem jsme před kameru nainstalovali monitor a polopropustná zrcadla, takže zpovídané osobnosti hleděly do objektivu kamery, ale místo něj viděly odraz monitoru s moderátorkou, která jim kladla otázky. Kamera natáčela skrze tato polopropustná zrcadla a osobnosti tak mluví přímo k divákům. Vzniká tak mnohem osobnější a intenzivnější dojem,“ vysvětlil publiku v Cineportu režisér Robin Kašpařík.

Všechny rozhovory z projektu Voices of Meltingpot jsou k dispozici ZDE.