Reakce jsou nad očekávání dobré, říká Bilos z Malignant Tumour o speciálním grindcorovém turné

Za jakých okolností došlo k realizaci Obscene Extreme 2018 Warm Up Tour?

Poté, co jsme loni odehráli speciální set na after party festivalu Obscene Extreme, tak Čurby (hlavní organizátor tohoto festivalu – pozn. redakce) s tím nápadem přišel. Respektive nás to napadlo tak nějak současně. Už po tom vystoupení jsem totiž dostával nabídky na další koncerty té staré sestavy (kromě Bilose v této sestavě dále působí bubeník Michal „Cichoň“ Cichý a baskytarista Otto „Oťas“ Beran – pozn. redakce). Zpočátku jsem se k tomu nestavěl úplně pozitivně, ale nakonec jsme se do toho pustili. Bylo to dost spontánní, vůbec jsme to neplánovali.

Každopádně proč jste onen speciální koncert s grindcoreovými songy v rámci loňského Obscene Extreme vůbec odehráli?   

Bylo to na přání spousty lidí, a to hlavně ze zahraničí. My jsme už neplánovali, že bychom mohli v této sestavě ještě někdy v zahraničí hrát. Nicméně na Obscene Extreme je osmdesát procent lidí ze zahraničí a ti nás chtěli vidět v té staré sestavě, tak jsme jim vyšli vstříc a koncert měl velký úspěch. I z toho důvodu pak celé turné vzniklo.

Už jsi prozradil, že jsi poněkud váhal, zda ve staré sestavě odehrát další koncerty. Co tě nakonec přesvědčilo?

V první řadě asi Čurby, který měl o tyto koncerty zájem. Pak určitě i kluci, kteří se mnou v této sestavě hrají. Ti byli po tom koncertě plní entuziasmu. Jak jsem řekl, sice jsem se nejprve k tomu pokračování stavěl vyhýbavě, ale nakonec jsem usoudil, že bychom mohli naše fanoušky těmi starými songy potěšit a pro ně se to dělá. Není to vůbec pro peníze, tohle turné není nijak výdělečné, je to vylej, nalej. A taky je tu ještě ten pocit a ta legrace zase si zahrát ty staré věci.

Podle jakého klíče jste vybírali jednotlivé štace?

V podstatě šlo o nabídky organizátorů, kteří se ozvali. Pak už se vyloženě ladily detaily, aby vše mělo nějakou návaznost a nemuseli jsme jezdit tisíce kilometrů na jeden koncert.

Jak ti v současnosti ty grindcoreové songy Malignant Tumour znějí?

Je fakt, že jsem ty písně dlouho neslyšel, ale s ohledem na to turné jsem je v posledních měsících hodně poslouchal a musím říci, že neznějí špatně. Navíc si myslím, že na koncertech znějí ještě lépe, ostatně umíme o trošku lépe hrát. Ty skladby jsou daleko rychlejší než na starších nahrávkách, protože Cichoň hraje na bicí velmi rychle. Je asi pravda, že bychom měli trochu více cvičit, ale každý má svoje projekty, tak není moc času. Na to, že jsme ty skladby více než dvacet let nehráli, je to dobré.

Na turné vás doprovází kapela Ahumado Granujo. Proč jste zvolili zrovna tuto formaci?  

Jde o naše dlouholeté kamarády. Je to tedy vhodná parta do auta pro toto turné. Oni také dodneška říkají, že starý Malignant Tumour byl pro ně velká inspirace, když zakládali kapelu. Také je to známá skupina, která hraje dobře. Nehrají žádné druhé housle, každý koncert se v roli headlinera měníme.

Máte za sebou první koncerty, a to mimo v Německu, Belgii a Nizozemsku. Jaké jste zaznamenali reakce?

Zatím nad očekávání dobré. Vůbec jsem nečekal, že na nás v této sestavě někdo přijde. Třeba v německém Weimaru bylo tolik lidí, že mnozí museli poslouchat i z ulice. Nevlezli se totiž dovnitř. I když to byl malý klub. Návštěvnost je přibližně kolem stovky lidí, což podle mě na grindcore a na kapely, které de facto nejsou aktivní, není vůbec špatné.

Jak známo v playlistu dominují skladby z vašeho splitka z roku 1997 s polskými Squash Bowels.  Nicméně nehrajete pouze tyto songy…

Kromě skladeb z toho splitka hrajeme songy, které zvládáme v této sestavě, tedy já, Oto Beran a Michal Cichý. V této sestavě jsme nenahráli jenom zmíněné split album, ale i nějaké singly a k tomu můžeme připočítat asi tři věci z prvotních dem, které jsme však tenkrát už naživo hrávali. Kluci je tedy uměli.

Neuvažoval jsi o nějakém zapojení současných členů Malignant Tumour do tohoto projektu? Třeba že bys zaúkoloval Šimka, aby vám dělal bedňáka… 

(smích) To je dobrá představa… (smích) Ale asi kdybych ho zaúkoloval, tak mě pošle někam… (smích) Kluci ze současné sestavy se tohoto projektu neúčastní, protože do kapely přišli daleko později. Až ve chvíli, kdy už jsme nehráli tak extrémní muziku jako kdysi. Já jsem klukům říkal, že tyto koncerty odehraji, a nikdo z nich nic nenamítal. Oni stejně grindcore necítí tak jako já. Navíc my i v aktuální sestavě Malignant Tumour hrajeme dost často. Já jsem teď asi měsíc a půl furt na cestách, což by nikdo z nich nezvládl. Každý z nich chodí do práce…

Otázka, která i s ohledem na prvotní reakce musí padnout. Lze v budoucnu očekávat ještě další pokračování grindcoreového turné Malignant Tumour?

Hele, už jsem se o tom bavil s několika lidmi po těch prvních koncertech v zahraničí. Já už prostě nikdy neříkám nikdy. Už jsem kdysi prohlásil, že se v této sestavě nikdy hrát nebude a zase na to přišlo. Nechci říkat nikdy, ale nic se neplánuje. Sám jsem zvědavý, jaké reakce budeme mít v Česku, jak se Češi k této podobě Malignant Tumour postaví. Myslím si však, že po tomto turné vše zhasne a třeba se objevíme za dalších dvacet let, jestli budeme ještě živí. (smích)

V další části našeho rozhovoru opusťme grindcore a zaměřme se trochu více na tebe, respektive na současný Malignant Tumour. Jak bys popsal sám sebe tomu, kdo tě nezná?

No, člověče, sám nevím. Nerad sám sebe popisuji. Vážím 86 kilogramů, měřím 171 centimetrů. (smích) Nyní už skoro bez vlasů. Občas introvert, občas extrovert, jak to u muzikantů bývá. Rád si vypiju, ale kdo ne. Už však musím brzdit… Asi to není výstižný popis, měl by ses spíše zeptat někoho jiného. Každý by ti asi řekl něco jiného.

Dokážeš si představit život bez hudby, potažmo bez metalu?

Rozhodně ne! Muzika, respektive extrémní muzika mě provází celý život. Stala se mou životní náplní. Vůbec nevím, co bych bez muziky dělal. Jsem sice vyučený elektrikář, ale tato práce mě nebaví. Baví mě muzika, baví mě další věci, které s hudbou souvisejí. Baví mě potkávat se s fanoušky, s muzikanty. Je fajn, že někteří muzikanti, jejichž kapely jsem kdysi v mládí poslouchal, jsou nyní moji kamarádi. Což je perfektní. Je to náplň života, je to nějaké poslání, které jsem si vybral a jedu v tom.

Není tajemstvím, že tvým oblíbeným muzikantem je Mille Petrozza z Kreatoru. Neuvažovali jste v kapele o tom, že byste jej oslovili ohledně nějaké spolupráce na vašem albu? Zvlášť když už jste na festivalech spolu hráli…

S kluky jsme se bavili o tom, že by bylo fajn někoho pozvat, i když ne třeba přímo Milleho. Nějaké debaty už proběhly. Mille je však člověk, který kapelám sice pomáhá, ale víceméně ne těm metalovým. Vím, že nazpíval písně nějaké německé punkové skupině, pak nějaké gotické kapele. Když jsem se s ním bavil, říkal, že nechce do metalu dělat. Popravdě řečeno mě ani nenapadlo se ho na možnou spolupráci ptát, protože já tu informaci znám spoustu let. Nicméně jiných muzikantů, kteří dokonce řekli, že by do toho šli, jsme už oslovili. A jsou to velká jména, která však teď nebudu prozrazovat, protože zatím není jisté, že nakonec vše klapne.

Jsi spokojený s postavením Malignant Tumour na české hudební scéně?

Pokud se bavíme o dnešní době, tak ti, kteří poslouchají metal, nás budou znát. Drtivá většina o nás slyšela nebo nás viděla na koncertech nebo nás znají z nahrávek. Myslím si, že na tom nejsme zle, ale pořád jsme kapela v undergroundu, nehrajeme mainstream pro širokou posluchačskou obec. Osobně mám nějakou vizi a tu kapelu tím směrem směřuji, s čímž mi kluci pomáhají. Třeba to za pár roků bude lepší, nebo horší, těžko říci. Jednou je populární ten žánr, druhý rok zase jiný. Jsem spokojený, ale pořád na té kapele pracujeme. Musím říci, že se nám daří, na koncertech máme celkem plno, nemůžeme si na nic stěžovat. Je však za tím hodně práce…

Přece jenom patříte ke kapelám, které na rozdíl od mnoha jiných daleko populárnějších českých skupin hrají poměrně často v zahraničí, kam rozhodně nezvou každého…

Už od začátku kapely jsem v kontaktu s lidmi ze zahraničí, kde jsem začal vyměňovat a rozesílat dema. První zahraniční koncert jsme odehráli v roce 1995, protože jsme se o tu kapelu starali. Tehdy se však jezdilo zadarmo nebo jsme dopláceli. Nyní to však nese svoje ovoce. Každopádně organizátorům akcí nebo fanouškům se musí naše muzika líbit, a když se jim líbí, my jsme nadšení. Teď nás čekají festivaly v Portugalsku nebo ve Finsku. Ve Finsku budeme poprvé, na to se těšíme. Samozřejmě spolupracujeme s různými agenturami nebo s organizátory koncertů po celém světě. V podstatě není žádný problém nás na koncert pozvat…

… však ne každá česká kapela si může říci, že koncertovala ve Spojených státech nebo v Japonsku…

Ale zase jich není málo. V té extrémní muzice, kde se pohybujeme my, těch českých kapel jezdí do zahraničí stále více a více. Také v té Americe nebo v Japonsku jich už hrálo dost. Některé české kapely přitom jezdí do zahraničí daleko častěji než my a já jim hodně fandím. Není to pouze o tom, že ta kapela je dobrá a v zahraničí chtěná, ale ona zároveň otevírá vrátka i dalším kapelám z Česka. A to je skvělé.

Jaké jsou plány Malignant Tumour do budoucna?

Momentálně se soustředíme na koncerty. Poslední deska vyšla na podzim 2016, což je před rokem a půl, takže další deska určitě nevyjde dříve než za rok a půl či za dva roky. Uvažujeme však, že bychom vydali singl nebo split nahrávku se Slováky Čad. To už se nějakým způsobem řeší. Termín vydání však neznáme, protože čekací doby na vylisování vinylu jsou v současnosti minimálně půlroční. Uvidíme, jak to dopadne. Velká deska však určitě nevyjde dřív než v roce 2019.