Paseky Petra Hrušky vystřídaly Posedy Jakuba Chrobáka. Na novém pořadu se podílejí i ostravští herci

Podstatné je, že se do Lesa po roce vrátila literatura, která k Lesu patří jako šišky ke smrkovému porostu. Od založení klubu ve Střelniční ulici je klub i azylem literátů. Svého času zde několikrát v týdnu sedávali třeba básníci Petr Hruška a Vladimír Jaromír Horák či prozaik Jiří Neduha. Teď jsou v Lese častěji vidět například poetové Jakub Chrobák nebo Roman Polách a občas se tu mihne třeba Jan Vrak nebo David Bátor. Ke štamgastům určitě patří i dramatik Tomáš Vůjtek a v Lese posedává i další tvůrce divadelních her Vojtěch Štěpánek. A třeba i prozaik Stanislav Drastík. Les je sice především nočním útočištěm herců, ale literatura tady teátru vždycky šlapala na paty.

Nebylo proto divu, že se v Lese pod patronátem majitele klubu Přemysla Bureše zrodily večery autorských čtení básníka Petra Hrušky. Dnes už legendární Paseky. Pořad nejvýraznějšího ostravského poety počátku jednadvacátého století, jakkoliv takový přívlastek může někomu připadat nadnesený či dokonce ješitně zvrhlý. Je to však těžko vyvratitelný fakt. A když se taková osobnost pustila do realizace vlastního literárního pořadu, byl úspěch zčásti zaručen už jménem Petr Hruška.

A bardovi se v Lese dařilo, uspořádal celkem 34 (!) Pasek, což je v dějinách literární Ostravy rekord. Že Hruška udržel téměř po tři roky a každý měsíc (kromě prázdnin) při životě zrovna literární show, to je prostě malý zázrak. Všechny ty Literární harendy, Literární sprchy a další podobné ostravské pokusy jsou zkrátka s Pasekami neporovnatelné. Hruška navíc přiváděl do Lesa opravdu slovutné hosty, od Jáchyma Topola přes Arnošta Goldflama a Václava Kahudu až po Sylvii Richterovou. Desítky hostů…

Petr Hruška při uvádění Paseky. (Foto: Martin Popelář)

Hruškovy Paseky jsou ale po smrti, a proč se tak stalo, není pro tento článek podstatné. Jakub Chrobák se nicméně k Pasekám otevřeně přihlásil vlastním pořadem Na posedu, tímto názvem ale zároveň odkázal i na občasník Posed, který v Lese svého času vycházel. Konečně, oba poetové patří ke stejné básnické líhni, bývali to i nerozluční přátelé, proto příznivci Pasek čekají na Posedech obdobnou atmosféru. Klub Les má zatím za sebou pouhé dva Chrobákovy Posedy, o těch je však možno směle říci, že na Hruškův projekt úspěšně navázaly.

Chrobák je Hruškův žák, který podobně jako jeho učitel srdnatě brání existenci literatury a především poezie. Také v pořadu Na posedu jsou proto slyšet vzletně chacharská i holanovsky vznešená slova, zkrátka pábitelské i zadumané „obrany české literatury“. Petr Hruška ale tyto „obrany“ uměl empatičtěji zaměřit směrem k divákovi, který jeho proslovy často vnímal coby „kázání“ ke své osobě. Na Paseky se chodilo na Hrušku a leckomu bylo jedno, jaké si vlastně moderátor pozval hosty, protože na úvod každé Paseky zazněl zásadní literární příspěvek z Hruškova pera.

Co si mohl dovolit Hruška, by ale u Chrobáka mohlo vyznít jako drzá samolibost, takže je dobře, že Posedy jsou zatím od autorských příspěvků pořadatele oproštěny. Chrobák vsadil na jinou úvodní kartu a kupodivu trefil kulové eso. Zatím žádný pravidelný literární pořad v Ostravě totiž dosud nezačínal hromadným scénickým čtením. Na prvním březnovém Posedu to byla jímavá koláž z raných textů Bohumila Hrabala, na tom druhém dubnovém byl zinscenován text dnes téměř zapomenutého prozaika Aloise Vojtěcha Šmilovského.

Chrobák do scénického čtení dokázal zapojit nejednoho štamgasta z Lesa, který se rekrutuje z ostravské divadelní komunity. Kromě majitele lokálu a stále obsazovanějšího filmového herce Přemysla Bureše byl zatím na pódiu k vidění a slyšení František Večeřa (Národní divadlo moravskoslezské), Jan Chudý či Petr Pěnkava (oba Komorní scéna Aréna). K hercům přitom „režisér“ Chrobák přiřadil i literáty či literární vědce.

Scénické čtení je pro pořad Na posedu vynikajícím startem. Diváci se uvolní a dobře se baví nesourodou skupinou herců namíchanou s neherci. Leckterý herec drží text zřejmě poprvé v ruce, zadrhává a trápí se s přebrepty, zatímco u mnohých amatérů je naopak patrné, že scénář nacvičovali možná čtrnáct dnů, ovšem výkon přesto zůstává naivně neprofesionální. V tom je ale krása lesního čtení. Ve spontánnosti a úžasné demokratičnosti, která ve skutečném divadle není možná.

Posed z pohledu diváků. (Foto: Ivan Mottýl)

Podstatou literárních večerů je literatura. Jakub Chrobák ji učí na Slezské univerzitě v Opavě a kantorem se rozhodl být i na Posedech. Jak oznámil publiku, hodlá v každém programu představovat autory, které  zavál čas. Anebo zapomenutá díla klasiků. Již řečeno, že první Posed byl zaměřen na téměř neznámé rané texty Bohumila Hrabala, ten druhý na dílo spisovatele Václava Vojtěcha Šmilovského. Zapadlého vlastence, který od poloviny devatenáctého století učil na klatovském gymnáziu a k jeho žákům patřil třeba Jaroslav Vrchlický nebo Karel Klostermann.

Autor těchto řádků je rodákem právě z Klatov, takže oživení „literární mrtvoly“ z tohoto pošumavského městečka prožil dojatě a se slzami na krajíčku. Publikum se naopak smálo archaickému jazyku Šmilovského dramatu. Naivní zápletce i poněkud zašmodrchanému ději, zkrátka divadlu, které už by dnes na profesionálním jevišti nedokázal oživit sebelepší režisér.

Literát Roman Szpuk hostem pořadu Na posedu. (Foto: I. Mottýl)

Hlavník hostem prvního Posedu byl brněnský básník a lékař Norbert Holub, druhého pak šumavský autor a meteorolog Roman Szpuk. Chrobák se rozhodl poodhalovat i občanská zaměstnání pozvaných literátů a využívat jejich pracovní zkušenosti pro téma večera. Když se tedy četlo z Hrabala, lékař Holub rozebral psychické stavy slavného spisovatele. Když došlo na Šmilovského, tedy milovníka Šumavy, dostal prostor pracovník meteorologické stanice na šumavském Churáňově Roman Szpuk.

Szpuk má Šumavu prochozenou jako málokdo a leccos v ní už zažil. Na samotářských výletech se rád utkává i s bouřkami, které ho fascinují. Zajímavé meteorologické jevy fotí, hlavně si ale o nich dělá záznamy do deníku, které jsou pak podkladem pro beletristickou tvorbu.

ROMAN SZPUK
(ukázka z tvorby)

Brodím se hlubokým sněhem po slati Polec. Propadám se až po kolena. Místy cítím, jak se nořím až do mokré bažiny. Nabral jsem si i do bot. Není tu žádná lidská stopa. I těch zvířecích je tu poskrovnu. Větve kleče tlačí k zemi těžké duchny, musím je neustále obcházet. Pozoruju malé rampouchy, které visí z větví nízkých smrčků. Za jižním obzorem žene vítr šedavé páry. Šeří se. Ale na západě se ještě objevil pás blankytné oblohy. Jak je to daleko! Myslím na Anaximena: Směrem k severu je země vysoká. // Vzrušuje mě představa tajemných hor, za kterými mizí slunce. // Vracím se ke stanici. Prosakují červánky. Jurodivý Mikuláš ze Pskova vkládá do dlaní cara Ivana Hrozného kus masa mokvajícího krví.

Hruška uspořádal čtyřiatřicet Pasek, jeho lesní následovník zatím dva Posedy. Kdo chce oba pořady srovnávat, musel zatím uznat, že mají podobný nátisk. Totožné publikum (včetně početné literární frakce z Frýdku-Místku) ani po velké změně netouží. Chrobák dal pořadu novou a vydařenou scénografii, čte se za pultem ve tvaru posedu, který vytvořila sochařská dvojice Petr Szyroki a Gabriela Fraisová. Oba umělci jsou i autory roztodivného lesního zvířectva, které se pase pod posedem. Pódium pak Chrobák přesunul do středu sálu, v němž vytvořil jakýsi amfiteátr. Další chvályhodný nápad, divák má blíže k aktérům, než jak tomu bývá při klasickém zasedacím pořádku.

Scénu vytvořili Petr Szyroki a Gabriela Fraisová. (Foto: Ivan Mottýl)

Teď jen zbývá čekat, zda Jakub Chrobák udrží pořad na úrovni, kterou si nastavil. První Posed měl hudebního hosta, ten druhý již nikoli, muzika coby tečka byla ovšem nedílnou součástí Hruškových Pasek. I ta alternativní, ostravský básnický bard se nebál pozvat ani náctileté dýdžeje. Poeta Jakub Chrobák se tedy pustil do velké výzvy, kterou snad ustojí. V opačném případě by Posedy prezentaci literatury dosti ublížily. Co je totiž jednou pošlapáno, to se v krutém ostravském klubovém prostředí jen těžko znova oživuje.