Klobouk dolů před všemi oceněnými. Ceny Jantar v Gongu byly důstojnou a okouzlující oslavou umění

Umělci z celého Moravskoslezského kraje a všichni lidé, kterým kultura není lhostejná, si včera splnili svůj velký sen. Pravda, častokrát – zvláště posledních pár dnů a týdnů – to byla spíše noční můra, ale když jsem přijel v neděli večer domů a opravdu zhluboka si vydechnul, pocit bezbřehé únavy vystřídala spokojenost, radost a zejména hrdost na to, jakou kulturu máme v Ostravě možnost sledovat a vnímat.

Multifunkční aula Gong pojme obrovský počet diváků. V neděli večer však k uspokojení organizátorů byla ze tří čtvrtin spolehlivě zaplněna diváky všech generací. Role průvodců byly svěřeny Lumíru Olšovskému a Ladě Bělaškové, kteří okamžitě splynuli se svým posláním a uvedli prvního účinkujícího, kterým byl Martin Chodúr s kapelou Mach 4.

Martin Chodúr byl prvním z vystupujících. (Foto: J. Zerzoň)

Následovala dramatická scéna dokumentující historii vzniku kultury tohoto regionu, jež byla spjata s prvním, archeologicky doloženým využitím uhlí. Herci Vladimír Polák a Jiří Sedláček připravili komickou etudu, která položila Gong na lopatky a posunula ceremoniál směrem k tomu podstatnému: nadsázce, kumštu, hravosti a radosti z tvoření.

Polák se Sedláčkem vytvořili pravěkou dvojici muže a ženy a sázeli jednu hlášku za druhou: jejich invence dala vytrysknout novým významovým spojením slov kůl a túra = kultura. Když chtěl Polák svou ženu Sedláčka potěšit dárkem, vytasil se s lebkou, načež Sedláček kontroval: „Ale vždyť přece víš, že mám bezlepkovou dietu“. Nádherně si herci pohráli také s vizuálním i chemickým významem slova jantar. „Hlen? Ne, smůla ze stromu. Za tisíc let z toho bude krásný kámen jantar.“ Načež Sedláček opět zaperlil: „Pro někoho by to mohl být takový regionální oblastní snopel, ale citlivá duše dokáže význam takového daru ocenit.“

Cenu pro Jaroslava Žilu převzala jeho manželka Jana. (Foto: J. Zerzoň)

Jako první se vyhlašovala cena za literaturu. A Jantar získal básník Jaroslav Žila in memoriam. Bohužel už uzavřené básnické dílo si ocenění vskutku zaslouží. Cenu převzala manželka Jana Žilová, která stručně a věcně poděkovala porotě i Ivu Kaletovi za zhotovení sbírky.

Hana Puchová děkuje porotě. (Foto: Jiří Zerzoň)

Výtvarné umění ovládlo psychologicky jedinečně prokreslené umění Hany Puchové, které může být vnímáno jako ryze osobní svědectví rezonující s geniem loci Ostravy. Puchová chtěla na pódiu očividně strávit co nejméně času. Její poděkování ukázalo, že není ženou pompézních gest, ale naopak bytostí, která dokáže vnímat realitu a vyhmátnout z ní střípky toho, co je nutné zaznamenat a čeho si většina z nás sama nevšimne. Skutečně nevšední umělkyně, která nezapomněla poděkovat sochařce Šárce Mikeskové za krásnou sošku.

Barbora Šulcová na galavečeru. (Foto: Jiří Zerzoň)

Cenu Jantar za taneční umění si odnesla Barbora Šulcová z Národního divadla moravskoslezského, která poděkovala svému „tanečnímu partnerovi, kolegům, šéfce i lidem okolo.“ „Pardon“, zajíkla se v jednu chvíli sympatická baletka, „já jsem strašně nervózní, takže nebudu ani jmenovat, řeknu to tak globálně“, pobavila hlediště.

Tanečník roku Rei Masatomi. (Foto: Jiří Zerzoň)

Bezelstností projevu ji následoval i oceněný tanečník roku Rei Masatomi. Toho hecovala k mikrofonu energicky Bělašková slovy „Yéés, you should“, načež odpověděl vysmátý Masatomi česky: „Dóbrý véčér“. A pokračoval v angličtině poděkováním. Před následující kategorií opereta a muzikál zazpíval Tomáš Savka za klavírního doprovodu Jakuba Žídka píseň Otče náš z muzikálu Bídníci. Potom se k oběma pánům připojila Hana Fialová a zazněl duet S ohněm si hrát z Jekylla a Hydea.

Tomáš Savka a Hana Fialová si zazpívali duet. (Foto: Jiří Zerzoň)

A jak dopadlo muzikálové divadlo u žen? Vyhrála jej ta, která dosud na proměnění šancí jen čekala: ostravská princezna, ale zejména tvrdě pracující zpěvačka Martina Šnytová. Martina byla očividně šťastná, protože se tak rozpovídala, že ji museli moderátoři krotit. Ukázala přitom, jak moc miluje svou práci, protože zmínila, že není důležitý jen samotný výkon na jevišti, ale i skvělé pracovní zázemí a bezvadně fungující tým, stejně jako společně strávený čas.

Lukáš Adam pronáší děkovnou řeč. (Foto: Jiří Zerzoň)

A opereta a muzikál muži? Zvítězil věčný rebel a nekonečný srdcař Lukáš Adam. Jeho vyhlášení následovala bouře radostného potlesku publika. „Já budu strašně rychlý“, začal Adam svou děkovnou řeč. „Jsem strašně překvapený, protože já v první půlce (myšlen muzikál Romeo a Julie) umírám a v druhé už piju pivo v Medúze“, odlehčeně pobavil Adam. Poděkoval i Ivanu Dejmalovi, který s ním v této roli alternuje, že je to z poloviny i jeho výkon. Adam též poděkoval všem, kteří to s ním riskují, všem kolegům, autorům a inscenátorům muzikálu Romeo a Julie. „Porotě za to, že má tento názor a vlakovým dopravcům za to, že v říjnu a listopadu jezdili celkem na čas a hodně tomu pomohli,“ uzavřel Adam. Prostě, originál, který se na prknech českého divadla objevuje jen zřídka.

Eva Dřízgová-Jirušová zazpívala v kroji. (Foto: Jiří Zerzoň)

Program dále pokračoval vystoupením sopranistky Evy Dřízgové-Jirušové, která přednesla za doprovodu klavíristy Michala Bárty dvě písně: Záře od milého skladatele Eduarda Dřízgy měla toho večera dvojí přidanou hodnotu: nejen že skvělá sopranistka byla manželkou tohoto geniálně nadaného autora a iniciovala dokončení jeho obrovské sbírky písní Láska a smrt. Ale celým večerem provázela rovněž Dřízgova znělka – slavnostní fanfára, která byla objevena v notovém sešitku v jeho pozůstalosti. Dále Dřízgová-Jirušová zazpívala píseň Klementa Slavického Šohajku s modrýma očima z cyklu Ej srdenko moje. Sopranistka přišla nečekaně a stylově v oblečená v kroji, což by oběma skladatelům imponovalo: písně vznikly na anonymní lidové texty a oba autoři milovali folklor. Dřízgová vetkla do jejich písní svůj neutuchající entuziasmus, herecké gesto a čistotu vokálního projevu.

Barbora Řeřichová získala cenu za Rusalku. (Foto. Jiří Zerzoň)

Operní pěvkyní roku se stala Barbora Řeřichová, jejíž Rusalka na prknech Slezského divadla v Opavě ukázala, jak se dá postava ztvárnit jen hluboce prožitými emocemi v souladu s nádherným vokálním projevem. „Moc děkuji porotě, nesmírně si vážím toho, že tady dnes mohu stát. Chci vyjádřit obrovské díky všem, kteří ve mně věří a podporují mne.“ Sopranistka poděkovala bystře i těm, kteří jí nevěřili, „protože nebýt těchto dvou pólů“, nebyla by zpěvačka podle svých slov tam, kde nyní je.

Svatopluk Sem získal po Thálii i Jantar. (Foto: Jiří Zerzoň)

Drsňáckým stylem se prezentoval barytonista Svatopluk Sem, který si odnesl Jantar za operu – muže. „Já jsem nečekal, že po Tháliích mě čeká ještě něco takového,“ svěřil se Sem. „Děkuji porotě za to, že mě vybrala a Národnímu divadlu moravskoslezskému za to, že mi dává tak krásné role a úkoly. A to je asi všechno, přeju hezký večer a dík“, stručně a švihácky uzavřel Sem.

Nápad spojit Stypku, Farnou a Permoník se povedl. (Foto: Jiří Zerzoň)

Před pauzou zazněla specialita v podobě písně Davida Stypky Dobrá ráno, milá, kterou si přišli zazpívat Stypka s Ewou Farnou a koncertním sborem Permoník. Nádherný zážitek a propracovaná choreografie karvinského sboru byla jednoduše okouzlující a patřila k vrcholům celého večera.

Druhou polovinu zahájil energicky Tomáš Savka a Jakub Žídek titulní melodií z muzikálu Sunset Boulevard. Nesmazatelná melodie, stejně jako vše hudebního z tohoto Weberova skvělého opusu.  Savkova podmanivá interpretace dokázala strhnout, stejně tak ovšem lze pochválit hru Jakuba Žídka, který perfektně Savku doprovodil.

Cenu získala i kapela Davida Stypky. (Foto: J. Zerzoň)

David Stypka a Bandjeez ve druhé polovině posbírali, co se dalo – vyhráli kategorii Kapela roku, Píseň roku i Zpěvák roku. Marná sláva, ale takové album jako Neboj. se nepodaří každý rok. Převzít cenu si tedy šel David Stypka třikrát, poprvé rytířsky v doprovodu celé kapelní družiny: „No, děkujeme moc“, začal typicky nonkonformně Stypka. „My jsme to samozřejmě vůbec nečekali a nejsme na to nijak připraveni. Jenom bych chtěl říct, že jsme hodně rádi, nejen za to, že jsme získali tento „cancourek“, tento jantar. Já osobně jsem rád, že tyhle ceny vznikly a přeju jim další a další roky a vývoj,“ uzavřel.

Cenu za Píseň roku Dobré ráno, milá si přišel převzít Stypka s Farnou společně. „Ale vy jste hodní teda“, řekla Farna, když dostala stejně jako Stypka jantarovou sošku. „Já jsem chtěla hrozně moc poděkovat“, vyznala se Stypkovi Farna. „Díky tobě mám možnost zpívat tak nádhernou písničku a jsem hrozně pyšná a ráda, že s tebou budu sdílet navždy tento „cancourek“. A díky Davidovi máme krásný nový podtitul cen Jantar, který se okamžitě ujal.

David Stypka a Ewa Farna dostali sošky za společný duet. (Foto. Jiří Zerzoň)

„Já jsem chtěl říci, že jsem moc rád, že jsi na to kývla, že to dopadlo, jak to dopadlo. A ta písnička, věřte nevěřte, nám dělá furt velkou radost“. „Děkujeme, že jsme si mohli vyznat lásku takhle před vámi, uzavřela Farna.

Zpěvačkou roku se stala Vladivojna. (Foto: J. Zerzoň)

Zpěvačkou roku se stala Vladivojna La Chia, která se stále výrazněji zapisuje do hudební mapy své rodné Ostravy nejen koncerty a nahrávkami, ale také scénickou hudbou pro zdejší divadla. Vladivojna měla také nejoriginálnější poděkování ze všech, které vtipně okomentovala Bělašková, že se jej na příští rok naučí.

Jiří Vodička sklidil obrovský aplaus. (Foto: J. Zerzoň)

„Já si stejně myslím, že nejlepší pro umělce je být vážně populární“, uvodila vtipně Lada Bělašková následující kategorii cen klasické hudby. Na pódium přišel houslista, na kterého může být Ostrava právem pyšná. Jiří Vodička zahrál Paganiniho Capriccio č. 24 s takovým nasazením, elegancí a dokonalou virtuozitou, že sklidil největší aplaus Gongu.

Cenu mamince Lukáše Vondráčka předal klavírista Rudolf Bernatík.

Cenu Jantar za Interpreta roku v oblasti klasické hudby vyhrál klavírista Lukáš Vondráček. Převzala ji jeho maminka Libuše, která poděkovala Ostravě „za projev zájmu o jeho umění, což není v České republice až takovým pravidlem“. Doma není zkrátka nikdo prorokem, jak se ukazuje, a můžeme být hrdí, že Moravskoslezský kraj je toho výjimkou.

Patricia Janečková vzdala hold Věře Špinarové. (Foto: Jiří Zerzoň)

Další pěvecký vstup obstaral ostravský pěvecký zázrak Patricia Janečková s vokálním tělesem 5Pak. Jejich acappellová vzpomínka na Věru Špinarovou byla úpravou slavné melodie z filmu Tenkrát na západě, kterou Věra zpívala neopakovatelným způsobem. Nádherný zážitek a nesmírně těžké aranžmá, kterého se mladí umělci zhostili v akusticky náročném prostředí Gongu, patřil k dalším vrcholům večera.

Prezidenti sboru Permoník děkují za cenu. (Foto: J. Zerzoň)

Cenu Jantar v kategorii Hudební těleso roku v oblasti klasické hudby si odnesl sbor Permoník z Karviné. Bouřlivý potlesk a velké překvapení večera! Cenu převzali zástupci sboru pánové Ivan Šeiner a Petr Kazík s velkým potěšením a elegancí.

Pavla Dostálová přebírá cenu (Foto: J. Zerzoň)

Poslední dvě ceny putovaly do oblasti činoherního divadla, a to herečce Pavle Dostálové z Komorní scény Aréna a Davidu Viktorovi z Národního divadla moravskoslezského. Jejich projevy byly velmi srdečné a milé, v případě Viktory i herecky rozevláté.

Herec roku David Viktora. (Foto: J. Zerzoň)

Myslím, že večer nemohl dopadnout lépe. Organizátorům se podařilo díky přestávce a svižné dramaturgii, která měla spád, vytvořit poutavý program, který ani na chvíli nenudil. Objevily se ukázky ze všech oblastí umění, včetně skvělého baletního čísla z představení All that jazz, rock, blues ve kterém excelovala Barbora Šulcová, která v první polovině večera získala cenu za balet. Do varu přivedla Gong Hana Fialová svou nedostižnou interpretací písně Milord své milované Edith Piaf, při níž jako jediná toho večera roztleskala celý Gong.

Oceněná Barbora Šulcová na galavečeru i zatančila. (Foto. Jiří Zerzoň)

Moderátorská dvojice Bělašková – Olšovský se ukázala být ideálními průvodci. Lehounké napětí, které mezi nimi praskalo, bylo ideální. Bělašková se nestyděla za spontaneitu, nebála se improvizovat a sršela radostí z oceněných umělců. Olšovský se stylizoval do role toho umírněnějšího a místy ji decentně ukázňoval. Jejich vzájemná souhra šlapala bezvadně, sázka na ně byla opravdu dobrou volbou.

Moderátoři Lumír Olšovský a Lada Bělašková. (Foto: J. Zerzoň)

Skvělou tečkou za galavečerem bylo vystoupení oceněného sboru Permoník se skladbou Gorale Jana Vičara. Byla to nádherná oslava mládí, folklorních kořenů, pohybu, hudby a všeho krásného a cenného, z čeho někteří z nás vzešli a co nás utváří.

Tečka za galavečerem v podání sboru Permoník. (Foto: Jiří Zerzoň)

Předat někomu ceny je jedna věc. Ale důležité je, jak tyto ceny rezonují u veřejnosti a oceněných umělců. Po galavečeru a reakcích všech umělců a diváků, s nimiž jsem mluvil, mi došlo, že vznikla nová tradice, kterou má smysl naplňovat. Žijeme v době, kdy v Moravskoslezském kraji probíhá něco jako kulturní zázrak. Ve všech oblastech umění zde vznikají mimořádné umělecké produkty a vznik cen, které tyto umělce mohou podporovat a reflektovat, přišel v pravý čas.

Nominovaní umělci zaplnili čtyři přední řady. (Foto. Jiří Zerzoň)

Nechť je to přínosné pro všechny zúčastněné: motivací pro umělce, potěšením pro diváky a návštěvníky koncertů a představení a svědomitou prací pro hudební kritiky a porotce.

Těšme se na to, co přinese tento rok a následující ročník Cen Jantar. Kultury má totiž Moravskoslezský kraj skutečně na rozdávání!

Laureáti Ceny Jantar za rok 2017

POPULÁRNÍ HUDBA, INTERPRET ROKU: DAVID STYPKA
POPULÁRNÍ HUDBA, INTERPRETKA ROKU: VLADIVOJNA LA CHIA
POPULÁRNÍ HUDBA, KAPELA ROKU: DAVID STYPKA A BANDJEEZ
POPULÁRNÍ HUDBA, PÍSEŇ ROKU: DOBRÉ RÁNO, MILÁ 

ARTIFICIÁLNÍ HUDBA, SÓLISTA ROKU: LUKÁŠ VONDRÁČEK
ARTIFICIÁLNÍ HUDBA, HUDEBNÍ TĚLESO ROKU: PERMONÍK

LITERATURA – JAROSLAV ŽILA IN MEMORIAM
VÝTVARNÉ UMĚNÍ – HANA PUCHOVÁ

TANEČNICE ROKU: BARBORA ŠULCOVÁ
TANEČNÍK ROKU: REI MASATOMI
OPERNÍ PĚVKYNĚ ROKU: BARBORA ŘEŘICHOVÁ
OPERNÍ PĚVEC ROKU: SVATOPLUK SEM
MUZIKÁLOVÁ ZPĚVAČKA ROKU: MARTINA ŠNYTOVÁ
MUZIKÁLOVÝ ZPĚVÁK ROKU: LUKÁŠ ADAM
HEREČKA ROKU: PAVLA DOSTÁLOVÁ
HEREC ROKU: DAVID VIKTORA