Zázrak nedaleko Stodolní! Ve zrušené prodejně Bauhaus se otevřela městská galerie PLATO

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A nejméně pět tisíc pochvalných vět, které zazněly při středečním Otevření PLATO v bývalém kutilském supermarketu Bauhaus. „Po delší době mám zase v Ostravě pocit, že se povedlo něco, co má evropské rozměry,“ prohodí jen tak mezi řečí s kamarády sochař Jan Šnéberger. „Vídeň, Museumsplatz, Kunsthalle. Mnichov, nová Pinakotéka. Helsinky, Kiasma,“ vyhrknu ze sebe názvy skvostných míst pro moderní umění v Evropě, které se mi náhle chce porovnat s ostravskou galerijní novinkou. „Vidím to stejně pozitivně,“ kývne hlavou Šnéberger.

Součástí PLATO je i nová knihovna. (Foto: Matěj Doležel)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. Pět tisíc metrů unikátní podlahy, protože začít se musí „od podlahy“. A do té v Bauhausu umělci Barbora Zentková a Julia Gryboś zakomponovali i „archeologické“ pozůstatky po hobbymarketu. „Pomocí tenkých, transparentních epoxidových vrstev, jsme do podlahy ‚vnořily‘ několik předmětů jako reliktů předchozího režimu hobbymarketu,“ vysvětlují autoři. Podlaha je jedním velkým abstraktním plátnem a zároveň konceptuální akcí. Dýchá z ní žánrově něco ze „šedesátek“ i „devadesátek“, červená lepící páska zalitá do epoxidu nemá chybu.

Lepicí páska zakomponovaná do podlahy PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. Dvakrát pět tisíc knih v galerijní knihovně. „Galerijní knihovnu a čítárnu nazvanou Vzájemná šetření, v níž je zatím k prezenčnímu zapůjčení až deset tisíc svazků, navrhl vizuální umělec Jan Šerých,“ informuje ředitel PLATO Marek Pokorný. A Šerých jako vždy zapřemítá ve vesmírném kontextu: „Když jsem se poprvé ocitl v prostorách budoucího Plata, připadal jsem si jako na palubě kosmické lodi neznámého původu i účelu. Tajně si přeji, aby tato asociace přetrvala i nadále, alespoň v nějaké reziduální podobě.“

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A pět tisíc piv, které možná během středeční vernisáže vypilo asi pět set návštěvníků PLATO. No, tolik jich asi nebylo, ale v následujících deseti dnech, pro které PLATO připravilo celodenní programovou smršť, se takové množství určitě vytočí. Samotný „městský výčep“ má nádech klasické hospody i orientálního harému. „PLATO Café se halí do hnědé a kávové barvy a stává se velvyslancem vzájemné tolerance a spolupráce. K baru přináleží kusy nábytku – amulety, ve kterých jsou zapuštěny kameny s magickými vlastnostmi. Každému stolu a každé židli odpovídá určitý typ energie a síly. Návštěvníci si mohou sestavit vlastní energetickou kompilaci podle svých potřeb,“ vypráví autorka výčepu Dominika Olszowy z Polska.

Hospoda v PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A pět tisíc odpovědí budoucím návštěvníkům, kteří se budou ptát, co se to vlastně v PLATO vystavuje. Jak už asi ctěný čtenář pochopil, první výstavu v PLATO tvoří samotné PLATO. „Návštěvníkům představujeme knihovnu, bistro a prodejnu, tedy funkční site-specific umělecká díla. Navrhla je šestice umělců přímo do prostoru bývalého hobbymarketu,“ líčí Pokorný.

Obrazy Michala Pěchoučka, za nimi vzpomínka na hobbymarket. (Foto: I. Mottýl)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A pět tisíc nositelů Ceny Jindřicha Chalupeckého v příštích pěti tisíciletích. Jedna výstava se v obrovském prostoru přece skrývá. „Pod názvem Koncept_dekor prezentujeme v PLATO díla laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého ze sbírky Magnus Art,“ láká Pokorný. Koho si jen rychle vybrat? Tak třeba Kateřinu Vincourovou a její snově surrealistickou instalaci Plody mé mysli. Vincourová je první ženskou laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, dostala ji v roce 1996.

Vystavené dílo Kateřiny Vincourové. (Foto: Ivan Mottýl)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A pět tisíc let, než se ve městě chacharů zrodila Kunsthalle. Když Ostrava v roce 2013 otevřela vlastní městskou galerii ve vítkovickém Gongu, byl to malý zázrak a výsledek více než dvacetileté bitvy, která se neobešla bez emocí i drobných šrámů. Vůbec prvním snílkem o ostravské Kunsthalle byl už na počátku devadesátých let Jiří Surůvka, který dokonce jednou poklepal i na symbolický základní kámen, jeho iniciativa však neměla na Nové radnici žádný ohlas. A věc neposunuly kupředu ani protestní akce, kdy Surůvka procházel radnicí v kostýmu Batmana.

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. A pět tisíc cigaret, které musel Surůvka vykouřit, než se v Gongu uskutečnila v listopadu 2013 první výstava, přičemž zprovoznění galerie doprovázely další protesty spojené s osobou prvního kurátora (Ladislav Kesner) i s propojením zřizovatele galerie se soukromým byznysem (Jan Světlík). Když ale záhy přebral post šéfa exředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný, vše se dalo do pohybu. Výsledkem je PLATO v Bauhausu, což ale ještě není vrchol ledovce, který chce ředitel pod křídly radnice dosáhnout. Tím bude přesun galerie do sousedních historických městských jatek, jejichž rekonstrukce je na spadnutí.

Pohled na jatka z Bauhausu. (Foto: Ivan Mottýl)

Pět tisíc metrů čtverečních pro umění. Sláva jim!!!