Marcela Kysová v předvečer akordeonové soutěže: Jedním z důvodů, proč soutěžit, je zlepšit sám sebe

Už ve čtvrtek v Ostravě na Základní umělecké škole Sokolská propukne největší česká akordeonová soutěž Accordion Competition Ostrava 2018. Prozraď, prosím, kolik je přihlášeno soutěžících a z jakých zemí se do Ostravy sjedou?

Je přihlášených přes 120 sólistů z Polska, Slovenska, České Republiky, Ukrajiny, Běloruska, Litvy, Lotyšska a Chorvatska.

To je velké číslo. Jak se rok od roku liší? Přibývá, či ubývá zájemců o vaši soutěž?

Je to vždy okolo 120 ti soutěžících, což je svým způsobem zajímavé. Myslím, že to je dáno dobrým začátkem: první ročník byl rozhodující a asi jsme se dobře zapsali, soudě podle ohlasů, které mám z Polska, Litvy i od nás. Ve světě oceňují také to, že nejsme pásmová soutěž, kde dostanou ocenění všichni, ale že je to u nás tvrdší.

Je zřejmé, že Accordion Competition Ostrava 2018 má ve světě zvuk. Čím si to vysvětluješ?

Hned v prvním roce soutěže jsme pozvali do poroty významné osobnosti akordeonového světa jako jsou například Petar Marić, Aleksander Nikolić, Michal Červienka a byli jsme překvapeni, že k nám do Ostravy na relativně maličkou školičku zavítali tak skvělí interpreti z mnoha zemí. Dokonce se na ni neodvážili ze začátku přihlásit ani žáčci ze Základních uměleckých škol z našeho okolí, protože měli obrovský respekt a báli se konkurovat svým vrstevníkům z Litvy, Polska či Slovenska.

Kdo vlastně vznik soutěže inicioval a který ročník se letos uskuteční?

Soutěž jsme vymysleli společně s ředitelem ZUŠ Sokolská Ostrava Jaromírem Zubíčkem. On se od začátku staral o organizační zajištění a já jako odborný garant o celkový průběh soutěže. Letošní rok je již sedmým dějstvím.

Soutěž je rozvržena do sedmi kategorií podle věku. Jaká jsou její pravidla a povinnosti soutěžících?

Naše soutěž je jednokolová s téměř volným programem, který je limitován pouze minutáží. Pro tři nejvyšší kategorie je podmínkou zahrát jednu nebo více částí z cyklické skladby. Podmínkou je také hra zpaměti. Povinnou skladbu zatím nemáme, ale do budoucna o tom uvažujeme. Repertoár tedy není skoro nijak omezený.

Každou soutěž do značné míry utváří i to, kdo zasedne v porotě. Jaké osobnosti akordeonové hry budou výkony hodnotit? 

Každým rokem se snažíme pozvat do poroty významné osobnosti či pedagogy z našeho akordeonového světa. Letos to bude jeden z nejlepších světových interpretů, teď už pedagog běloruské Akademie hudby v Minsku Vladislav Pligovka. Z Litvy k nám zavítá opět vynikající profesorka z Kaunasu Diana Medėkšaitė – Balčiūnienė. Dalším členem poroty bude zástupce ředitele pražské konzervatoře, profesor a akordeonista Ladislav Horák. Od začátku naší soutěže jsem stálým členem také já. Nejdůležitějším členem poroty bude naše stálice, předseda poroty, profesor Joachim Pichura z Akademie hudby v Katowicích, který byl prorektorem i rektorem této akademie, je členem akreditační komise v Polsku a dovolím si říct, že snad i jedním z nejzkušenějších porotců akordeonového světa.

Jaká ocenění čekají na vítěze?

Vítězové budou odměněni praktickými dárky z akordeonové prodejny největšího prodejce akordeonů v Polsku, pana Romana Anderského.

Jak se to vlastně seběhlo, že tak velká a prestižní soutěž se odehrává na základní umělecké škole?  

To je otázka, na kterou se lidé často ptají. Nejlepší soutěže, které jsem v životě zažila, byly na malých školách, kde kolektiv místních učitelů dokázal vytvořit tu nejpříjemnější atmosféru jak pro soutěžící, tak pro porotu…Ale spolupráci s vyššími hudebními institucemi bychom se určitě nebránili.

Sama jsi úspěšně prošla celou řadou soutěží a pak usedla v mnoha mezinárodních porotách. Co bys poradila mladým talentům? S jakými myšlenkami mají do akordeonové soutěže vstoupit?

Každá akordeonová soutěž je především neocenitelná zkušenost, která obohacuje nejen interprety ale také jejich pedagogy. Pro mě osobně jsou soutěže, ať už jakéhokoliv typu a formátu, především prostředkem ke konfrontaci v dobrém slova smyslu. Jsou také jedinečnou příležitostí k získání kontaktů. Je důležité si uvědomit, že nemůžou zvítězit všichni a s tím do toho musí účastníci jít. Myslím si, že jedním z nejpodstatnějších důvodů, proč soutěžit, je zlepšit sám sebe.