Móda je umění a každý ji vnímá jinak, říká renomovaná návrhářka Jitka Stauder

Jak ve tvém případě probíhá propojení světa módy a ostravské, potažmo moravskoslezské kulturní scény?

Propojení je přímo rodinné, jelikož mám za manžela zpěváka a herce v jedné osobě (Jaro Rusnák – pozn. autora). Dále spolupracuji nebo jsem spolupracovala na mnoha divadelních, filmových a fotografických projektech. Jako kostýmní výtvarnice třeba zrovna dělám na představení A co Leonardo?, které chystají studenti Janáčkovy konzervatoře společně s Renátou Klemensovou a Jankou Ryšánek-Schmiedtovou. Jinak mám za sebou i před sebou navrhování a realizaci modelů pro Vladivojnu, Markétu Konvičkovou, Tomáše Savku, Petra Šišku, Elis, vokální kvintet 5PAK nebo funkové tornádo Homosapiens.

Z tohoto výčtu je patrné, že se jedná o naprosto rozdílné osobnosti. Řídíš se například jejich povahami, když pro ně připravuješ modely?

Umělci většinou přicházejí s konkrétním požadavkem. Už je znám, takže vím, jaký mají styl a co potřebují. Například Vladivojna je specifická sama o sobě. Znám ji už mnoho let. U ní se její povahou řídím. Znám její styl, její barvy, vím, co preferuje a co jí sluší.

Co jí tedy sluší a co bys Vladivojně rozhodně z hlediska módy nedoporučovala?

Vladivojna a móda? Nevím, jestli je tohle zrovna vystižné spojení. Ona je totiž performerka, tudíž vše, co si na koncert obleče, je doslova kostým, který podtrhuje její vystoupení. Ona nemá potřebu být módní, respektive trendová, protože si sama vytváří vlastní styl. Pro mě je to královna autenticity a kreativity.

Obecně vzato, co je pro tvou práci a návrhářské aktivity příznačné, čím se vyznačují?

Myslím si, že rychlostí nápadu a všestranností se zaměřím na detail. A také nesnáším stereotyp. I proto ráda navrhuji pro různá odvětví, a to od zápasů v MMA přes záchranáře, tenisovou či golfovou kolekci až po divadelní a filmové kostýmy a samozřejmě pánskou a nejvíc dámskou módu. Ale pořád je to o týmové práci a spolupráci a jen díky skvělému týmu, se kterým spolupracuji již roky, můžu vytvářet to, co vytvářím.

Právě jsi uvedla, že nejsi aktivní výhradně v kulturní branži, ale spolupracuješ také se sportovci a dále například s modelkami nebo byznysmeny. Máš pocit, že se jejich přístup k módě liší oproti přístupu těch, kteří se pohybují v kulturní branži?

Určitě. Rozdělila bych to na módu pro muže a módu pro ženy. Muži jsou u zkoušek a tvorby modelů bezproblémoví, přičemž většinou nemají představu, jak hotový model bude vypadat, ale jsou důvěřiví. Také zkouška obvykle trvá chvíli. Ženy to naopak mají nadlouho a často řeší své nedostatky. Což platí i pro modelky, u nichž si člověk řekne, že ony mají ideální postavu, ale většina z nich něco řeší. Na druhé straně mají fantazii a dovedou si model představit ve výsledné fázi. Sportovci jsou úplně bezproblémoví. Umělci jsou empatičtí, plní fantazie a více odvážní směrem k extravaganci. Byznysmeni si dopřejí luxus v materiálu, přičemž preferují střídmost a eleganci.

Nyní jsi navrhla šaty pro Ladu Bělaškovou, která v nich bude 15. dubna ve vítkovickém Gongu moderovat galavečer s udělováním Cen Jantar. Čím ses při tvorbě jejích šatů nechala inspirovat?

Co se týká modelů pro Ladu Běláškovou, použila bych příměr z naší hantýrky, kdy se říká, že někdo „vynese“ náročnou a velkou róbu. Což přesně tuto situaci vystihuje, protože to pro Ladu platí. Jeden z těchto modelů je inspirovaný jarem, zatímco druhý je inspirován samotnou Ladou a jejím podmanivým půvabem. A pokud jde o Ceny Jantar, můžu říct, že pro galavečer chystám módní překvapení i pro Patricii Janečkovou, která tam bude zpívat.

Lada Bělášková a Patricie Janečková jsou dvě naprosto odlišné ženy. Jaká byla tvá inspirace v případě Patricie Janečkové?

Model pro Patricii je inspirován samotnými Cenami Jantar a taky nápadem, aby byla se svým hudebním doprovodem, tedy vokálním kvintetem 5PAK, v co největším kontrastu. Víc už skutečně neprozradím… (smích)

Už jsi uvedla, že tvým manželem je herec, tak předpokládám, že představení ostravských divadel navštěvuješ. Dokázala bys uvést nějakou inscenaci, kterou jsi viděla a v níž tě obzvlášť zaujaly kostýmy, respektive oblečení herců?

Divadlo opravdu zbožňuji a když můžu, tak na představení samozřejmě chodím. Velmi mne nadchly kostýmy z představení Sunset Boulevard. Ty byly nápadité. Také se mi líbila Maryša uváděná v Divadle Petra Bezruče. V tomto případě mě u kostýmů zaujaly odlišné styly, střihy a změny barev mezi prvním a druhým dějstvím.

Projevuje se u tebe něco jako „nemoc z povolání“, to znamená, že jdeš na nějakou kulturní akci, přičemž nesleduješ děj představení nebo průběh koncertu, ale zajímá tě spíše oblečení konkrétních interpretů?

Musím se smát, když se ptáš na tuto otázku. Přiznám se totiž, že už delší dobu nevím, o čem jsou televizní zprávy. Většinou pořád koukám, co mají moderátoři na sobě a když jim oděv nesedí, tak si říkám: „Panebože, co to dneska těm moderátorům dali?“ (smích). A na různých kulturních akcích je to podobné. To pak sedím, děj jde mimo mě a já jen sleduji, jak bych těm nešťastníkům pomohla. Ale asi je toto pozorování součástí mé DNA. (smích)

Podílela ses rovněž na seriálu Lajna, kde se mimo jiné objevil Dominik Hašek, jenž měl také ambice proniknout se svou značkou Dominator do světa módy, ale moc mu to nevyšlo, řečeno hodně eufemisticky. Nechtěl po tobě nějaké doporučení, respektive nenabízela jsi mu nějaké módní rady?

Pro tento seriál jsem od druhého do osmého dílu působila jako kostýmní výtvarnice. S Dominikem Haškem jsem se bavila pouze o hokeji, včetně Nagana. Také mi bylo ctí podržet si prsteny pro vítěze Stanley Cupu.

V čem se tato práce lišila ve srovnání s tvými běžnými návrhářskými aktivitami?

Rozdíl byl jednoznačně v tom, že jsem spolupracovala s týmem, který byl pro mne z velké části nový. A samotný fakt, že jsem většinou sama sobě pánem, kdežto v tomto projektu jsem měla hned několik nadřízených, ať už to byl režisér Vladimír Skórka nebo producent Daniel Strejc. Ale měla jsem štěstí, že jsou to bezva lidi a velcí profesionálové, což je na samotné Lajně vidět. Mně taková dynamičtější práce nevadí, ba naopak mi vyhovuje.

Všeobecně se říká, že Ostrava, respektive Moravskoslezský kraj je rázovitý region. Platí to rovněž v souvislosti s módou?

Ne, neplatí. Ostrava je na tom stejně jako další části České republiky.

Můžeš upřesnit? Jak bys charakterizovala styl oblékání v České republice?

Za mě jako Jitku Stauder se Češi snaží držet světových trendů, ale mně se spíš zamlouvají jedinci, kteří mají svůj osobitý a originální styl. Móda je umění, takže ji každý vnímá jinak, a má co dočinění se způsobem života všeobecně. Myslím si, že nemám mandát na to, abych charakterizovala způsob života a módní styl celého národa.