Od Mrtvých očí k Vaně plné krve. Herec Jan Lefner připravuje svůj režijní debut – horor

Ve Staré aréně bude uveden již druhý díl trilogie Brak. V jeho první části Mrtvé oči jste vytvořil roli svérázného lesního samotáře. Jak se na Mrtvé oči díváte zpětně?

Mrtvé oči mě stále velmi baví a jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit právě prvního dílu trilogie Brak. Je to hlavně super partou, se kterou si užíváme každé představeni.

Už během nastudování Mrtvých očí bylo jasné, že vznikne také Vana?

Právě že vůbec. Původně měl Brak 2 dělat Vít Větrovec, ale jelikož z osobních důvodů nemohl, chytl jsem se spontánně příležitosti já. Ale samotný text už mám napsaný léta, dlouho jsem hledal správnou příležitost, kdy s tím vyjít ven… a ona přišla právě teď.

Vana má být rekonstrukcí policejního případu, mezi vlivy a inspirace přitom řadíte seriál Kriminálka L. A., klasickou parodii Limonádový Joe, autorský film Strach a hrůza v Las Vegas nebo další parodii Scary Movie. V čem bude spočívat onen slibovaný horor?

Neoznačoval bych to jako inspiraci, spíš jako pomůcku při zkoušení. Jelikož je každá rekonstrukce či výpověď jiná, bylo nutno je pojmenovat k upřesnění pro herce i pro samotné pojetí režie. Takže nemůžu slíbit, že vám to zrovna tyhle filmy připomene, protože jak se říká, cesta k premiéře je dlážděná hrobečky našich nejlepších nápadů.

Na druhou stranu horor často souvisí s příbuznými žánry a nejblíže k němu má překvapivě právě detektivka, koneckonců jeden ze zakladatelů moderního hororu Edgar Allan Poe je zároveň strůjce klasické detektivky, co vy na to?

Víte, Vana byla původně napsaná jako detektivní parodie, ale zadání na Brak2 byl horor, takže jsem musel text značně přizpůsobit do psychothrilleru a vygradovat až hororu, což nebylo lehké… ale šlo to poměrně lépe, než kdybych vycházel z jiného žánru, kde je atmosféra úplně jiná. Takže tuhle postupku z detektivky až po horor, kterou měl i Edgar Allan Poe, úplně chápu.

Dříve patřily k hororovým ikonám filmy jako Upír Nosferatu, Noc oživlých mrtvol, Psycho, Texaský masakr motorovou pilou, Noční můra z Elm Street, Halloween, Věc, jak to máte vy?

Všechny tyhle filmy jsem viděl a jsou bezva, ale mou hororovou ikonou je Evil Dead od Sama Raimiho, též známý jako Lesní duch, tenhle film je podle mě praotec hororu.

Při psaní příběhu vás prý inspiroval jeden bizarní studentský večírek?

Inspirovalo mě více věcí, večírek je jednou z nich.

První celovečerní horor v dějinách filmu se jmenuje Pražský student. Zdá se, že studentské prostředí je jedním z nejčastějších námětů pro horor a zejména studenti patří nejen k jeho nejčastějším konzumentům, ale zároveň i k nejčastěji vražděným obětem, je to tak?

Záleží na tom, jaký film si pustíte, ale ano, ten samotný žánr má spoustu nepsaných pravidel, ke kterým samozřejmě taky patří časté vraždění studentů.

Ani smích se hororu nevyhýbá, i když má často hodně morbidní podobu, a existuje jeho zvláštní odnož zvaná černý humor, jak tomu bude u vaší inscenace?

Inscenace Vana je brakový horor, takže se smíchu vůbec nevyhýbá a černého humoru je tam až moc.

Můžete prozradit, jak jste vybíral herecké obsazení? Uvidíme známé tváře, které se ve Staré aréně už objevují pravidelně, jako Sára Erlebachová, Jakub Chromčák, Petr Sedláček, ale co třeba František Večeřa z Národního divadla moravskoslezského? Čím vás zaujal?

František Večera je můj velmi dobrý kamarád a výborný herec, se kterým velice rád spolupracuji, takže jsem neváhal a hned ho oslovil.

A jak je to s tou vanou, bude na jevišti? A jak se vám ji podařilo získat?

Nechte se překvapit.

Jak byste na představení pozval diváka, který se nerad bojí a nemá rád horory?

Radím vám přijít, nebo si vás najdu!