Souboj Rebelů je také vzpomínkou na mládí, říká Radim Pařízek před společným turné Citronu a Tublatanky

Vyrážíte na další turné Souboj Rebelů, které zahrnuje dvanáct koncertů v České republice a dalších jedenáct vystoupení ve slovenských městech. Proč tentokrát padla volba na Tublatanku?

První turné Souboj Rebelů, kterého se kromě Citronu zúčastnili Miloš Dodo Doležal, Aleš Brichta a Jaroslav Albert Kronek z Kernu, bylo super, proto jsme se rozhodli pokračovat. Tublatanku jsme zvolili, protože se pro toto turné hodí, přátelíme se dlouho, potkávali jsme se na koncertech na Slovensku, v Česku, na různých festivalech, dokonce jsme spolu hráli v Rusku. A asi jsme se hodně trefili do vkusu fanoušků, protože se začaly prodávat velké haly, na několika místech je vyprodáno a taky v Ostravě je k mání posledních pár lístků. Myslím si, že to je dobrá volba. Je to také o tom, že mnozí fanoušci mají jedinečnou příležitost slyšet na jednom místě hity svého mládí. Tedy písně, se kterými poznávali první lásky, u kterých se zamilovávali a pak končili v létě někde na mezích. Prostě taková nostalgická vzpomínka na mládí. Nicméně přemýšlíme o tom, že budeme v těchto příbězích rebelů pokračovat dále.

Uvažovali jste i o jiných kapelách, které byste letos přibrali? Jako vhodné se jeví například Titanic či Metalinda…

Uvažovali. A určitě o nich uvažujeme do budoucna, že bychom s těmi, které jsi jmenoval, nějaké turné připravili. Ale určitě jsou další kapely, které by se mohly do tohoto turné zapojit.

Přesně tak. Napadlo vás třeba rozšířit toto turné i o tvrdší kapely typu Debustrol, Kryptor, Root, Master´s Hammer, které čeřily metalovou vodu už před sametovou revolucí a hned v letech po ní?  Protože jak je vidět, tak fanoušci o tyto koncerty mají zájem…

Jo, napadlo nás to… Myslím si, že i na ně jednou dojde. Je to o tom, že lidi rádi dneska chodí na více kapel najednou.

Když už jsme u té rebelské škatulky, tak na Tublatanku tato rebelská nálepka pasuje stoprocentně, protože alespoň mnozí pamětníci říkají, že v listopadu v roce 1989 to nebyli slovenští politici, ale byl to právě Maťo Ďurinda, koho lidé poslouchali a kdo „udělal“ na Slovensku revoluci…

Přiznám se, že tohle ani nevím. Ale je-li tomu tak, tak klobouk dolů. Zeptám se ho.

Když se vrátíme k nadcházejícímu turné, tak na závěr každého koncertu by měla zaznít společná skladba Silní a nezlomní? Proč jste vsadili zrovna na pomalou píseň? A navíc zakončit koncert baladou není obvyklé…

Pravda, pomalá skladba na závěr není úplně nejlepší, ale vybírali jsme společně asi ze tří skladeb a tato se nám zdá dobrá. Je to silná písnička, kterou složil baskytarista Tublatanky Juraj Topor a text napsal Martin Sarvaš. Text pojednává o tom, že jsme přetrvali a že spolu vydržíme.

Píseň by tedy měla být i o síle přátelství… Dá se v tom chápat i určitý politický nádech (i když možná nechtěný)? Vzhledem k rostoucí nevraživosti, neschopnosti spolu komunikovat a domluvit se, respektive komunikovat bez násilí…

Tam je kontext Československa, ostatně my stále jezdíme hrát na Slovensko a Tublatanka jezdí do Česka. Pořád si myslíme, že je škoda, že se stát rozdělil. Ale skladba nemá žádný konkrétní politický podtext. Pro všechny z nás je to o přátelství a vztahy jsou základním prvkem, který nám umožňuje přežívat.

Mimochodem když už jste nahráli jeden společný song s Tublatankou, neuvažujete o nahrání rovnou společného alba s touto slovenskou partou?

Tuto myšlenku nevylučuji. Začneme spolu zkoušet, začneme spolu hrát, navíc turné pokračuje i na podzim na Slovensku. Třeba ještě něco vymyslíme. Máme k sobě blízko. Věřím, že na těch koncertech vzniknou nápady a myšlenky na něco dalšího. V této chvíli to nemohu vyloučit, ale ani potvrdit.

Dá se očekávat, že vaši příznivci budou od vás na turné hlavně chtít slyšet hity z alb Radegast a Plni energie. Jak se cítí muzikant, když po něm fanoušci chtějí furt ty stejné skladby? Převládá spíše pocit uspokojení, že o ty skladby je zájem i po tolika letech, nebo je to určitý stereotyp, že ty songy musíte hrát stále dokola?

Tyto pocity se míchají. Když člověk vidí, jak lidi reagují na stejné písně, které hraješ pořád dokola, tak je těžké jim je nezahrát. Ale souhlasím s tebou, není to jednoduché. Nám se naštěstí podařilo deskou Rebelie Rebelů navázat na Radegasta. Lidé písničky z tohoto alba chtějí. Ostatně klip k songu Píseň ztracených má skoro 900 tisíc zhlédnutí, videoklip skladby V řetězech spoutaní má skoro 600 tisíc zhlédnutí. Citron byl vždycky kapela dvou zpěváků, Standa Hranický na albu Plni energie a Láďa Křížek na Radegastu. A když Standa bohužel umřel, tak asi bylo nasnadě vzít zpátky Láďu Křížka, což se osvědčilo. Fanoušci na to fakt asi čekali. Nás velmi těší, že můžeme hrát s klidným srdcem i nové písničky a lidi je berou. A z toho mám osobně radost.

Letos v lednu jste natočili další klip, a to k songu Schoulená. Co jste zrovna tímto zpracováním chtěli říci?

Nic konkrétního. V tomto případě jsme neměli nějaký úmysl něco ztvárnit. Text je o vztahu dvou lidí, o jejich pocitech a tak k té písničce přistupujeme. Nehledáme tam hlubší souvislost než tu, kterou samotný text dává.  Klip má skoro 300 tisíc zhlédnutí, lidem se tedy líbí, takže z toho máme taky radost.

Jaké jsou další novinky u Citronu kromě nadcházejícího turné?

Máme už nějaké nové písničky, ale v současné chvíli se Rebelie Rebelů pořád líbí, funguje to, tak je ještě brzy vydávat nové album.

To je pro fanoušky určitě příznivá zpráva, že už máte nové skladby. Je totiž fakt, že vzhledem k tomu, že se vaše poslední album povedlo, tak fanoušci samozřejmě očekávají více, to znamená, že nyní jste v takové příjemně nevděčné roli…

Přesně tak. Jak jsem říkal, pár nových písniček, které chystáme, máme, ale myslím si, že letos je ještě předčasné album vydat. Desku si schováme asi na příští rok. Nicméně někteří členové naší kapely už druhým rokem pracují na Bohemian Metal Rhapsody. Snahou tohoto projektu je dát dohromady tvrdý metalový repertoár, možná dokonce až tak tvrdý, že ani Citronu není úplně nejbližší, a do toho zapojit vícero zpěváků.

Jaké další aktuální informace bys mohl k Bohemian Metal Rhapsody prozradit?

Vzhledem k časové vytíženosti těch, kteří se loni do projektu zapojili (mimo jiné Lucie Bílá, Jan Toužimský – pozn. autora) se dal těžko udělat nový repertoár, i když některé nové písničky vznikly. Snažili jsme se všichni, ale třeba Lucka Bílá toho má strašně moc a tenhle projekt je docela velký, vyžaduje velké úsilí, čas, energii, a to nebyli všichni schopni díky své vytíženosti zvládnout. Aktuálně pracujeme s novou pěveckou sestavou (Petr Kutheil, Josef Michálek, Lukáš Písařík, Silvie Chrudinová, Eliška Hondlová, Petra Gyöngyösi, Viktorie Surmová a v některých písních by měli zpívat i Roman „Izzy“ Izaiš a Tanja – pozn. autora), kterou jsme vybírali na konkurzech a připravujeme zcela nové písničky. Myslím si, že se sešel tak dobrý kolektiv a prima lidi, že věřím, že se nám podaří udělat něco, co fanoušky osloví. Každopádně koncertní premiéra by měla být 4. srpna na festivalu Ostrava v plamenech.

Podle jakých kritérií jste nové zpěváky a zpěvačky pro projekt Bohemian Metal Rhapsody vybírali?

Fanoušci si asi díky Avantasii nebo Trans-Siberian Orchestra a dalších superkapel tuhle jevištní podobu nazvali metalovou operou. V podstatě to však opera není, není to vyzpívaný děj, který má nějakou návaznost a posloupnost. Koncepcí je držet se nějakého základního tématu, což Bohemian Metal Rhapsody splňuje, připravit k tomu písničky a ty pak prezentovat na koncertech. A podle toho, zda se jedná o samostatný koncert nebo koncert na festivalu, tak tomu přizpůsobit i délku vystoupení, aby vznikl co nejlepší set pro danou akci. To znamená, že podle toho jsme vybírali zpěváky a zpěvačky. Chtěli jsme pestrost, takže jsme vybrali zpěváky s čistým a vysokým hlasem až po ty s hlasy velmi expresivními respektive growlingem. A toto pestré složení se na zkouškách dobře doplňuje. Přitom z těchto možností můžeme vytvořit takové tvary, které nejsou úplně obvyklé a které nemůže udělat kapela o jednom zpěvákovi, kde máš jeden hlas a ten můžeš podpořit maximálně vokály v refrénech. V tomto případě však výsledný tvar písničky utváří více zpěváků. Nejsou to ani klasické duety, nejsou to společné písně. Jsou to prostě skladby, kde se o zpěv podělí více zpěváků.