A pořád tě máme rádi. Hlas Věry Špinarové v závěru koncertu přiměl ostravskou halu k slzám

Koncert začal po akademické čtvrthodince, která byla vynucena komplikovanou dopravní situací kolem arény. Začalo se ve čtvrt na osm, kdy se objevil na pódiu Jaromír Nohavica a přivítal diváky. Známý písničkář rázovitě nabudil publikum tak, jak to umí jen on. „Věrka je přeci tady s námi pořád v krásných písních a v našich vzpomínkách. Svůj poslední koncert Věrka nedozpívala. A my jsme se rozhodli, že za ni ten koncert dnes dokončíme. Bude tady chybět její hlas, ale za nás všechny vám slibuji, a hlavně tobě Věrko, že dnes večer do toho dáme úplně všechno“, slíbil v úvodním projevu Nohavica.

Markéta Konvičková. (Foto: Aleš Honus)

Poctu Věře Špinarové zahájila mladá zpěvačka Markéta Konvičková, která zavzpomínala na její velký hlas i na to, že si s ní stihla zazpívat duet. Na Konvičkovou zřejmě dolehla nervozita, protože její zpěv nebyl příliš přesvědčivý. Po ní přišla nestárnoucí držitelka osobitého „ječáku“ Heidi Janků, která se divákům svěřila, že „takhle rozklepaná na jeviště ještě nešla.“

Heidi Janků. (Foto: Aleš Honus)

Heidi zazpívala píseň Měj mě rád ve slušné hlasové kondici. V tu chvíli se ale stalo něco zvláštního. Neuvěřitelná souhra okolností, nebo ozvěna z paralelního světa? Janků po dozpívání druhé písně představila kapelu a chtěla pozvat na pódium dalšího účinkujícího, ale najednou se z pravé strany arény začaly ozývat hromadné výkřiky. Najednou bylo zřetelně slyšet, že lidé volají slovo „záchranka!!!“ protože v hledišti někdo zkolaboval.

Šokované publikum, Heidi i kapela bezhlesně sledovali rychlou akci záchranářů, kteří poskytli divákovi první pomoc. Po pár minutách se objevil na pódiu opět Nohavica, který uklidnil a ujistil diváky, že se jednalo o silnou nevolnost a záchranáři mají vše pod kontrolou. Ale ta náhoda, po druhé písni? Z té doslova mrazilo.

Jitka Zelenková a projekce snímků Věry Špinarové. (Foto: Aleš Honus)

Heidi Janků na pódiu vystřídala zpěvačka Jitka Zelenková. „Já se dívám takhle nahoru, protože si myslím, že tady někde sedíš“, pozdravila Špinarku. „Hezky si ten svůj večer užij,“ dodala Zelenková a s neskrývanou vervou se pustila do uhrančivého hitu A já tě závidím, který prosvětlily nádherné souzvuky smyčcového kvarteta.

Po Zelenkové přišla na pódium poprvé zpěvačka Ilona Csáková, která v současnosti zažívá energický restart a vydává nové album. „Věru jsem milovala, miluju a pořád milovat budu. Jenom mě mrzí, že jsem si s ní nestihla zazpívat“, postěžovala si Csáková a zapěla knopflerovsky magickou písničku Já si broukám.

Ilona Csáková. (Foto: Aleš Honus)

Musím uznat, že mne zpěv Csákové velice příjemně překvapil. Její hlas má ve střední poloze mimořádně bohatou kresbu, perfektně zvládá bluesové frázování s typickými glissandy a barevnými odstíny. Bohužel vyšší tóny už zpěvačce zněly dost vyšeptaně, což bylo způsobeno její zdravotní indispozicí.

Velký potlesk přivítal na pódium i následující legendu Petru Janů. Ta potěšila publikum nejoriginálnější vzpomínkou na Špinarku: „V jednom televizním pořadu mě poměrně razantně vyčetla, že nemám facebook, tím pádem nejsem in. Tak, Věruško, jsem na facebooku a dokonce tam posílám i fotografie – a sama!,“ vzkázala Petra Janů Špinarové do muzikantského nebe.

Petra Janů. (Foto: Aleš Honus)

A následně rozsekala publikum krásným bluesovým spirituálem Má máma říká. Janů ze všech účinkujících dokázala nejpřesvědčivěji, že její hlas má stále svou jedinečnou barvu, výbušnost, expresivní výraz a výbornou intonaci. Písnička byla oděná i do zajímavého aranžmá v podobě chromatických postupů a vokálních dialogů mezi zpěvačkou a kapelou.

Po Petře Janů přišel Petr Bende, který zavzpomínal na pěveckou soutěž Zlín Talent v roce 1997, kde mu Věrka s nadsázkou pohrozila: „… a ne že přestaneš zpívat“. Bende zpívat nepřestal a jako jeden z mála účastníků soutěže Česko hledá Superstar se mu povedlo nastartovat kariéru a zůstat v povědomí. Bende zazpíval později s Csákovou i jedno společné blues, v kterém ho však zpěvačka výrazem dost převýšila. Jeho zpěv toho večera postrádal razanci a ve srovnání s jeho kolegyněmi vyzněl nejistě.

Marie Rottrová. (Foto: Aleš Honus)

Suverénně největší ovace obecenstva si vysloužila legendární Marie Rottrová, kterou přivítala záplava potlesku. Úžasně šarmantní Rottrová také jako jediná nevyužila mikrofon k projevům, ale začala rovnou zpívat. To bylo nesmírně sympatické gesto. A zazpívala jeden z největších hitů Špinarky Jawa 250. „Jste moc milí“, pozdravila následně publikum a projevila radost a pokoru, že může zpívat „na tak výjimečném koncertu pro tak výjimečnou zpěvačku a hlavně dobrou kamarádku“. Zazněl i atmosférický song A pořád tě mám ráda, který zazpívala Jitka Zelenková.

Diváci se dočkali i jednoho z největších hitů Špinarky Já mám ráda boogie který zapěla Heidi Janků. Janků také připomněla, jak ráda Věra podporovala mladé talenty a přivítala na pódiu nejmladší účinkující: ostravskou zpěvačku Elis. Ta svou zdravici odříkala jako básničku v první třídě. „Čím jsem starší, tím vím, že to je nadlidský úkol, protože Špinarka byla, je a bude jen jedna“, pokusila se o srovnání s legendou Elis. „Stala se patronkou a klenotem našeho města. Já se budu snažit nezkazit její písničky“, dodala a jako první svůj song zazpívala písničku Automat.

Zpěvačka Elis Mrázová. (Foto: Aleš Honus)

Sluší se dodat, že Elis rozhodně svým zpěvem nic nezkazila, ba naopak. Ukázala, že ač byla nejmladší z vystupujících, je majitelkou velkého hlasu, který působil neuvěřitelně charismaticky. S obrovským nadhledem se vypořádala s dlouhými a strmými glissandy songu, její zpěv měl sílu, obrovský výraz a expresi. Elis prostě excelovala a naprosto ovládla pódium. Je velice milé zjištění, že Špinarka má v této zpěvačce důstojnou pokračovatelku a uvidíme, zda její vlastní tvorba vyzraje v osobité písně, které zůstanou trvalou součástí nejen ostravské hudební kultury.

Jaromír Nohavica. (Foto: Aleš Honus)

Přišel také ostravský bard Jaromír Nohavica, který řekl, že zazpívat něco od Věrky je pro něj nadlidský úkol a jediné, co jej k tomu ospravedlňuje, je skutečnost, že té písničce napsal text. Bohužel měl v tomto případě úplnou pravdu: bigbeatové frázování a rockové zabarvení se folkovému bardovi nezdařilo a jeho halekání v kontextu k ostatním výkonům vyznělo značně rozpačitě a intonačně vratce. Možná, kdyby si vybral jemnější skladbu, byl by výsledný dojem jiný. Nohavica však má takové charisma, že už jeho přítomnost na pódiu a večeru byla sama o sobě vlastně povinná.

Během večera se promítaly fotografie. (Foto: Aleš Honus)

Zazněly i písně Je nám dáno a Důvěrná, kterou s neopakovatelnou něhou a osobním vkladem zazpívala Marie Rottrová. Nezapomnělo se ani na Bendeho Smutný rána, Raketou na Mars v interpretaci Jarka Nohavici a Jízdenku v podání Petry Janů, která byla jedním z vrcholů večera. Píseň ukázala na schopnost Špinarky umět si udělat legraci ze všeho a ze všech. Ona si vlastně dělala vždy věci po svém, s čistým štítem a bezelstností.

Závěr patřil velkému pěveckému talentu ostravské scény: Píseň I milenci jednou zestárnou byla důstojnou rozlučkou, v níž Elis opět potvrdila, že může být důstojnou nástupkyní Špinarové.

Elis Mrázová a Adam Pavlík. (Foto: Aleš Honus)

Po závěrečné děkovačce, během které přišli na pódium všichni účinkující, už zazněl hlas zesnulé zpěvačky. Její skladbu Jednoho dne se vrátíš si poslechla vyprodaná Ostravar Aréna vestoje a starým i mladým lidem během ní stékaly po tvářích slzy dojetí. Světla z mobilů rozzářila celou halu, která v tu chvíli připomínala hvězdné nebe, kde zpěvačka jistojistě zpívá dál. Víc už se nedá napsat, protože i slova mi nějak těžknou.

Namístě je již jen postesknutí, že z důvodu nemoci na koncertě nemohly vystoupit Buty, které měla Věrka tak ráda. Osobně mne také mrzelo, že na pódium nebyl přizván legendární kytarista Andonis Civopulos, který Věrku provázel téměř celou hudební kariérou a celá řada dalších osobností, která pro Špinarku mnoho znamenala a udělala. Ovšem dlužno dodat, že hudební nasazení všech zúčastněných muzikantů i pojetí večera bylo na úrovni. Největší laskominou bylo aranžmá smyčcového kvartetu, jehož linky zněly pohádkově, vkusně a byly velkým obohacením.

Nazvučení bylo solidní a bez zádrhelů. Perfektní byla velkoplošná projekce s fotografiemi a záznamy z vystoupení pěvecké legendy z různých let. Věra Špinarová by podle mého názoru byla s hudební kvalitou a dramaturgií večera spokojena. Myslím si ale, že by jí tam řada muzikantských kolegů chyběla.