Mládeži nepřístupno: Procházka eroticko-pornografickou výstavou Káji Saudka v Opavě
24.3.2018 20:22 Martin Jiroušek Obraz & Slovo Recenze
Výstava s názvem Kája Saudek 18+, která aktuálně pohltila všechna patra opavského Domu umění, je zaměřena zejména na autorovo mládeži nepřístupné dílo. Král českého komiksu, jak bývá Saudek označován, se zde prezentuje jako mistr erotického štětce a dokazuje, že sexualita mu byla bytostně blízká a vždy ji pojímal s nadhledem a s provokativní ironií. V Opavě vedle sebe kontrastují originály plné nenapodobitelných stop času, ale i autorem nepolíbené novotisky z doby jeho kómatu, v němž prožil strávil svého života.
Z vernisáže výstavy Káji Saudka v Domě umění v Opavě.
Foto: © OKO/Renáta Foltysová
Opavský Dům umění nabízí pohled na 150 vybraných děl včetně kreseb, za které byl Saudek ve své době odsouzen do vězení. Není se čemu divit, i takový slavný Playboy, dnes nevinné čtivo, byl v očích komunistů považován za prohnilou západní pornografii.
„V roce 1964 u mě udělali domovní prohlídku a všechno mi vybrali. Seděl jsem na vyšetřovně, svítili na mě lampou a za dveřmi si příslušníci špitali, že tam mají Saudka, co dělá ty nahý ženský. Všechny obrázky mi ukradli. Byla to komunistická zlomyslnost. Němci byli špatní, ale nebyli tak zlomyslní,“ uvedl Mistr v jednom rozhovoru v roce 2003. Nakonec byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen pro ohrožení mravní výchovy mládeže na pět měsíců.
Ani dnes není Saudkova osobitá komiksová erotika samozřejmostí. Uvaděčky v Domě umění ostražitě kontrolují věk a při vstupu upozorňují, že pokud by chtěl někdo fotit erotické detaily, tak jedině z dálky a tak, aby na nich nebylo nic nevhodného vidět. Skutečným důvodem ale možná nejsou ani tak obavy z mravního ohrožení jako strach Saudkových dědiců, že by si někdo přefocené detaily zvětšil a vytisknul, zatímco v Domě umění si je přece může zakoupit v dárkovém obchůdku v přízemí.
Peníze Saudkův svět bohužel ovládaly vždy, a to hned vedle jeho múzy. Na opavské výstavě to je vidět i na proměnlivé kvalitě vystavených děl, kdy většina z „originálů“ jsou až dodatečně přetištěné reprodukce v limitovaném nákladu. Je to patrné zejména v přízemí Domu umění, které je možno vnímat jako prodloužený sál uvedeného obchůdku, na každém rohu visí pod obrazy upozornění, o jaký limitovaný tisk ze kterého roku po Saudkově kómatu se jedná a že je na prodej. Nechybí vyretušované přetisky kultovních komiksů, za které se platí desetitisíce jako Muriel a andělé (1969/2015, 2016) nebo Trať se ztrácí ve tmě (80. léta/ 2016), hororový Kolotoč (1969/2014), sem tam i nějaký originál jako reklamní kresba k filmu Nivea Creme z roku 1988 kolorovaná anilinovými barvami nebo Saudkovo pozdní „úpadkové“ období, kdy dělal rutinní kresby pro Pivní kurýr. Ale to jsme pořád jenom ve vestibulu, který má dle autorovy dcery Bereniky evokovat pouze doplňkový materiál k ucelené mistrově šíři.
O patro výš už je situace o něco lepší, ale i tak nás na první pohled zarazí odlišná kvalita novotisků. Tím prvním je Píč Buzič Express (1969/ 2014), jinak velmi povedená satira na legendární časopis Pop Music Expres, ve kterém Saudek vynikl jako ilustrátor i celkový designér. Kresba v nepřirozeně čisté novodobé retuši je i tak propracovaná a zaujme svou vtipně eroticko-temnou notou s titulkem Ve znamení černého trojúhelníku, což je odkaz k nahé černovlásce s nevyholeným ohanbím.
Objevují se i další novodobé přetisky na kvalitním papíře anebo plátně. Je v nich cítit odkazy na slavná díla jako Muriel a andělé, Muriel a Oranžová smrt nebo legendární film Kdo chce zabít Jessii?, kde se snad poprvé v historii českého filmu objevily typické Saudkovy odkazy na sadomasochismus, polonahé dívky ovládané bičem a silnými hřebci.
Ilustracemi, obrazy, originály i přetisky jsou pokryté všechny stěny, dokonce vidíme i pár dobových fotografií s namontovanými bublinami s ironickým textem.
Nejzajímavější částí výstavy ovšem je oratoř, jakási improvizovaná kobka plná Mistrových hříchů v nepřikrášlené nahotě. Jako by právě zde se v potemnělé atmosféře a v dobovém normalizačním slovníku odehrávaly teprve ty pravé nefalšované orgie. Pevnou pozici uprostřed sálku zaujímá černobílé video s filmovou ukázkou z roku 1974 od Jana Patrika Krásného. Saudek je na něm uprostřed svého ateliéru a zpracovává objekt dámského poprsí.
Celkový dojem z výstavy může být pro laika ohromující, ovšem rozporuplná kvalita jednotlivých vystavených exponátů přináší již zmíněné výhrady. Výstava měla již svou premiéru v roce 2015 v tančícím domě v Praze a faktem je, že uvedená expozice zdaleka nepřesahuje význam výstavy uvedené před pár lety v Olomouci, kde pořadatelé představili výhradně originály zachycující mnohem plastičtější a časově širší průřez Saudkovým odkazem včetně možností srovnání různých variant jednotlivých děl a kde rovněž zajistili kvalitní doprovodný program.
Jistě, Saudek je pořád Saudek a i když se po jeho upadnutí do kómatu stalo s Mistrovým dílem ledacos, pořád přitahuje a bylo by škoda jej na to jedno pokoukání vynechat. Svou největší erotickou etapu si ale přeci už dávno odbyl na porevolučních pultech českých trafik, které jeho hanbaté kresby houfně zaplavily v době vydávání populárního NEI Reportu nebo Pivního kurýru. Památným vydáním budiž také například mnohonásobně přetiskovaný kresebný bestseller a klasická pornografie Rytíř Smil, po které ale v Opavě není ani památky.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.