Jde o první knihu, která uceleně mapuje historii tohoto území, říkají autoři publikace o Ostravě-Jihu

V čem spočívala vaše práce na této přelomové publikaci a co tvořilo její hlavní náplň?

Petr Přendík: Jsem zastřešujícím elementem této knihy, pracuji jako kronikář města a přicházím do kontaktu s pamětníky. V centru mé pozornosti a pozornosti kolegů je historie našeho obvodu, který tvoří pět čtvrtí a který se nachází v jižní čísti Ostravy mezi řekami Odrou a Ostravicí. Jedná se vůbec o první knihu, která uceleně mapuje historii tohoto prostoru. Historie je zprostředkována pomocí výkladových textů na pomezí odborného a populárního žánru. Klíčovou část tvoří 130 historických snímků, které pocházejí z let 1898 až 2006. Grafik Martin Zálesný k nim pořídil dalších 130 novodobých snímků. Pomocí nich je zdokumentováno, jak se tento obvod proměnil za poslední více než století. Zajímavé je na nich to, že byly pořízeny z naprosto identického místa jako ty původní. O to více si čtenáři mohou vytvořit přesnou představu o této proměně.

Jaký byl impuls k vydání takovéto publikace?

Petr Přendík: Jde o výsledek činnosti za poslední tři čtyři roky. Instalovali jsme do ulic naučné cedule, děláme na radnici přednášky a každý rok pravidelně v dubnu komentované prohlídky u příležitosti Mezinárodního dne památek. Postupně se téma zmapovalo a byl založen web Historie Ostrava-Jih, kde se postupně objevují články věnované historii a rozhovory s pamětníky. Díky tomu, že se nasbíral tak rozsáhlý materiál, se ve výsledku mohla vydat i tato kniha.

Na co zajímavého byste rádi upozornili čtenáře ze svého pohledu, čím je vámi zpracované téma zajímavé?

Petr Přendík: Zabývám se novodobou historií obvodu a kromě historie sahající až do pravěku, je pro mne klíčový rok 1924, kdy se samostatné části staly součástí Ostravy. Bylo třeba zachytit všechny správní změny, které v důsledku daly vzniknout dnešnímu obvodu Ostrava-Jih. Kromě toho jsem autorem samostatné kapitoly Zábřeh nad Odrou, pojednávající rovněž o jeho historii.

Antonín Szturc: Za mě je jednoznačně zajímavé, že se jedná o fotografickou publikaci, což je v dnešní době populární. Nafocením stejných míst, ale v jiné době, je možné třeba za třicet let tato místa nafotit znovu a opět získat ucelený přehled o vývoji těchto lokalit. V tomto případě jde o jeden z hlavních bonusů knihy. Za druhé jedná se o první souhrnné zpracování. Zábřeh byl sice již zpracován dříve, ale ostatní části doposud ne. Mezi Ostravany obecně převažuje mínění, že Jih je sídliště směřující spíše ke druhé polovině 20. století, ovšem jak dokládáme, i Hrabůvka nebo Výškovice mají historii sahající až do středověku. U Zábřehu se dokonce soudí, že může být podobně starý jako Moravská Ostrava – dokonce i starší. Jižní část Ostravy byla od pravěku tranzitním koridorem, kudy směřoval kolem řeky Odry širší komunikační kanál spojující oblast Moravské brány s územím Landeku a dále Polskem a polskými nížinami. Zábřeh, Hrabůvka i Výškovice jsou obceemi, z nichž každá z nich představuje odlišný typ vývoje. Zábřeh jako centrum a sídlo farnosti, Hrabůvka jako menší sídlo poznamenané industrializací a Výškovice agrární obec. Mezi lety 1843 a 1900 se počet obyvatel Hrabůvky zvýšil o 800 procent, kdežto Výškovic jenom o 75 procent, co je obrovský rozdíl.

Kolektiv autorů nové knihy.

Neméně pozoruhodná je ale i novodobá historie Jihu, konkrétně třeba monumentální sídliště, kdo by řekl, že mezi těmito stavbami jsou unikáty? V Ostravě byla ve své době realizována opravdu gigantická výstavba…

Marián Lipták: Ano, snažím se čtenáři vysvětlit, že i panelák mohl být považován za pěknou architekturu. Rozhodně nejsou všechny stejné, jak se mylně traduje. Zajímavá je Dubina, která vyrostla na ornici, i Bělský Les, který byl postaven už v postmoderním urbanistickém stylu, sídliště tak vychází z představy o centru, kde jsou ulice, dvory s krytým parkováním a na ostravské poměry zajímavé věci, třeba i dobová barevnost jednotlivých panelů. Byly barevné ještě dříve, než přišla zateplovací mánie. Červená, zelená, okrová a základní bílá barva. Dodržovala se jasnost spár. Nešlo o žádné omalovánky, ale šlo o návaznost, takže už z dálky vytvářely paneláky společný jednotný tvar.

Tomáš Majliš: Sleduji Jižní město v době vzniku jeho plánu, tedy v v první polovině 60. let minulého století. Původně šlo o velkolepou monumentální vizi sídliště s celkovou kapacitou kolem 250 tisíc obyvatel. Počítalo se s okružní třídou a odstíněním oblastí pro dopravu a ruch a pro klidové vyžití obyvatelstva. Bohužel velká část nakonec nebyla realizována, aby se ušetřilo. Mnohé plánované prvky nebyly dokončeny.

Jak je to s nejstarší historickou zástavbou ve vámi zkoumaném území?

Petr Přendík: Nejvíce památek se nachází na území Ostravy-Zábřehu – zámek, kostel Panny Marie, dvě kapličky, kamenné kříže, ale také funkcionalistické stavby. Hrabůvka měla smůlu, že byla z velké části vybourána.

Antonín Szturc: Na Hrabůvce se podepsala zejména stavba Místecké ulice a také řešení hrabovecké haldy, což je kupa odpadního materiálu, která se ale za svou dobu stala rovněž historickým monumentem. Existuje přes sto let.

Jak jste nakonec spokojeni s výsledkem?

Petr Přendík: Jsme hodně spokojeni. Kniha vyšla v nákladu 1500 kusů, z toho třetinu si ponechal obvod a asi 600 kusů už je prodáno. Vydavatelství Montanex ji nabízí v celorepublikové síti knihkupectví.

Marián Lipták: Je to první kniha, kde jsou velmi korektní informace o panelácích. Když jsem  ji ukazoval známým, tak ji hned chtěli. Jde o publikaci, která vzbudí zájem.