Rakouští le_mol před koncertem v Pjetce: Jsme otroky loopovací stanice, ale z toho, jak nás zotročila, těžíme řadu let

Jaký je příběh třetího alba Heads Heads Heads? Má nějakou koncepci?

le_mol: Pro toto album neexistuje žádný přísný koncept. Chceme inspirovat lidi k tomu, aby reflektovali, a k tomu je samozřejmě potřeba spolupracující mysl. Snažíme se hudebně vypořádat s temnějšími i veselejšími stránkami života – když posloucháte „Heads Heads Heads“ na vinylu, symbolizuje každá strana desky takříkajíc jinou stranu mince. Dokonce i názvy našich písní jsou záměrně tajemné, aby nad nimi posluchači stále přemýšleli.

V souvislosti s vaší muzikou se mluví o harmonické disharmonii? Znamená to, že jedno bez druhého neexistuje, stejně jako jin a jang?

le_mol: Nechceme s filozofií zacházet příliš daleko, ale bez ticha nevynikne hluk a zvonkohra se stále nejlépe poslouchá po hlučné zvukové stěně. Samozřejmě se snažíme hudebně vyjádřit určitou různorodost – neradi píšeme příliš monotónní písně, ačkoli koncepce naší kapely s sebou přináší určitá omezení.

Hodně pracujete se smyčkami. Dává vám to jen svobodu, nebo i určité limity?

le_mol: Loopovací stanice je nedílnou součástí le_mol a samozřejmě dává písním formu. Na jedné straně jsme méně flexibilní než běžné kapely, ale na druhé straně nám loopery umožňují neustále zpochybňovat skladatelské kompozice a konvence, což je pro nás velkým přínosem. V jistém smyslu jsme už otroky naší loopovací stanice, ale z toho, jak nás zotročila, těžíme řadu let.

Vaše muzika je hodně dynamická. V tomto ohledu místy v drsnějších pasážích připomíná The Swans…

le_mol: Kdysi jsme viděli The Swans na festivalu Colours of Ostrava a ačkoli oba vnímáme hudbu velice otevřeně, dodnes žertujeme, že při vystoupení to s dekonstrukcí hudby už trochu přehnali. Po 15 minutách jsme odešli na nekomplikované pivo. Nicméně toto přirovnání je nám ctí: Swans léta produkovali hudbu na vysoké úrovni a jejich alba určitě stojí za to slyšet.

S dynamikou se pojí i hlukové struktury, které posouvají vaši muziku směrem ke konkrétní hudbě. Inspiruje vás i soudobá klasická hudba?

le_mol: Naše vlivy se pohybují od alternativního a progresivního rocku přes nu jazz a trip hop až po filmovou hudbu, ale nepovažujeme se za nějaké velké fanoušky klasické hudby. Nicméně to, co nás spojuje s tímto žánrem, jsou úvahy nad kompozicí, vytvoření určité nálady a důraz na atmosférické aranže.

Michaeli, proč se rozhodl zastupovat v českém hudebním prostoru právě le mol?

Michael Gacek: Šel jsem do toho, protože kapele mě doporučil Alexander Lausch, frontman rakouské post-rockové kapely Lausch, se kterým moje kapela Sækədʒəwiːə nahrála debutové album. le_mol i Lausch vydávají na stejném labelu Panta R&E a bubeník Sebastian hraje s Alexem jednou týdně fotbal, takže když se Alex dozvěděl, že by chtěli podniknout krátké klubové turné v Česku, dal jim na mě kontakt. A kromě osobních vazeb samozřejmě hrála roli i samotná muzika, která je opravdu skvělá.

Co tě na této kapele zajímá a inspiruje?

Michael Gacek: Líbí se mi, že jejich hudba dává obrovský prostor pro představivost. Sami le_mol chtějí hudebně vyjádřit úzkost ze stavu dnešní společnosti, která je rozdělená populismem a kapitalismem, a mně se vždycky v hlavě začnou promítat scény z nějakého vlastního temného filmu. Přitom to na mě nepůsobí jako depresivní hudba, která vysává energii, ale nějakým způsobem se ve mě zaktivují silné myšlenky a obrazy.

Jak složité je zajistit podobné muzice prostor, kde by hráli? Je o ně zájem?

Michael Gacek: Při organizaci turné jsem využil kontakty, které jsem získal díky působení ve svojí kapele. Bylo skvělé, že většina oslovených klubů měla v podstatě okamžitě zájem. Mnoho pořadatelů bylo velmi aktivních – v podstatě vzali koncerty do svých rukou a domluvili k le_mol další výborné kapely. S promováním turné nyní také pomáhá agentura ROCK’n’GO, pro kterou externě pracuji.

Jak jsou na tom le mol v ČR s oblibou a známostí? Mají své publikum?

Michael Gacek: To teprve zjistím (smích)… Je to jejich první české turné, ale už po prvním koncertě v klubu Futra v Orlové musím říct, že dorazilo mnohem víc lidí, než jsem čekal. A to byla ještě navíc neděle! Nejsem úplný odborník přes české post-rockové kapely, ale přijde mi, že tento žánr je v klubech stále dost populární.

Mastering alba proběhl v londýnském studiu Abbey Road. To je výsada nemnohých, je to i znamení určité kvality?

Michael Gacek: Já myslím, že ano. Představuji si, že ti nejlepší ve svém oboru dostávají moře nabídek a zároveň jsou už finančně zajištění, takže můžou investovat čas jen do toho, čemu stoprocentně věří. Na druhou stranu, hudby je dneska strašně moc a tito lidé podle mě nemají šanci poslechnout si nebo kývnout na všechny nabídky, které jim chodí. Takže i když umělec nespolupracuje se zvučným jménem, neznamená to, že jeho hudba je méně kvalitní. Ale zeptej se radši někoho zkušenějšího, třeba Mira Žbirky! (úsměv).