Poslechněte si v premiéře znělku pro Ceny Jantar. Autorem je skladatel Eduard Dřízga, nahrálo ji devět muzikantů

Pořadatelé Ceny Jantar dlouho přemýšleli, zda si mají znělku, která bude znít při příchodu oceněných umělců na pódium, nechat napsat na zakázku, anebo mají použít nějakou již hotovou fanfáru. Nakonec se na ně usmálo štěstí, když stálý spolupracovník kulturního deníku Ostravan.cz Milan Bátor našel notový zápis, který je součástí Dřízgovy pozůstalosti. Pak už byl jen krůček do Studia 1 Českého rozhlasu, kde byla znělka natočena. Na tomto místě je třeba poděkovat dědicům autorských práv, že s použitím znělky dali pořadatelům Ceny Jantar souhlas.

Milan Bátor objevil skladbičku pod názvem Znělka v Dřízgově kapesním notovém sešitku. „Je podepsána jménem Eduard Dřízga, takže s nejvyšší pravděpodobností se jedná o kompozici staršího data. Vzhledem k skladatelově tvůrčí expanzi v šedesátých letech je pravděpodobné, že vznikla v letech sedmdesátých. Vzpomínám si, že mi Eda jednou říkal, že napsal jakousi znělku k výročí města Vratimova. Chtěl, aby se hrála během oslav, ale nepodařilo se mu na to sehnat muzikanty,“ tvrdí Bátor.

Znělka má čtyři takty. Je psána pro tři trubky, tři trombony, dvě tuby, čtyři lesní rohy ad libitum a tympán. Zahajuje ji slavnostní souzvuk tří trubek sestupnou kvartou v tónině Ges dur. Na ty odpovídají imitačně tři trombóny a melodie dále stupňovitě stoupá vzhůru, až zakotví v posledním taktu v překvapivé tónině B dur.

„Hudební charakter Dřízgovy Znělky je zřejmý: měla určitě oslavný charakter a funkci zahajovací slavnostní fanfáry k nějaké významné společenské či kulturní události,“ vysvětluje Milan Bátor.

Samotný proces nahrávání proběhl ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava, který je mediálním partnerem Cen Jantar. K nahrání znělky se sešli vynikající muzikanti, trumpetisté Tomáš Buček, Soňa Nováková a Zdeněk Halata, trombonisté Martin Cupal, Jakub Smeja a Ondřej Kyjonka a hráči na tubu Miroslav Pecháček a Jonáš Harman. Tympán obstaral František Škrla z Janáčkovy filharmonie. „Muzikanty zajistil hornista Ján Garláthy, který se iniciativně chopil také transkripcí partů,“ uvádí dále Milan Bátor. Eduard Dřízga totiž rád po vzoru Sergeje Prokofjeva psal všechny party v C klíči.

„Po společné asi půlhodinové frekvenci se podařilo natočit znělku tak, že jsme s ní byli všichni spokojení, a věřím, že samotný skladatel by byl spokojen taky. Určitě nepočítal s tím, že se k této notýskové skladbě ještě někdo někdy vrátí, a už nemohl bohužel vědět, při jak významné události to bude,“ dodal Milan Bátor, který se k dílu Eduarda Dřízgy dostal jakousi oklikou.

„Poznal jsem ho téměř náhodou. Protože komisi, která hodnotila téma mé disertační práce, se nelíbilo mé zaměření, dostal jsem téma nové. Jmenovalo se skladatel Eduard Dřízga. Bylo to téma, které na katedře existovalo delší dobu, ale nikdo o něj nejevil zájem. Neslo totiž sebou řadu problémů. Tím největším byla osoba samotného skladatele. Předcházely jej pověsti a povídačky doslova hrůzostrašné. Povahy měl být nerudné a protivné,“ vzpomíná  Milan Bátor na počátek svého přátelství s Eduardem Dřízgou.

Na první hovor dodnes nezapomene. „Prosím, Dřízga“ ozvalo se prý chraplavým hlubokým basem v telefonu nevlídně. „Nepřijal mě. Byl nemocen. Příště mu zase nebylo dobře. Nechtěl nikoho vidět. Jednou jsem se naštval a rozhodl se, že za ním vyrazím bez předchozí dohody. Nevyhodil mě. A tak se stalo, že jsme se začali vídat a povídat si. Poznal jsem celý jeho svět, celý myšlenkový obzor, ve kterém žil. Byl to svět minulosti, vzpomínek na nejlepší léta, která mu patřila. Byla to léta jeho studií v Praze na AMU, největší výsluní jeho slávy, kdy patřil oprávněně k obrovským talentům české hudby,“ říká Bátor.

Skutečnost, že se nyní k Dřízgovu dílu obrací pozornost nejen předních českých, ale i zahraničních interpretů, je poměrně nestandardní. Situace totiž bývá většinou naprosto opačná a po smrti skladatele, neexistuje-li někdo, kdo se zasahuje o další nastudování, zájem naopak upadá. Dřízgovo dílo si ale naopak získává pozornost díky svým mimořádným hudebním kvalitám samo. A to je zcela mimořádné.

Znělka je sice kompoziční drobnůstka, přesto je to dílo vytvořené s půvabnou melodickou elegancí, citem pro zvukovou brilanci a povahu skladby.

*

Ceny Jantar, jejichž vyhlašovatelem je internetový kulturní deník Ostravan.cz, budou uděleny celkem v šestnácti kategoriích v osmi uměleckých oborech – za artificiální hudbu, populární hudbu, literaturu, výtvarné umění, činoherní divadlo, muzikál, operu a balet. Ceremoniálu oceňování laureátů se uskuteční 15. dubna 2018 v rámci galakoncertu v hale Gong v Dolních Vítkovicích, během kterého vystoupí někteří nominovaní umělci i další zástupci špičky kultury Moravskoslezského kraje.

Na galavečeru zazpívají Ewa Farna, Patricie Janečková, Eva Dřízgová-Jirušová či zpěváci David Stypka či Martin Chodúr, kteří se představí se svými kapelami. Zahraje také houslový virtuóz Jiří Vodička a zazpívá karvinský sbor Permoník. Písně z muzikálů během ceremoniálů zazpívají Hana Fialová a Tomáš Savka.

Program bude přístupný i pro širokou veřejnost, vstupenky za cenu od 165 korun jsou k dispozici v prodejní síti Ticketstream a také online na webových stránkách www.cenyjantar.cz.