Pavel Hlavatý oslavil své životní jubileum vernisáží výstavy svého díla, přišel i Radim Uzel

Pavel Hlavatý zároveň v kruhu svých příznivců a přátel oslavil pětasedmdesátiny. Výtvarník, který je nositelem padesáti osmi mezinárodních cen za umění, realizoval ve svém dosavadním životě řadu knižních ilustrací, maleb, grafických úprav a plakátů. Od roku 1977 se věnuje především grafice.

Vytvořil na osm set malých grafik a velké množství grafických listů. Vydal 17 bibliofilských souborů. Zahraničním tiskem je označován za jednoho z nejvýraznějších a nejplodnějších grafiků v Evropě. Po srpnu 1968 byl za výstavu Protestkresby 68 a další projevy odporu vůči okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odsouzen k trestu odnětí svobody a odseděl si celkem 11 měsíců. Pamětníci si zajisté vzpomenou na velký obraz s názvem Přistání kosmonautů na Hané, na kterém byly namalovány z nebe se snášející tanky s rudou hvězdou a v popředí tankovými pásy rozježděné obilné pole.

Pavlu Hlavatému bylo po propuštění na svobodu odepřeno prodávání vlastních obrazů prostřednictvím státního obchodu s uměleckými předměty Dílo. Přátelé ho však neopustili, a tak se protloukal, jak se dalo, tvořit však nepřestal. Jelikož neměl práci, dostal od Místního národního výboru (MNV) finanční podporu na nákup základních potravin. Nebylo mu však dovoleno kupovat si za tyto peníze jiné zboží. Nákupy musel realizovat za doprovodu pracovníka MNV. Umělec tedy nakoupil za všechny peníze zrnkovou kávu. Jednotlivé balíčky pak prodával svým přátelům, aby měl alespoň nějaké peníze v hotovosti.

Z vernisáže Pavla Hlavatého. (Foto: L. Vrchovský)

„Přešel jsem od malby ke grafice vlastně z nutnosti. Grafiky se mohou dělat i v malých formátech a ty se pak snáze dají posílat po přátelích, nebo dokonce i poštou,“ vzpomínal Hlavatý na začátek sedmdesátých let. Zaznělo i mnoho vzpomínek na průběh 21. srpna 1968 v Havířově. „Bylo to tehdy město, kde žilo mnoho mladých rodin. Bylo tady mnoho dětí. Podařilo se tedy přesvědčit rozhodující činitele k tomu, aby tanky nevjížděly do města. Proto v Havířově proběhl začátek srpnové invaze celkem klidně,“ připomínal umělec přítomným, mezi nimiž bylo také plno pamětníků, dobu před šedesáti lety.

Grafickému dílu Pavla Hlavatého dominuje motiv ženského obličeje, ženské postavy a vůbec ženskost jako taková. Autorka knihy Výtvarné město Havířov Alena Krtilová v kapitole věnované tomuto umělci napsala: „Svět v grafických listech Pavla Hlavatého je i v případě, kdy je protagonistou uměleckého sdělení muž, světem v ženské náruči.“ Malíř a grafik ve svém proslovu na vernisáži své inspirace nepopřel, ba právě naopak. „Moje tetička říkávala, že láska je takový pytlík, ze kterého se v životě bere a bere, až je nakonec prázdný. Mohu vám všem zde přítomným říci, že tetička neměla pravdu. Je to totiž právě naopak. Čím víc se z toho pytlíku bere, tím víc v něm je. Je to takový hrneček z pohádky Hrnečku, vař!“ Následovala slova poděkování umělcově manželce, zakončená větou: „Je mi pětasedmdesát, ale dnes a denně sloužím ženě.“

V průběhu vernisáže byly také představeny knižní publikace svým obsahem spojené s životem Pavla Hlavatého. Došlo i k četbě ukázky z románu Z podzemí ke slunci autora tohoto článku, který z Pavla Hlavatého učinil literární postavu. „Jmenuji se tam Pavel Strakatý, a nevím, jak to mám brát. Možná je to synonymum slova barevný a s tím bych se jako malíř smířil,“ podotkl Pavel Hlavatý s úsměvem.

S Radimem Uzlem během vernisáže. (Foto: L. Vrchovský)

K erotice a sexu v díle Pavla Hlavatého se vyjádřil další z hostů vernisáže, umělcův přítel, sexuolog Radim Uzel: „Pavel velmi rád zobrazuje krásu. Mám rád jeho kresby, grafiky, ilustrace. Co se mi na nich líbí nejvíce, to je Pavlovo umění dostat do obsahu sex a erotiku jaksi do hloubky, je to tam vždy tak trochu skryto pod povrchem a tím je to vše ještě krásnější,“ složil Pavlu Hlavatému hold lékař a odborník na partnerské vztahy.