Malby Václava Girsy v ostravské Galerii Dole návštěvníkům vyčistí mentální komíny 

Infantilní lyrika vynášená silnou lineární kresbou ovládne diváka a nedá mu šanci před touto vizualitou uniknout. Vlastně nezáleží na tom, zdali stojíme před malým, či velkoformátovým plátnem. V obrazech Václava Girsy nalezneme téměř vše popírající tradici akademické zobrazivé malby, ať už je to měřítko, perspektiva či detail usilující o „realistický“ přepis skutečnosti. Je to estetika opírající se především o emoce a specifické redukcionistické vnímání vizuality, v níž lze silně vysledovat vliv ateliéru Vladimíra Skrepla.

Bez názvu, 2016.

Autor často nastavuje malbu různými materiály a utváří tak ne na první pohled patrnou asambláž, která leckdy dodává překvapivý efekt. Obraz tak, pokud by si ho někdo třeba zavěsil do obývacího pokoje, může po jisté době překvapit něčím jiným než svou vlastní vizualitou, například zvukem nebo jiným nemalířským efektem. O tom jsme se na výstavě mohli přesvědčit u obrazu ztvárňujícího mimozemšťany, jejichž oči po zhasnutí na vernisáži fluoreskovaly.

Bez názvu, 2017.

Girsa přímočaře atakuje vžitou představu o malbě a spíše než požitek z malířského rukopisu nabízí údernou vizuální konfrontaci. Na první pohled se může zdát, že autor neotvírá složitá existenciální témata jako spíše živočišně obnažuje existenci vyjevováním přízemnosti, té ale dodává patřičnou emocionalitu a toto spojení utváří pravdivost malby, která je předpokladem k existenciálnímu výkladu.

Tak například obraz, jehož dominantním tematickým středobodem je letící čmelák, ohromné monstrum vyplňující celý obrazový plán, kolem něhož se na okrajích v marginalizovaném měřítku odehrává svět, svět plný všemožných kontextů, fenoménů, pohybů a vášní. Čmelák se ve své totalitě svrchovaně vznáší v prostoru a na obraze se stává jakousi přenesenou ikonou postantropocentrismu. Jinak řečeno čmelákovi je jedno, zdali se někde válčí nebo právě probíhá hospodářská krize, je stejným obyvatelem této planety jako člověk, prožívá autonomní existenci a je třeba to respektovat.

Čmelák, 2017.

Obraz Underground vnímám jako explicitní kritiku společnosti. Na první pohled krásný prosperující svět založený na fenoménu permanentního růstu životní úrovně je v důsledku tak hrozivě devastující. Bortí se tak základní polarita v rozlišování mezi dobrem a zlem. Pod povrchem toho krásně prosperujícího světa tak vidíme intoxikovaného čerta jako znak poukazující na rozvrat samotného pekla jako odvěkého symbolu odvrácené tváře dobra, a tedy i zdravé kontroly a schopnosti rozlišovat mezi dobrým a špatným.

Václav Girsa: Underground.

Myslím, že výstava v Galerii Dole ostravskému publiku prokazatelně zprostředkovává autorovo mentální nastavení a jeho umělecké postupy, které se pohybují na pomezí malby a asambláže. Girsa ve své estetice nabízí nekompromisní glosy a šokuje svou přímočarostí. Často užívá motivy zvířecí říše, které propojuje s člověkem v někdy až drásavých juxtapozicích.

Z výstavy Václava Girsy.

Umělec trochu zlehčuje a ulevuje od nánosů přeintelektualizovaných sond do složitosti dnešního současného světa tím, že infantilně a bez diskuzí zjevuje pravdu, což působí dosti úlevně. Ovšem tuto úlevu nelze vyhodnocovat jako povrchní bezobsahovost. Jak jsem se sám pokusil v interpretaci některých obrazů, můžete pod rouškou této „art brut“ estetiky nalézt sílu myšlenky.