Osm vernisáží za večer, na Dole Michal, v Domě umění i jinde. Převládala současná malba, došlo i na Kupku a Arpa

K vybraným výstavám se kulturní deník Ostravan.cz pravděpodobně ještě vrátí v samostatných referátech, zatím přinášíme hrst dojmů z osmi čtvrtečních vernisáží.

Dojem první. Výstavní síň Sokolská 26, v níž se nachází jedna ze čtyř částí výstavy se souhrnným názvem Hledání hranic malby v post-mediálním prostředí, na které se představují studenti, pedagogové i absolventi Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, Fakulty umění Ostravské univerzity i výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Ostravě. Náhoda mě postavila před obraz Daniela Balabána Resuscitace malby. A protože Balabán je za českou stranu hlavním kurátorem celého projektu, nechávám si vysvětlit právě tohle dílo, které svým názvem tak dokonale souzní s názvem celého malířského multiprojektu.

Daniel Balabán před svým obrazem na Sokolské. (Foto: Ivan Mottýl)

Mnohovrstevnatý Balabánův obraz mimo jiné odkazuje k malířské avantgardě prvé půlky dvacátého století. Balabán totiž v díle cituje motivy z obrazů své pratety Milady Schmidtové. „Schmidtová se na sklonku třicátých let sblížila v Paříži s Picassovou manželkou Olgou Koklovovou a zároveň se identifikovala s Picassovým hmotařským pojetím malby, které pak ve svém díle důsledně praktikovala,“ vypráví Balabán a ukazuje na figury v obraze. „K obrazu mě zároveň inspiroval zážitek z obchodního centra, kde mladé zdravotní sestry předváděly na figurínách resuscitaci člověka po kolapsu základních orgánů,“ líčí malíř.

Z pomyslného těla stříkají proudy barev celého spektra, Balabán oživuje nejen pacienta v kómatu, ale resuscituje také tradiční malířské postupy. Na vše shlíží z rohu obrazu i zachmuřený kurátor, jak ale tenhle případ dopadne, není jasné. Stejně jako nevíme, jak to nakonec dopadne s malbou a její výukou na vysokých uměleckých školách, což bylo i téma vědecké konference, která v pátek skončila v Ostravě a na níž přednášel třeba profesor bratislavské „akády“ Ivan Csudai, ředitel PLATO Marek Pokorný nebo právě Daniel Balabán.

Hans Arp v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Dojem druhý. Vernisáž výstavy Abstraction-Création (art non figuratif 1932–1936), která v Domě umění představuje album grafických listů stejnojmenného uměleckého hnutí, jehož cílem bylo prosadit abstraktní nefigurativní umění. V průběhu pěti let skupina vydala celkem pět revue, v nichž své výtvarné počiny i myšlení představily takové veličiny jako Arp, Bill, Kupka, Mondrian, Calder, Kandinsky nebo van Doesburg. Sbírku Domu umění zapůjčil sběratel a podnikatel Jan Světlík, přičemž hned první dojem z expozice je velkolepý. Jde sice jen o serigrafii, ale divák stojí tváří v tvář dílu Composition z roku 1930 z grafické dílny slavného Hanse Arpa, jedné z nejvýraznějších osobností moderního umění. V Ostravě to není úplně běžný zážitek setkat se takřka na dotek se spoluzakladatelem dadaismu:

HANS ARP : ŠTRASBURSKÁ KONFIGURACE

narodil jsem se v přírodě. narodil jsem se ve štrasburku. narodil jsem se v oblaku. narodil jsem se v plášti. znám čtverou přírodu. mám dvě věci. mám pět smyslů. smysl je věc která není. příroda je nesmysl. příroda nedá příroda dá. příroda je bílý orel, přírodada ať má své dadamísto. modeluji si knihu s pěti knoflíky. umělecké sochařství je temná blbost. dada se narodilu v curychu. odečteme-li štrasburk od curychu zbývá 1916.

*

Dojem třetí. Důl Michal. Malíř Václav Rodek vysvětluje svoji malbu Co to je Japonsko. Tetování s motivem Tance smrti (danse macabre, Totentanz) zvětšil na plátno, přidal odkazy na mexický muralismus i cestování po Skotsku. Japonsko tak spatřuje z globálního pohledu, protože současní malíři jsou jen málokdy ukotveni jen v jediné národní kultuře. Svět se stále zmenšuje, a ten umělecký ještě o něco rychleji než třeba politický.

Václav Rodek na Dole Michal. (Foto: Ivan Motýl)

Dojem čtvrtý. Expozice Norbert Grund fecit / Jan Balzer sculpsit v Domě umění připomíná třistaleté výročí narození pražského malíře Norberta Grunda (1717-1767). „Grund se stal úspěšným autorem už za svého života, což vedlo k velkému zájmu veřejnosti o jeho tvorbu a docházelo i k jejímu reprodukování prostřednictvím ryteckých dílen. Nejznámější byla dílna Jana Jiřího Balzera, která vytvořila přibližně dvě stě listů podle Grundových maleb,“ vysvětluje ředitel Domu umění Jiří Jůza, proč se vedle jména Grund objevuje na výstavě i jméno Balzer. Expozice prezentuje originální Grundovy malby a Balzerovy grafiky nejen z vlastního depozitáře, ale třeba i ze sbírek Strahovského kláštera v Praze.

Z výstavy Norbert Grunda. (Foto: Ivan Mottýl)

Dojem pátý. Galerie Fiducia a fotografové Jan Skokan a Martin Tůma, kteří pracují pod společnou značkou BoysPlayNice. Jejich výstava Zoolandscape rovněž zkoumá hranice. Nikoliv ale malby, nýbrž zoologických zahrad. Zajímá je motiv africké krajiny v pavilonech zahrad od Mnichova po Kyjev, v době uprchlické krize je to zajímavý apel. Někdy až kýčovitě trapná hra na africkou romantiku v zoologických zahradách ostře kontrastuje s neschopností euroamerické civilizace pomoci africkému kontinentu k ekonomickému rozkvětu a tím pozastavit proud migrantů mířící na sever od Středozemního moře.

Z vernisáže ve Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

Dojem šestý. Galerie Jáma 10 a Jiří Surůvka v reprezentační teplákovce československých sportovců s nápisem ČSSR na zádech. „Takhle půjdu k volbám,“ říká. U volební komise chce vyvolat dojem, že právě přišel volič Zemana a starých dobrých pořádků z dob reálného socialismu. „Jenž já to hodím Drahošovi,“ prozrazuje Surůvka.

Jiří Surůvka přišel i se svým psem Emilem. (Foto: Ivan Mottýl)

Dojem sedmý. Pocta prvnímu řediteli Domu umění Aloisi Sprušilovi a Františku Jurečkovi, ostravskému sběrateli umění. Předválečná historie, která by neměla být zapomenuta. A kdo ví, třeba za sto let bude Dům umění pořádat výstavu s názvem Pocta Janu Světlíkovi, pokud tedy pan továrník jednou svoje sbírky věnuje právě do galerie v Jurečkově ulici.

Pocta zakladatelům Domu umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Dojem osmý. Horní patro Domu umění patří další části výstavy Hledání hranic malby. I v umění vítězí ti draví, rychlí, drzí a sebevědomí. První, kdo mě oslovuje v expozici, je Patrik Kriššák. Absolvent ostravské Fakulty umění v malířském ateliéru Daniela Balabána, který si ostravskou průpravu doplnil ještě studiem malby na rodném Slovensku. Dnes žije a tvoří v Německu.

Patrik Kriššák v Domě umění v Ostravě. (Foto: Ivan Motýl)

Osmý dojem tedy patří grimase Patrika Kriššáka, který se zapitvořil před svou malbou, která je mimo jiné i přemítáním o tom, proč se vlastně návštěvníci galerií nemohou dotýkat obrazů. Ano, i Kriššák hledá hranice malby.