Ženská duše v nejniternější podobě: Pavla Gajdošíková načetla audioknihu Můra a zahraje si Maryšu
21.1.2018 06:00 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor
Bezmála jedenáct hodin trvá audiokniha, kterou načetla ostravská herečka Pavla Gajdošíková. Sotva si oddechla od této práce, vrhla se talentovaná umělkyně na zkoušky dramatu bratří Mrštíků Maryša. Premiéru jeho nejnovější inscenace uvede Divadlo Petra Bezruče v Ostravě už v pátek 26. ledna. A právě o audioknize Můra a o Maryši jsme si s Pavlou Gajdošíkovou povídali.
Pavla Gajdošíková na stylizované fotografii pro plakát k inscenaci Maryša.
Foto: Divadlo Petra Bezruče
Posloucháte audioknihy, anebo raději čtete papírové?
Místo mobilního kalendáře používám klasický diář, v tramvaji jezdím s papírovou jízdenkou a taky knihy čtu ráda v knižní podobě. Audioknihu si samozřejmě ráda poslechnu v autě, ale je skvělé, že se čtení ušima mezi lidmi stále rozšiřuje a že to má takový úspěch.
Nedávno vám vyšla téměř jedenáctihodinová audiokniha Můra od finské autorky Katji Kettu, byla to vaše první příležitost k setkání se s touto autorkou?
Shodou okolností jsem si ještě před touto nabídkou přečetla Porodní bábu, která mě dost bavila.
Jakým způsobem jste se k této práci dostala a čím vás obohatila?
Dostala jsem se k tomu podobně jako k většině svých mimodivadelních aktivit, tedy jako slepá k houslím. Ani nevím, jak na mě přišli, ale zavolali a já to vzala. Neměla jsem s natáčením audioknihy předtím žádné zkušenosti a ze začátku to byla docela dřina. A čím mě tato práce obohatila? Snad vším. Byli jsme se zvukařem Lukášem Burym zavření v kobce jako dva pavouci víc než měsíc. Zabývali jsme se dosti syrovou a chvílemi až mrazivou tematikou finské autorky, která si nebere servítky, což je na ní naprosto úžasné. Neměla jsem režiséra, takže to byla tvůrčí práce pro nás pro oba.
Byla to vaše první pracovní zkušenost s formátem audioknihy?
Naprosto první.
Můžete něco prozradit o příběhu? Čím si vás získal a v čem jsou podle vás jeho silné stránky?
Část příběhu se odehrává v jedné zapomenuté vesničce ve Finsku, část se odehrává v sovětském gulagu, kde příběh nabírá dost hustých obrátek. Katja Kettu umí nejen naprosto přesvědčivě vyobrazit ženské hrdinky, které dostávají každou kapitolou více a více na frak, taky vás ale ujistí, že vždy to může být horší, než si myslíte. Myslím si, že každý čtenář si může přijít na své.
Kam až jsou lidé ochotni zajít, aby dosáhli svého… Tak zní jedna z anotací na tento příběh. Co se vám při tomto sloganu vybaví?
Vybaví se mi spousta věcí. Naše politika, život. Myslím, že tato myšlenka se váže hodně taky k postavě Vovy, který může připomínat nejednoho současného světového diktátora. Zkrátka v každé době se děje něco správného a něco ne.
Není to poprvé, kdy se herec z Divadla Petra Bezruče setkává se severskou poetikou. Na jevišti se tady objevila drsná díla jako Rodinná slavnost, Prolomit vlny a aktuálně sice komedie, ale na vážné téma Kdo je tady ředitel? U Bezručů se z jeviště občas ozvou i další kruté příběhy, pomohlo vám to třeba i nějak v hledání odpovídající tóniny pro Můru?
Ani ne. Ale severské hry, filmy, knihy a všechno, to prostě Ostravě sluší. Určitě tedy i Bezručům.
Jaké to je dělat audioknihu? Do jaké míry vám chybí reakce od publika a co ji nahrazuje?
Chce to více trpělivosti a dost kávy. Chvílemi jsem si připadala jako v nějaké bublině nebo pod deštníčkem molitanú obklopená slovy slovy a slovy. Reakce byly, ale tak trochu nepřímé – sbíječka nebo rocková kapela, která nad námi zkoušela. Občas to bylo docela dobrodružné.
Na předchozí audioknize od Katji Kettu Porodní bába se podílela také ostravská rodačka, herečka Pavla Beretová. Nepřipadá vám to přímo osudové, že dvě Pavly spjaté s Ostravou a s divadlem míří do srdce severské scény?
Já to nedávno zjistila, je to hezká náhoda. Dlouho jsem se s Pájou neviděla, naposled jsme spolu popíjeli mojito na Lanzarote. Je to skvělá herečka a Porodní bába ji jistě svědčí.
Z divadla vás známe jako představitelku silných ženských rolí, teď se zrovna na jednu další chystáte. A bude to přímo role ikonická, a to Maryša od bratří Mrštíků, čím je pro vás tato postava zajímavá?
Stále mě překvapuje. Stále s něčím bojuje a nejvíc snad sama se sebou. Maryša je opravdu krásná hra, ve které nic nemusí být jednoznačné.
A dala by se najít nějaká spojnice s Můrou a Maryšou? Nelehké osudy žen? Postavy, které se nebojí zajít daleko, aby dosáhly svého?
V Můře se ženské postavy ocitají v problémech docela náhodně a náhle. Maryša se propadá ke dnu díky rozhodnutím, které je donucena udělat nebo které neudělá. Ale jisté je, že jak Mrštíkové, tak Katja Kettu si umí krásně pohrát s písmenky a popsat ženskou duši v její nejniternější podobě.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.