Sleep! Výstava Tomáše Absolona ve Fiducii evokuje svobodné devadesátky

„Když přijdu ráno domů, / sednu si a zapnu televizi, / venku choděj krásný holky, / začíná novej den, / no jo, ale co dělat, chce se mi spát.“ Ve Fiducii často myslím na Psí vojáky. Snad je to tím, že počátky tohoto uměleckého spolku jsou spojeny s rokem 1992, no a rané devadesátky, to bylo jedno velké „čoro moro“. Absolutní svoboda, pohrdání byrokracií, svět na dlani, přičemž k tomu odevšad zpíval Filip Topol. A pouštěli ho na baru i při vůbec první akci Fiducie na podzim roku 1992 v galerie u Mirka Tepera ve Frýdku-Místku.

Z výstavy Tomáše Absolona. (Foto: Ivan Mottýl)

Fiducia je věčnou vzpomínkou na porevoluční kvas. Stačí signál, a už jsem v devadesátkách! A Tomáš Absolon, který právě vystavuje v Galerii Dole ostravské Fiducie, pracuje především se signály. „Sleep“, hlásají vystavené práce laureáta prestižní Ceny kritiky za mladou malbu za rok 2016. Absolon pracuje se signály ve formě grafémů, takže už si zase zpívám: „Nechci vypadat jako James Dean, / nechci kouřit drahý cigarety, / nechci se smát, / nechci polykat plameny, / stejně to nejde, / chce se mi spát.“

Z výstavy Tomáše Absolona. (Foto: Ivan Mottýl)

V pracích vystavených ve sklepení Fiducie jsou plameny, spánek i cigaretový dým. Jeho grafémy se rozlévají po obraze jako kouř nad koksovnou Karolina, v němž jsem jako dítě často nacházel řadu písmen, které se mimoděk vytvořily na obloze. Převedeno do řeči kunsthistoriků: „Pro Absolona je charakteristické tematizování ambivalence mezi konkrétním a abstraktním.“ Tak to říká kurátor výstavy Martin Mikolášek, zatímco já si dále zpívám: „Venku choděj krásný holky, / začíná novej den, / no jo, ale co dělat, / chce se mi spát.“

Z výstavy Tomáše Absolona. (Foto: Ivan Mottýl)

Tomáš Absolon s grafémy kouzlí na hraně abstraktní malby, graffiti a komiksu. Písmena osvobozuje se stejným zápalem, jak to kdysi dělala umělecká skupina Devětsil. Typografie je zvláštní disciplínou, která pracuje jen s velmi omezeným množstvím znaků (abecedou), přesto pořád fascinuje nové a nové generace umělců. A propadl jí i rodák z Uherského Hradiště, který už svými grafémy dokonce oslovil svět, jak dokazují jeho nedávné samostatné výstavy v Miláně či Bruselu.

Z výstavy Tomáše Absolona. (Foto: Ivan Mottýl)

„Občas se osprchuju, / zatopím v kamnech, / holky se mi dívaj do oken, / z televize se na mě taky dívaj, / no jo, ale co dělat, / chce se mi spát.“  Tomáš Absolon se narodil v roce 1987 a v raných devadesátkách asi chodil do mateřské školy. Přesto jeho ostravská výstava podvědomě souzní s porevoluční euforií, kdy dosud „uvězněné“ grafémy dostaly svobodu. Jen teď tu svobodu uchránit.

*

Tomáš Absolon: Deadhead. Galerie Dole, Antikvariát a klub Fiducia, Výstava pokračuje do 24. ledna 2017.