Hledali jsme i neobvyklé pohledy na město, říká Jan Becher o fotografické publikaci Frýdek – Místek v proměnách času

Doposud jsi působil jako knihkupec, koncem loňského roku jsi ale na knižním trhu debutoval i jako nakladatel. Proč jsi inicioval vydání publikace Frýdek – Místek v proměnách času?

Skutečně, jedná se o mou první knihu, kterou jsem vydal. A proč? Inu je to jednoduché, o Frýdku – Místku neexistuje na trhu srovnávací publikace dlouhých šestnáct let. Logicky se tedy vyskytla poptávka, a jak jsem se informoval u zdejších patriotů, tak podobná publikace jim citelně chyběla.

Kdo má na publikaci rozhodující zásluhu?

Jde o kolektivní dílo, ale přeci jen by nemohlo vzniknout bez přispění místního rodáka, fotografa Václava Petera, což je největší filokartista Frýdecko-Místecka. Také proto jsem jej logicky oslovil. Navíc s vědomím, že na poslední publikaci o městě se v roce 2001 podílel právě on. Zprvu nesouhlasil, ale pak jsem jej přemluvil a oslovili jsme také řadu jiných místních fotografů.

Jak ses sžil se svou rolí nakladatele?

Jako nakladatel jsem pro publikaci zajistil finance a také jsem byl jejím editorem. Rozhodl jsem o formátu, o rozsahu a o způsobu vydání. Oslovil jsem grafičku Alenu Srokovou, která odvedla vynikající práci, což na publikaci na první pohled uvidíte. Akceptovala určitý minimalismus, který jsem si přál.

Na publikaci se ale podílíš také jako fotograf…

Ano, obálka je udělaná podle mé představy s použitím motivů z mých fotografií. Je oboustranná, takže když se chcete podívat na část o druhé polovině města, musíte ji obrátit a číst ji z druhé strany. Obálka zachycuje detaily z místních kostelů, zároveň je na ní záběr na hodiny, což koresponduje se samotným názvem knihy, jejíž podtitul zní V proměnách času. Kromě toho jsem nafotil pro potřebu srovnávacích snímků i některé ze současnosti.

Dva výtisky knihy, pokaždé z jiné strany.

To jsou celkem odvážné detaily, srozumitelné místním obyvatelům. Když si knihu pořídí někdo neznalý, asi bude hledat nějaké jiné ikonické zobrazení města…

To nevadí, protože pak už záleží na jeho pátrání a objevování. Je pravda, že jsem vycházel zejména z toho, že kniha byla od počátku zacílená na místní publikum, které se v detailech orientuje neomylně.

Jaký je o knihu zájem, vyšla v nákladu kolem jednoho tisíce kusů…

Zájem je obrovský, já jsem této publikaci sice věřil od počátku, ale přesto mě tak nebývalý ohlas mile překvapil. Úspěch je mnohem větší než jsem očekával. Po dvou měsících prodeje jsme téměř na konci nákladu.

Můžeš prozradit autorský záměr ohledně využití fotografií? Přece jen, fotoknihy dnes vydává kdekdo, v čem jste vy jiní?

Snažili jsme se s panem Peterem jít po stopách minulých záběrů v současnosti a některé ulice nebo budovy jsou tak v knize zachyceny z totožných míst. Navíc jsme se rozhodli, pokud možno, vybrat takové snímky, které ještě nebyly publikovány. Obvykle ve starších publikacích najdete záběry z dávné minulosti, třeba z náměstí, které jsou hodně efektní, ale my jsme se rozhodli třeba pro snímky z 60. let minulého století. Nechtěl jsem, aby byly použity takové ty tradiční fotografie z přelomu 19. a 20. století, ty jsou pochopitelně nejvděčnější. Mým záměrem bylo jít i do těch novějších, třeba ze 70. nebo 80. let 20. století, což se běžně nedělá.  Takže jsme uveřejnili méně obvyklé a zároveň i novější pohledy na Frýdek-Místek.

Se svou prvotinou tedy můžeš být spokojen?

Z knihy jako takové mám radost a původně jsem ani nepředpokládal, že by v ní bylo více jazykových mutací popisků. Původně měla být jenom v češtině, ale na rady čtenářů jsem se rozhodl i pro anglickou a německou verzi. Hlavní argument byl ten, že kniha bude často putovat do zahraničí, protože tam žije hodně lidí, kteří mají kořeny ve Frýdku a Místku, zvláště jejich rodiny, které už neovládnou česky.

Co bylo na tvorbě knihy nejtěžší?

Co bylo nejtěžší? Aby po jejím přečtení člověk neupadl do deprese. Frýdek-Místek je totiž jedním z nejvíce postižených měst v České republice. Spousta historicky cenné zástavby zmizela. Nejen kvůli modernizaci, silničního průtahu městem, ale také z ideologických důvodů, o to je proměna tohoto města smutnější. Před bazilikou jsou například postaveny kaskádové domy, které na ni zakryly výhled. Bylo to ještě těžší v tom, že autoři snímků, kteří se na knize podíleli, byli ještě kritičtější než já. Musel jsem je přesvědčovat, ať jsou snímky bez jakéhokoliv kašírování, když už je na nich na první pohled patrný radikální rozdíl. Třeba to, že historické domy nebyly nahrazeny ničím cennějším. Když je to jasné, proč bychom to měli podtrhovat ještě navíc zimním pošmourným záběrem, který neutěšenost tohoto místa ještě více prohloubí.

Proč je na stránkách knihy tak málo textu?

Znovu a znovu popisovat? Znovu použít tu samou informaci? Nic moc nového bychom nevymysleli. Je to srovnávací publikace založena na obrázcích, nikoliv na snaze přibližovat vizuální stránku textem. Pokud někde zaváhají čtenáři s vědomostmi, na který objekt se dívají, tak mají k dispozici stručný název a označení doby, ze které byl snímek pořízen. Ale obrázky hovoří za vše.