Členové ostravské kapely Public Relations: Když něco člověk dělá s láskou, přináší to pozitiva

Vaše Sirael se odehrává v blízké budoucnosti plné strojů a terminátorských bojů s nimi. Odkud se  vzalo ono postapokalyptické téma?

Honza: Spojení tvrdší rockové muziky s elektronikou vybízí k určitým tématům. Pokud máte rádi komiksy, sci-fi a nebo třeba kapelu Rammstein, která je velkou inspirací pro Tomáše, tak odtud vede cesta k industriální lince a k atmosféře postapokalypsy.

Jaký byl začátek, co bylo pro zrození Sirael určující?

Honza: Prvním krokem byla píseň Big Shake, kterou jsme vydali dva roky před Sirael. Do vizuálu k singlu jsme tehdy použili terminátory a diskokouli. Téma písně je vystaveno na parafrázi tzv. teorie velkého třesku. Pokud stávající svět stojí za hovno, všechno je špatně a každý si stěžuje, tak je potřeba, aby přišel Big Shake a udělal pořádnou diskotéku. Tím pádem už to nebude velký třesk, ale velký třas. V tom nejzákladnějším smyslu se jedná o hudbu, vibrace, které změní podstatu světa a jeho vnímání. No a v Terminátorovi, kdy svět ovládly stroje, je také potřeba, aby přišel nějaký spasitel, tak proč by to nemohl být Big Shake, který je něco jako napůl robot, napůl anděl. Tenhle fór Big Shake Theory byl motiv, který jsme chtěli dále využít – v muzice, textech a vizuálu Public Relations.

Takže Big Shake byl prvním krokem k nové poetice kapely vycházející z postapokalyptické noty, jak  dlouho trvalo, než jste začali uvažovat o Sirael?

Honza: Jak vznikaly další písničky, tak jsme si řekli, že zkusíme vytvořit koncepční album s ústředním motivem. Big Shake už předeslal motiv války se stroji, hudba, kterou hrajeme, sedí k tématu apokalypsy, no a do textů něco nadčasového, což by mohl být vztah muže a ženy.

Tvrdší hudba k tématu lásky ovšem moc nesedí…

Honza: To sice ne, ale dá se využít pro zachycení významu ženy pro muže. Vlivem postapokalyptických příběhů a všudypřítomné absurdity mě napadla terminátorská love story, kde něžné pohlaví bude zastupovat umělá bytost – Sirael.

Tomáš: Nejde přitom úplně o klasické koncepční album, které by prostřednictvím textu vyprávělo celistvý příběh, který pochopíš v okamžiku, když si poslechneš všechny písně od první do poslední, tak to v našem případě není. Spíše se jedná o jednotlivé motivy a témata, které se v textech objevují a které jsou do formy příběhu zachyceny až v bookletu CD. Písně ale fungují i samostatně.

Honza: Původní myšlenkou bylo mít jako booklet komiks, ale to by bylo pro nás příliš nákladné, tak jsme to nakonec udělali tak, že booklet k CD je taková miniknížka. Příběh i texty pracují s náznaky. Základem je vyjádření pocitů ve spojitosti s hudbou. Ve valné většině případů mě inspiruje nálada  navozená hudbou, kterou Tomáš skládá. A tak by to mělo být i při pronikání do příběhu za poslechu našich písniček.

Jméno Sirael se objevilo i ve známých českých filmech, navazujete na ně?

Honza: Nejde jen o motiv z komedie Císařův pekař – Pekařův císař, ale také další zdroje. K největším inspiracím patří určitě legendární film Fritze Langa Metropolis. Tam je také vytvořena umělá bytost – dívka Marie…

Falešná Marie je v Langově konceptu robot!

Honza: Nám nejde o to, aby Sirael byla vnímána jako robot, to ani nemáme naznačeno. Hlavní je vztah živého člověka k umělé bytosti. Je jedno, jestli je to robot nebo android. Jde o archetyp, který se objevuje v mnoha příbězích a legendách, a na tom je postaven i náš příběh, kde je jedno z klíčových témat člověk versus technika. Chceme, aby si do námi předkládaného příběhu zasadil každý svou vlastní představu, aby příběh působil mnohovýznamově. V dnešní době jsme tolik ovlivněni stroji a zapomínáme na lidské vztahy.

V příběhu Sirael se také objevují motivy čarodějnictví nebo vymítání ďábla, jak to spolu souvisí?

Honza: V jedné části příběhu se lidé vzbouří proti strojům a fanaticky pak ničí vše, co je s nimi spjaté. Takže Sirael jako umělá bytost je jasným cílem těchto fanatiků. Je to téma upevňování moci jedněch na základě strachu druhých, strachu z něčeho neznámého, co není z tohoto světa. O tom byly i čarodějnické procesy ve středověku, jejichž obdoba, namířená proti strojům, je v našem příběhu. A tohle je další téma, které prosakuje do současnosti, kdy jsou najednou všichni proti něčemu. Příkladem je aktuální politické téma  – uprchlíci. Nikdo o tom pořádně nic neví, ale všichni  jsou fanaticky proti. A taky v tom je zčásti takový vtípek – co všechno lze narvat do jednoho příběhu. Máme postapokalypsu, terminátory, lásku k umělé bytosti, dokonce i cestování časem… A k tomu všemu se vejde i čarodějnický proces…

Od alba Reset jste se docela posunuli, od elektronických ploch směřujete k výrazně tvrdšímu soundu.

Tomáš: Chceme pořád dělat melodické věci, byť v tvrdším hávu. Reset bylo naše první album s tak významnou mírou elektronické složky. Stále hledáme cestu a díky tomu jsou současné písničky už zase trochu jinde. V případě Resetu jsem byl okouzlen elektronikou, takže je jí tam opravdu hodně. Někdy až na úkor rockové složky. Na dalším albu to možná zase bude více ve prospěch big beatu.

Reset a Sirael od sebe dělí tři roky, za jak dlouho bude další album?

Honza: Těžko říct, zatím pořád čerpáme z tématu Sirael, v tomto duchu je i náš nový klip Naděje. Neváže se sice přímo k příběhu, ale obsahuje spojující téma. Objevuje se v něm opět Sirael, kterou hraje naše kamarádka, grafička Janča Buštíková, která Sirael propůjčila tvář i na obalu CD. V klipu není řečeno, že se jedná o umělou bytost, ale kdo má naše album, tak ví, že je tady spojnice. Tentokrát je to ale ona, která nás oživí (členy kapely Public Relations, poznámka). Vysvobodí nás a my se můžeme věnovat hraní hudby. Vytáhne nás z  kanálů, vybalí z igelitu a můžeme hrát. Hudba může být tou nadějí nebo i to, že jako žena vstoupila do našich životů, což je také jedno z témat příběhu Sirael. Jak se zpívá v refrénu jiné naší písně: To světlo na konci je žena.

Umělá bytost může nabídnout naději?

Honza: Postava hlavního mužského hrdiny v příběhu chce v době terminátorských válek naučit umělou bytost projevovat lásku – a ono se to podaří. Nejde o lásku k umělé bytosti , ale o lásku k něčemu, co může být i předmětem naděje. Když člověk dělá něco s láskou, přináší to pozitiva.

Jaký máte vztah k ženám?

Honza: Většinou kladný, máme rodiny, takže u nás texty typu „jedeme na párty, sbalíme tam hromadu buchet, ojedem je a pak odjedeme na motorkách“, to u nás nenajdeš. Základem jsou texty o pocitech, které zažívám a které se podle mě hodí i k nastolenému tématu.

Patří k vaším oblíbeným filmům Terminátor nebo Blade Runner?

Honza: Určitě ano, nedávno jsem si dal všechny díly Terminátora i televizní seriál.

Tomáš: Taky mám rád tento typ filmů, ale více než Terminátor se mi líbí třeba Matrix.

Co jiné vlivy a inspirace? Honzo, v Domě kultury Akord, kde pracuješ, byl nedávno koncert kapely Priessnitz, snad na dlouhou dobu poslední, stejně jako oni pocházíš s Jeseníku, je to náhoda?

Honza: Na Jaromíra Švějdíka, lídra Priessnitz, mám ve své tvorbě více odkazů, je to pro mě velká inspirace. Priessnitz je pro mě zásadní kapela, což jsem si uvědomil právě teď, když Priessnitz ohlásili konec činnosti, respektive medvědí spánek, a jestli se dají dohromady, to se neví. Na téhle kapele jsem vyrostl a měl jsme i čest muzicírovat s některými jejími členy. Hodně mě ovlivnili i co se týče psaní textů. Jinak Jesenicko vnímám i prostřednictvím mé oblíbené knihy Kladivo na čarodějnice od Kaplického, která se sice odehrává na Velkolosinsku, ale to nevadí. Je to o tom stigmatu čarodějnických procesů, které je v jesenických kopcích zařezané. Kdybych ji nečetl, asi by nevznikl text Proč krásné ženy rychle hoří. Pracovně jí říkáme Hexe (německy čarodějnice, poznámka), ale tak už se jmenuje jedna skladba od Priessnitz.

A co ty Tome, už jsme tu zmínili Rammstein…?

Tomáš: Rammstein mám rád, ale není to o tom, že bychom se jim chtěli podobat. Spojitost je možná v tom, že děláme melodické věci s hutným rockovým základem a do toho mícháme elektronickou  složku. Je to spíše jen jeden ze vzorů. Nevadí mi ani pop, jazz nebo tvrdý metal. Jediné co nesnesu je česká dechovka.

A kde čerpáš inspirace pro skládání muziky?

Tomáš: Zhruba polovinu skladeb jsem složil na základě témat, která se mi zdála ve snu. Zdají se mi melodie. Něco málo si zapamatuji, ale musel jsem se naučit vzbudit se, sednout k počítači a zaznamenat si ji. Mám rozpracováno třeba čtyřicet témat a podle náhodného klíče se k nim vracím.

Takže kapela Public Relations žije svůj druhý život ve snech, kde hraje doposud tady neznámé písně a stačí je jen zapisovat?

Tomáš: Je to podobné jako svět Matrixu. Nikdy nevíš, kdo je skutečný a kdo právě sní nebo bdí.

Honza: Mám rád surrealismus a když jsem zjistil, že Tomáš skládá ve snech, nadchlo mě to a rád bych své texty vytvářel jako komentář k obrazům, které v jeho hudbě zahlédnu.