Zemřel výtvarník Dušan Chládek, který uměl odhalovat vnitřní krásu krajiny

Dušan Chládek prožíval nenápadný život odehrávající se v pravidelném rytmu všedních dnů, někdo by určitě řekl, že jeho život byl obyčejný, všední či dokonce fádní. Ale Dušan nespoléhal na přitažlivé podněty zvenčí, neměl v sobě touhu užívat si všech možných viditelných krás tohoto světa. Jeho život neklouzal po povrchu, naopak byl neustálým drhnutím, stálým bojem o pochopení smyslu nepochopitelného běhu času, významu a úkolu lidského života, toho, co nás přesahuje. Okruh, který věděl o kvalitách jeho tvorby, nebyl široký. Dušan nepotřeboval, aby byl viděn, aby se o něm mluvilo a psalo. Žil poněkud stranou společenského ruchu a zájmu, přesto se o společnost a svět zajímal.

Dušanovo výtvarné dílo vychází z přírody a krajiny, do níž více než tři desetiletí podnikal své vycházky. Přírodu pozoroval ne jako turista nebo tradiční krajinář, ale spíše jako filozof. Snažil se pochopit její hlubší podstatu, zákonitosti a vztahy. Sledoval barevné proměny i nuance šedých, hnědých, zelených a černých tónů, poslouchal zvuky i ticho, pozoroval struktury, křivky a plochy, prožíval různé materiálové vlastnosti – kyprost či mazlavost čerstvé hlíny, suchost vyprahlé trávy, drsnost kůry stromů, lehkost a křehkost uschlého listí.

Z díla Dušana Chládka.

Uvědomoval si kontrasty linie, plochy a prostoru, povrchu a hloubky, zaznamenával prolínání, křížení, mizení a vznikání. Zajímaly jej nepatrné změny jako zčeřená hladina vodní plochy, stopy ptáků na sněhu, čáry jejich letů… Dušana příroda oslovovala jakýmsi vlastním silným hlasem vycházejícím z její hloubky, kde nahlížet není dáno každému. Vycítil onu nelehce uchopitelnou sílu přírody, odhalil vnitřní krásu krajiny a dokázal jim dát přesvědčivý umělecký tvar, aniž by je napodoboval.

Poslední tři desetiletí žil Dušan sám, ale necítil se tak, žil vnitřně bohatým životem a stále si šel vlastní cestou. Působil jako by přišel mezi nás z jiné, lepší doby. Neznal, co znamená soutěživost, vzájemné poměřování a rivalizování, neměl ambice být slavný, mít úspěchy. Ale přál je těm, které podobná uznání těšila. V životě i tvorbě byl poctivý, tedy opravdový. Byla v něm stále určitá jemnost a měkkost, které dovolovaly, že se s Dušanem snad každý cítil dobře a přirozeně.

Z díla Dušana Chládka.

V devadesátých letech se dopracoval vlastního nezaměnitelného uměleckého výrazu. Krajinu redukoval na drobná gesta tvořená štětcem namočeným v černé tuši. Ta řadil rytmicky vedle sebe, vzájemně je vrstvil a proměňoval. Vzniklé struktury nazýval Pole. Původně odkazovaly k tvarové skladbě krajiny, ale postupně se osamostatňovaly od své vizuální předlohy a stávaly se svou výpovědí abstraktnější a obecnější. Dušanovy kresby upoutávají na sebe pozornost díky výrazné znakovosti, rytmizaci a repetitivnosti, ale taky způsobem vedení čáry. Ta je tvořena lehkým přerušovaným vedením štětce namočeného v barvě po ploše papíru nebo plátna.

Z díla Dušana Chládka.

Vzniklá čára je živá, tolik se podobá řádkování zbrázděného pole či ptačím stopám, každý její úsek je neopakovatelný, jakoby nejistý, škobrtavý, zadrhávaný a celek kresby působí kultivovaně, čistě, energicky nebo naopak zcela klidně.

Vývoj Dušanovy tvorby jej také vedl k užití jazyka geometrie, které se projevovalo buď v pravidelném traktování celé kresebné plochy nebo prací s opakujícími se geometrickými elementy. Nejedná se ale o žádnou exaktní odosobněnou geometrii, ale spíše o geometrii tvořenou podle ruky s veškerou nahodilostí a nepřesností podmíněnou schopnostmi lidské psychomotoriky. Lidská či výtvarná artikulace geometrického řádu, spontánní naplňování daného pravidla, opakování de facto neopakovatelného bylo Dušanovo téma, které jej zaměstnávalo v různé míře do posledních dnů.

Z díla Dušana Chládka.

Rád jsem Dušana navštěvoval u něj doma. Zakouřený pokoj s knihami, výtvarnými katalogy, pověšenými kresbami jeho blízkých, vůní kávy a štosem vždy nových vlastních kreseb. Těmi jsem pokaždé listoval a podivoval se, jak vždy jinak dokáže drobnými tahy štětce vyjádřit to, co pozoroval a pochopil na svých častých vycházkách po okolí svého bydliště. V poslední době prožíval Dušan období, které bylo naplněno velkým zájmem o to, co se děje ve světě umění, ve společnosti, poslouchal svou oblíbenou stanici Vltava, na níž měl své stálé hudební, literární a publicistické pořady, četl knihy, přemýšlel, psal dopisy, deníky a drobné eseje, intenzivně kreslil a připravoval se na výstavu, kterou chtěl uspořádat v příštím roce. Měla to být výstava obrazů a položil si před sebe úkol namalovat jich pro ni a pro sebe ještě celou řadu.

Ve čtvrtek 4. ledna 2018 Dušan ve spánku odešel a svůj úkol už splnit nemůže.

*

IVAN MOTÝL
POLE
(Dušanu Chládkovi)

na poli
chlad 

rýha zapuštěná až na kostru
s nepotřebnými jíly a písky v podloží
s rezivými šrouby, ojnicemi traktorů
a josefínským tolarem 

brázda na studeném štětci
z hlíny vyoraný záznam
kosti
kosa
kostřice a kosí drápy s koňskou žíní 

hektolitry černé barvy
hektary bílé
a trsy jinovatky na drolící se hroudě
pod prsty bot
pod kůží s ostřím pluhu
v kouli z mazlavé ornice 

na lovu slov a s úlovkem obrazu
mezi kusy cihel v bahně
v navážce z pivního skla a šňůrové keramiky
dokud se remízkou nepřiřítí tank
s ohňostrojem na pásech a než vraní zobák
rozřízne skleněnou vitráž na kaluži
aby z pole vypil zamrzlou krev Tatarů, Švédů a Rusů  

Zápis v kronice obce Hrabyně, 1945:
„Pole jsou proměněna v zákopy, plná drátěných překážek a trychtýřů od bomb. Všude na polích leží mrtví. Co kousek, to nějaký vrak nákladního auta, děla nebo tanku, z něhož trčí spálené nohy vojáka.“  

s blátem v bandaskách
zřízenci každý den zrána obcházejí město
tiše po šupinách svítání
aby nevzbudili bludný balvan u minoritské zahrady 

TAK TIŠE UŽ TEČE JEN TUŠ PO VÝKRESE

více než půlstoletí svíráš na poli pěst
a panzerfaust pořád bez výstřelu
bez rány boží a bez katastrální mapy 

poutníkem na hliněné mši

*

Dušan Chládek se narodil 1. října 1947 v Prostějově. Vystudoval architekturu na VUT v Brně, žil a pracoval v Opavě. Byl členem Klubu konkretistů, sekce Brno. Samostatně vystavoval například ve Studiu MDKPB v Opavě, v Domě umění v Opavě, v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku, v Galerii Albertovec, v Galerii Červený kostel v Hlučíně nebo v Galerii Cella v Opavě.