Dramaturg ostravského klubu Pjetka Lukáš Kleberc: Hledět pouze na kvalitu dnes nestačí

Jaké jsou vlastně tvé kořeny? Pocházíš z uměleckého prostředí?

Můj táta byl havíř a také děda, strejdové a mnozí z rodiny byli havíři. Kultura však u nás byla přítomna, a to díky prababičce, která svého času založila lidový soubor Doubravan v Orlové. Máma, babička, pratety a tety tančily a zpívaly lidové písně. Lidovky nesmí chybět na žádné naší rodinné oslavě. Myslím, že mám takové klasické slezské kořeny.

To, že připravuješ hudební program Pjetky, není náhodné, ale vypadá to jako logická premisa. Co předcházelo této zkušenosti?

Od šestnácti jsem pomáhal organizovat večírky elektronické hudby. I tam však chyběli živí muzikanti, a tak jsem to začal více promíchávat a potom z toho vznikl festival Ponašymu, který se koná od roku 2013. Chtěl jsem shrnout a ukázat, jak vypadá hudební scéna ve Slezsku a na severní Moravě. Byl to multižánrový festival, zval jsem známé, přátele, kteří hráli v kapelách, a pak se to rozrůstalo. Startovní čára, ještě před festivalem Ponašymu, byla kapela Allskapones a hudební scéna v Karviné. Tehdy byla velice živá. Točilo se to okolo reggae a skáčka, bylo to zajímavé období a je škoda, že tato karvinská éra pominula. Do toho se mi prolínala velice silná hudební scéna z Orlové okolo klubu Futra. Tam to bylo tvrdší, víc punkové, pak hardcore, což už mě trochu minulo, ale taky silně ovlivnilo. Díky zkušeností s Ponašymu jsem se dostal čistě náhodou k Pjetce.

Podle jakého klíče vybíráš umělce a kapely, kteří v Pjetce vystoupí? Co je pro tebe rozhodujícím kritériem?

Kritérií je mnoho, prvním je jistě kvalita. Ta však, dovolím si říct, dnes nestačí. Jako dramaturg klubu, který nepobírá granty a jiné podpory, musím hledět na posluchačský dopad. Jistě je velkým bonusem dosah na sociálních sítích, jaké má kapela obecenstvo a co vše si v klubu mohu dovolit. Přeci jenom architektura Pjetky a duch místa si žádá určité mantinely, takže horkotěžko mohu pozvat do Pjetky například metalovou kapelu. Baví mě však tyto mantinely testovat a zkoumat, co ještě klub snese, nebo naopak, jaký je střed. Myslím, že se to z programu dá vypozorovat.

V Pjetce má prostor artificiální hudba, jazz i různé odnože populární hudby. Existují pro tebe v hudbě nějaké hranice? Něco, kde si řekneš: tohle už fakt ne?

Je to klišé říct, ale ne. Při poslechu hudby se mi jedná o kontext kdy a kde. Každý poslech je něčím zajímavý a nevyhraňuji se vůči skoro žádnému hudebnímu žánru. Ale možná trochu kecám, protože opravdu nemusím takový ten tradiční český pop à la zlatá mříž, takže Michal David určitě v Pjetce nevystoupí. V rámci Pjetky se jedná o citlivou práci s publikem a místem. Rád oslovuji širší spektrum, takže v tomto klubu můžete najít jak elektronickou hudbu, tak popové kapely, klasiku nebo experimentální projekty. Většinou tam je tenká nit – spojnice s jazzovou kulturou. Jedná se mi o definování a zkoumání toho, co je středem a co je hranicí klubu. To je takový můj širší koncept. Doufám, že posluchač, který u nás byl na lehčím koncertě, si jednou přijde poslechnout třeba noisově avantgardní jazzové trio, přijde čistě ze zvědavosti a s důvěrou v dramaturgii klubu. Taková je má vize.

To nezní vůbec špatně. Možná právě proto se 13. ledna v Pjetce objeví zajímavé pražské duo HLASkontraBAS Ridiny Ahmed a Petra Tichého. Uhrančivá, magická muzika, v níž se zpívá neuchopitelnou řečí. Co tě na nich zaujalo?

Velkou inspirací pro mě byl festival Crossroads, kde minulý rok HLASkontraBas hrál. Bohužel jsem jejich koncert nestihl, ale když jsem si je pustil, hned jsem věděl, že to je výjimečné. Zaujal mě hlas Ridiny Ahmed a to, jakým způsobem pracuje se smyčkou. Kompozice skladby, barva…stačí přijít, uslyšíte sami.

Zaujal tě ještě někdo z Crossroads ? Chystáš se i na další ročník?

Jistě, to si nemohu nechat ujít! Z minulých Crossroads mě zaujali 13th dimension, ty jsem si opravdu náramně užil, snad se mi podaří je do Pjetky dostat. Velkým hudebním zážitkem byly koncerty kapel David Dorůžka Trio a Invisible World. To byla doslova sluchová slast.

V lednu se taky v Pjetce bude jíst a poslouchat v rytmu swingu. 20. ledna zde vystoupí kapela The JazzCake. Jaký přístup k swingové hudbě zvolili? Tradiční, nebo novátorský?

To je teda těžká otázka. Za mě jsou tradiční. Novátorští možná v aranžích. V tom, že tam zní harmonika, což se mi zdá v rámci swingu ojedinělé. Ale popravdě, nemám zevrubně nastudován swing. Každopádně koncert v Pjetce bude komponován více tradičně, zazní známé swingové písně a děvčata a hoši ze Swing Ostrava budou tančit. Myslím, že to bude vskutku zajímavá podívaná, oni to fakt umí a k tomu jsou stylově oblečení. Je to otevřené pro všechny a třeba se tam i něco přiučíte. Stav se, ale bacha: motýlek nutností!

Proč ne? Jen jestli najdu doma motýlka. Hudební program v lednu uzavře křest nového elpíčka kapely Potichu. Čím tě jejich neoromantický folk zaujal?

Potichu mi volali s tím, že chtějí pokřtít album v Pjetce. To jsou milé okamžiky pro klub, když si vás vyberou a osloví s takovou událostí. Kapelu jsme přijali, neboť hrají příjemný pop. Není hloupý, jak to u popu mnohdy bývá. Je to oddychová hudba, akorát na sobotní lednový večer. Taky nutno říct, že dramaturgie klubu není směrována pouze mým osobním vkusem. Snažím se dívat na program i z jiného úhlu a přemýšlet, koho by tato hudba mohla oslovit. Také záleží, co se hraje v ostatních klubech a kde je žánrová díra. Myslím, že se Pjetce tyto díry daří plnit a také nastavovat a nabízet nové, jiné pohledy a poslechy.

Realizuješ vedle práce v Pjetce stále své výtvarné aktivity?

Já beru práci v Pjetce jako plně výtvarnou aktivitu, jen to je v jiném médiu. Taková milá zábavná sociální plastika (smích). Každopádně v Pjetce máme i galerii. V rámci vizuálního umění oslovuji zejména studenty Fakulty umění v Ostravě. Nyní nám visí obrazy Tomáše Tepera, absolventa kresby, který má před sebou zářivou budoucnost. Výstava je k prodeji, takže hurá! Kupujte tu krásu, než to bude stát o tři nuly víc.

Jaké kapely tě mile překvapily? Které bys pozval opět nebo doporučil k poslechu?

Jistě by to byli Yamandu Fuchs Quartet (AUS), Zabelov Group (CZ/BY), Yegor Zabelov (BY), Mateusz Gaweda Trio (PL), Alf Carllson / Jiří Kotača Quartet (SWE/CZ), Tomasz Chyla Quintet (PL), Mike Parkes Meta (USA/PL), Obradovic Tixier Duo (FR/CR), Drobka Weller Duo (USA), Tomáš Hrubiš (CZ). Doporučuji k poslechu – a jestli pojedou okolo Ostravy, brzy je jistě uslyšíme i v Pjetce.

Koho bys v Pjetce rád uvítal v tomto roce? Kde budeš lovit?

Z české scény bych rád pozval výborné Ochepovsky nebo Vertigo. Bohužel Pjetka je docela malá na větší obsazení, tak uvidíme. Třeba najdeme nějaké hostující místo k větším koncertům. Ze zahraničí se rýsuje spolupráce s Budapeští, je tam velice zajímavá mladá (nejen) jazzová scéna a skvělé kluby. Taky bych rád zalovil na severu a přivezl jazz z Pobaltí, Norska, Finska, Švédska, ale i na jihu. Třeba takové Řecko, Turecko a jejich tradiční hudba je vysoká meta. Uvidíme, jestli na ni dosáhneme.

To zní velmi slibně. Prozradíš, co hudebního v Pjetce chystáš v dalších měsících?

Jen trochu. Můžete se těšit na koncert Beaty Hlavenkové, měl být již v prosinci, ale kvůli nemoci Beata nemohla dorazit. Koncert jsme přesunuli na 10. února. Velice si cením polské jazzové scény a není snad měsíc, kde by nebyl zastoupen jazz polských sousedů. Na konci února tedy vystoupí výborné Marek Walarowski Trio. V březnu to bude například E Converso, česko-polská formace, která se suverénně pohybuje v jazzové improvizaci. V dubnu se rýsuje koncert Kristýny Skalické, na který se moc těším: Kristýna je třinecká harmonikářka s krásnými, oduševnělými texty. To jen letmo z hlavy, koncertů bude vícero, ostatně sledujte Pjetku na Facebooku, tam najdete všechny informace ohledně koncertů. Navíc od března se také můžete těšit na zahraniční hosty z větších dálek. Proti minulému roku jich bude jistě více.