Koledy z celého světa i vánoční příběhy Nerudy a Nepila zněly na Vítkovickém zámečku

Koncert pod patronací Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka, který vzniknul sloučením Janáčkova máje a Janáčkových Hukvald, měl původně rozeznít vánoční písně ze Slezska. Nakonec však vzali organizátoři do poslední židle zaplněný salónek na výlet celým světem. Edvard Schiffauer vytvořil své úpravy vánočních písní pro smíšený sbor a jeho CD Koledy z celého světa dodnes patří k nejkrásnějším albům s vánoční tematikou, a to pro svou instrumentační vynalézavost, nepatetický výraz a čistou hudební krásu harmonií.

Nová instrumentace počítala se smyčcovým kvartetem a variabilní vokální sazbou, v níž se nejčastěji přestavili mladí sólisté Erik Ondruš a Tomasz Suchanek. Ti zpočátku zazpívali s intonační rozpačitostí, postupně se však uvolnili, začali si zpěv užívat, přidali i mimické prvky a začali hudebně komunikovat.

Sólistky Veronika Holbová a Soňa Jungová si ve zpěvu vedly od počátku lépe, zpívaly čistě a zřetelně. Jejich hlasy se ve společné sazbě neobjevily poprvé a je třeba říci, že se k sobě báječně hodí.

Herec Stanislav Šárský. (Foto: Lukáš Tížek)

Překvapením byla doprovodná linka v podobě recitace textů s vánoční tematikou. Původně avizovaného herce Jana Fišara však nahradil Stanislav Šárský, který se zkušeným rozhlasovým projevem přednesl dvě vánoční povídky Františka Nepila a v závěru ještě Romanci štědrovečerní Jana Nerudy. Proč ne, ale přece jen by se daly v literatuře dohledat i aktuálnější zpracování této vánoční tematiky, která má šanci oslovit i vícero generací.

Ze Schiffauerova díla zaznělo několik koled, které vyplnily v podstatě celý program koncertu. Jejich výběr byl pestrý a podání poměrně přesvědčivé. Je zajímavé, že zcela odlišné hudební oblasti vánoční symboliky vyzařovaly instrumentační osobitostí tohoto skladatele. Přidaným prvkem byly ryze janáčkovské idiomy v melodicky výrazných figurách některých koled.

Na samém konci zazněla Schiffauerova úprava koledy Tichá noc. Bezprostředně poté následovala stejná píseň v úpravě skladatelky Ireny Szurmanové, kterou zazpívala Veronika Holbová za klavírního doprovodu Michala Bárty. Invence pořadatelů v tomto momentu poněkud vyschla, protože zařadit za sebe v programu dvě stejné skladby je vyložený dramaturgický omyl. Ten bohužel zbytněl během poslechu úpravy Szurmanové, která nepřesvědčila ani podivně lepenou formou, ale zejména nešťastně napsaným pěveckým partem, s krkolomnými skoky, které sice Holbová zvládla s bravurou, ale sluchové a estetické počitky dostaly zejména v závěru celkem zabrat.

Flétnistka Petra Olajcová. (Foto: Lukáš Tížek)

Z instrumentalistů potěšil Benda Quartet, který se stal průvodcem hudbou ostravských skladatelů zcela právem a přesvědčil perfektní sehraností a barevným zvukovým souladem. Také Michal Bárta odvedl svůj obvyklý umělecký standard, stejně jako flétnistka Petra Olajcová. Perkusionista Borák se trochu zapotil při obsluhování různých rolniček a v několika momentech byl rytmicky nepřesný. Jeho zvuk ale potěšil kouzelnou barvitostí a byl svým způsobem nepostradatelný.

Celý letošní cyklus koncertů z děl ostravských skladatelů provázely vynikající výkony na poli instrumentální i vokální interpretace. Pestrou dramaturgií a perfektní úrovní potěšily zejména první dva koncerty. Průvodcem byl po celou dobu Jaromír Javůrek, který se ukázal jako poutavý i zábavný moderátor.