René Matlášek nahrál téměř po všech stránkách profesionální album Mezi prsty

Snaha o originalitu? Nikoliv. Chuť znít jako indie rockové ikony, kterými nás krmí velké hudební festivaly? Ani jedno, ani druhé. René Matlášek natočil obyčejné album plné obyčejných písniček. Má rád čistý kytarový zvuk. Album Mezi prsty není zahaleno do efektů a mlhovinových zvukových clon, jeho folkové kořeny jsou evidentní a jednoznačně přiznané.

Hudba Matláška stylově balancuje ve folku, ve kterém se odráží nejčastěji vlivy popu, funky, bluegrassu a country. Zcela zjevná je inspirace Jaromírem Nohavicou v satirických písních Maková panenka a Slepičí speech. Zvuk alba výrazně poznamenali muzikanti z bývalé kapely Vlasty Redla, která se jmenovala Každý den jinak. Karel Macálka, Michael Vašíček a David Velčovský otiskli v zručných aranžích svůj zkušený rukopis.  Ve studiu Michaela Vašíčka se celé album také nahrálo.

Matlášek je na svůj věk výborný zpěvák, který dokáže vyjádřit pestrou škálu emocí od poetických obrazů přes syrově silné protestsongy jako Satirická chvilka až po karikaturní úlety typu Windows 10.

Největší slabinou alba jsou ovšem texty. Netuším, jaké knihy René Matlášek čte, ale bylo by dobré, aby oživil svou knihovnu a diskografii o aktuální tituly. Podivně zní obraty „kolou jsi dolila své ladné tělo, archaismy typu „pohladím tvůj vlas“ a několik dalších křiklavých kostrbatostí. Tohle je oblast, s níž Matlášek musí víc pracovat, protože jinak je i v tomto směru zjevně talentovaný a jeho texty jinak pojímají široký okruh témat.

Vokální rovinu alba příjemně doplnila zpěvačka Zuzana Šírová, jejíž hlas hladí v popových písních Obchodník s pocity a To se stává, které fungují, jsou emotivně silné a příjemně zaplňují hluché místo v současném ostravském populáru.

Matláškův debut je zejména po hudební a aranžérské stránce naprosto profesionální počin, jehož charisma je nepopiratelné. Mezi prsty je album, které má potenciál oslovit různé generace posluchačů. Jeho protagonista dokáže pobavit, umí se zamyslet nad sebou i nad světem. Album není přeslazeně sentimentální ani vyloženě kýčovité. Zbývá do budoucna doladit textové nuance, zbavit se třeskutého humoru a textových starobylostí a je docela možné, že jeho talent zazáří v daleko ostřejším světle.