Ost-ra-var 2017: Vynikající inscenace, vrcholné herecké výkony, ale i řada promarněných příležitostí

K představení  hry Viliama Klimáčka Sissi (Útěky Alžběty Rakouské) v provedení činohry Národního  divadla moravskoslezského se velmi kriticky vyjádřil šéfredaktor Divadelních novin Josef Herman, nicméně svými slovy vyjádřil většinové mínění účastníků festivalu z řad studentů vysokých škol i kritiků a teoretiků: „Je to strašlivě dlouhé a nudné. Ta inscenace není zrežírovaná, je jen nacvičená. Herci drmolí, nemají propracovanou jevištní mluvu.“ K představitelce hlavní postavy Pavlíně Kafkové dodal David Drozd, šéf katedry divadelní vědy Masarykovy univerzity, následující slova: „Pavlína Kafková je tu velice krásná, nicméně půvab herečky je v tomto případě spíše na překážku.“

Následovala rozprava k představení hry Yasminy Rezy Obraz, kterou uvedla Komorní scéna Aréna v režii Vojtěcha Štěpánka. Teatrolog a divadelní a literární kritik Vladimír Just zmínil několik inscenací této hry, které viděl v jiném provedení, a to s herci Janem Třískou, Rudolfem Hrušínským a Janem Kačerem nebo s Milanem Lasicou, Milanem Kňažkem a Mariánem Labudou. V podání trojice herců z Komorní scény aréna (Marek Cisovský, Albert Čuba a Josef Kaluža) jde podle Justa o nejvíce hořkou komedii se třemi opravdu vynikajícími hereckými výkony. Divadelní kritička Radmila Hrdinová pak řekla, že byla skutečně vtažena do hry a toto vtažení publika do děje, kdy divák sám řeší otázku, zdali by si i on sám koupil podobný obraz, jaký si koupil jeden trojice přátel ve hře, pokládá za velký klad inscenace.

Diskutující na festivalu Ost-ra-var. (Foto: Radovan Šťastný)

Vánoce u Ivanovových Alexandra Vvěděnského a Pavla Gejguše (druhý jmenovaný je i režisérem inscenace) z produkce Staré arény přivedla Davida Drozda k pochvalné zmínce o setkávání hereckých generací ve Staré aréně i ke konstatování, že inscenace je velmi důmyslně, ba až rafinovaně vystavěná. Zazněly i pochvaly jednotlivých hereckých výkonů.

Divadlo Petra Bezruče poté uvedlo na festivalu představení hry Lukáše Brutovského PS: …odepiš a Vladimír Just k tomu řekl: „Zastanu se té inscenace, protože mne bavila. Nejde jen o nápad samotný, tedy napsat hru z textů starých pohlednic. Jde o jejich herecké zpracování.“ Nicméně spíše pozitivní názor Vladimíra Justa na tuto inscenaci zůstal v menšině, většina účastníků semináře se k věci vyjádřila negativně. Vadilo zejména opakování stejných motivů nebo nedostatečné dovedení jednotlivých opakovaných motivů k závěrečnému gagu.

Představení hry Brada Frasera Teď mne zabij v režii Janusze Klimszy, předvedené ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka herci činohry NDM v čele s Robertem Fintou v hlavní roli, se stalo zdrojem velmi kontroverzní debaty. Josefu Hermanovi vadilo téměř zneužívání naturalistického vyobrazení tělesného handicapu, které ale někteří v podání Roberta Finty považovali za vynikající herecký výkon – pro Josefa Hermana ovšem nejde o herectví, ale o napodobování. Na představení byla přítomna komise Cen Thálie, a tak nezbývá než jen čekat, zdali některý z předvedených hereckých výkonů bude oceněn. Co oceněno bylo hned na místě, to je odvaha přinášet na divadelní jeviště tabuizovaná témata.

Hra Tomáše Vůjtka Smíření, nastudovaná v Komorní scéně Aréna, je již ověnčena řadou pochvalných kritik jak na adresu textu, tak na adresu provedení. Jeden ze studentů během debaty poznamenal: „Je třeba reflektovat historii, otázka je, ke komu tato reflexe v podání Arény pronikne. Autor tohoto článku považuje uvedení hry s tématem vyrovnání se s historií II. světové války za podání vakcíny očkující publikum před nebezpečím ztráty lidskosti a považuje celou trilogii her Tomáše Vůjtka věnovanou historii za jeden z nejzáslužnějších počinů v kontextu současného českého divadla.

Účastníci festivalu Ost-ra-var. (Foto: Radovan Šťastný)

Inscenaci hry Hodina před svatbou španělského dramatika Pere Riery v režii Janusze Klimszy považovali jak studenti, tak kritici za jedno z nejslabších představení festivalu. Studentka divadelní vědy na Univerzitě Karlově Markéta Pokorná shrnula převažující dojem slovy: „Mám pocit, že herci vlastně ani nevědí, co říkají a proč to říkají, a vypadá to tak, že je to ani nebaví.“ Převažovaly otázky, o jakém tématu se hraje – zdali o vlivu peněz na člověka nebo o problému do sebe zahleděných podnikatelských vrstev, nicméně názor inscenace jako takový chyběl téměř všem.

Stará aréna, Warren Miller / Pavel Gejguš: Prezydent Krokadýlů. Josef Herman přirovnal nejen tuto inscenaci, ale celou produkci Staré arény k tomu, co vídal a prožíval na stejném místě před mnoha lety v provedeních souboru Komorní scény Aréna před odchodem do nového působiště u mostu Miloše Sýkory. „Stejně jako tehdy, i dnes divadlo hrané na tomto místě patří k tomu nejlepšímu, co letošní Ost-ra-var nabídl.“ Debata, také dost bouřlivá, se točila kolem problému ghett, dětských gangů a současné situace v České republice. Jedna z účastnic semináře pak řekla: „Zatím se tady ještě války dětských gangů a střílení mezi nimi neodehrává.“ Slovo ZATÍM však bylo následně zmíněno jako jedna z hlavních inspirací k uvedení tohoto titulu vůbec.

Inscenace hry Václava Havla Vyrozumění v Komorní scéně Aréna, kterou nastudoval režisér Vojtěch Štěpánek, se setkala v naprosté většině s nadšeným přijetím ze strany všech akreditovaných hostů festivalu, a to jak ze studentské, tak kritické obce. Padala slova o téměř děsivé aktuálnosti, o Havlově přesném diagnostikování nemocné společnosti i systému, ve kterém kariérismus, byrokracie a bezohlednost spojená s prosazováním osobních cílů vládne všemu. „Nejhorší na celé věci je to, že Havlem kritizovaná skutečnost z poloviny šedesátých let minulého století je zde stále k vidění“, uvedla Tatjana Lazorčáková z katedry filmových a divadelních studií Univerzity Palackého.

Hra Agoty Kristofové Velký sešit, kterou uvedlo Divadlo Petra Bezruče v režii Mariána Amslera, se setkala s rozporuplným hodnocením první části inscenace před přestávkou a druhé části po přestávce. Zatímco první část většina z účastníků hodnotila pozitivně, tu druhou mnozí označili slovy jako ztracený čas a podobně. Ukázalo se, že snaha inscenátorů přenést na jeviště celou trilogii autorky naráží na dramatický potenciál literární předlohy. Kromě prvního z dílů se ostatní dva vzpírají dramatizaci, což hlavně dramaturgie inscenace neodhalila.

Z festiuvalu Ost-ra-var. (Foto: Radovan Šťastný)

Slavná hra Martina McDonagh Kráska z Leenane v režii Janusze Klimszy a v provedení Divadla Petra Bezruče byla pro mnohé tím nejlepším, co Divadlo Petra Bezruče na festivalu představilo. Divadelní kritička Pavla Bergmannová ocenila herecký výkon Kateřiny Krejčí v postavě matky Mag, pochvalu sklidil i Ondřej Brett za postavu Raye.

Závěrečná inscenace letošního ročníku Ost-ra-varu, hra Adolfa Nowaczyńského Car Samozvanec v překladu a úpravě Ladislava Slívy a v režii polského režiséra Andrzeje Celińského, uváděná v NDM, se stala výchozím materiálem pro snad nejkonfliktnější a nejdelší debatu zároveň. Padala slova o tématech národních identit, o střetu kultur, ale také velmi kritická slova na adresu režie inscenace, která ne zcela srozumitelně vyjádřila názor celé inscenace. Josef Herman se tak mohl vyjádřit k samotnému závěru, ve kterém z jeviště zní ruská hymna v původní historické podobě: „Mám to číst tak, že jediné, co nás spasí, je současné Rusko?“ Okamžitě sklidil reakci z úst jedné z přítomných studentek: „Ano, měla jsem při tónech té hymny zpočátku pocit radosti nad tím, že skončila hrůza, která byla před mýma očima na jevišti před tímto momentem, ale pak mne přepadlo ještě větší zděšení.“

Organizátoři byli v závěrečném zamyšlení nad novou podobou festivalu vyzvání k návratu k osvědčené podobě seminářů se studentskými recenzemi každého představení. Josef Herman k tomu třeba řekl: „Nemusí jít o vyčerpávající soudy, ale o nastolení problémů jednotlivých inscenací, jak je vidí právě studenti.“ Přes tuto kritickou zmínku je však namístě říci, že letošní ročník se vydařil, kvalita jednotlivých představení potvrdila kvality ostravských divadel v kontextu divadla v České republice a jednotlivá studentská vystoupení v rámci debat byla ve většině případů kvalifikovaná, jednotlivé názory byly podloženy argumenty, jak to má být.

Pomyslným vítězem letošního ročníku Ost-ra-varu se nakonec stala Komorní scéna Aréna (KSA). Co do kvality předvedených inscenací a pozitivních hodnocení pak následuje Stará aréna.

*

V anketě deníku Ostravan.cz na otázku, která inscenace byla z jejich pohledu nejlepší, odpověděli níže vyjmenovaní následovně:

Vladimír Just: KSA – Vyrozumění
Jiří Štefanides: KSA -Smíření
Josef Herman: KSA -Vyrozumění
Lenka Šaldová: KSA -Vyrozumění
Pavla Bergmannová: KSA -Vyrozumění
Tatjana Lazorčáková: KSA -Vyrozumění
J. P. Kříž: KSA – Smíření
Ladislav Vrchovský: KSA -Vyrozumění