Ruchoth Raoth, komorní drama o vymítání osobních démonů, je skicou ve stopách světového hororu

Jak si Ostraváci pod taktovkou nadšence Emila Křižka poradili s vyvoláváním děsů? Kdo je nejlepším přítelem syna? Přece jeho matka, odpověděl by Norman Bates s Hitchcockova opusu Psycho. Moravští tvůrci ale oponují, horor je pro ně záminkou ke komornímu dramatu na hraně srozumitelnosti, kdy matka není nutně matkou a syn podléhá schizofrenii.

Krátkometrážní dílo stojí na hereckých výkonech, tajuplném místě a na motivu vymítání osobních démonů, které mají blízko k nejvlivnějšímu hororu 20. století Vymítači ďábla. I v něm se řeší na pozadí drastických efektů životní krize matky a syna. Zajímavým způsobem o tom píše právě King v zásadní studii Danse Macabre nedávno vydané konečně také v češtině. Češi se snaží, aby králi strachu byli v patách, ne vždy ale anglosaská hrůza v podání slovanských tvůrců vypadá přesvědčivě.

Dvacet minut ve strašidelném domě někde v Beskydech divákovi více než slastný infarkt z hrůzy přivodí řadu otázek. Sleduje film se záhadným a nevysvětlitelným názvem, čte si úvodní citát z Kafky, vstupuje do tajemného domu, který skrývá drama nemocné dvojice.

Emil Křižka je na první pohled amatérský nadšenec okouzlený vlastním světem. Nadšenec do thrillerů a tvůrce knižních obálek, který o sobě dal vědět předchozím paradokumentem Mysterium Tremendum. Úž tady bylo jasné, že téma „Za humny se skrývá šílenec svazující deník do lidské kůže“ je přitažené za vlasy. Tentokráte se Križka více přiblížil profesionální scéně. Minimálně tím, že obsadil herce spjaté s ostravským divadlem Komorní scéna Aréna. Nabídnul jim sice nevelký, ovšem o to intenzivnější prostor k vytvoření dvou hutných rolí. Jejich společné vymítání démonů sice nestačí na samostatné a plnohodnotné dílo, přesto nabízí zamyšlení nad současnou úrovní domácí filmové hrůzy.

Ruchoth Raoth, to zní téměř jako abrakadabra. Kouzla a čáry ovšem nečekejme. Příběh je hodně zahleděn do sebe, pracuje s odkazy na světovou klasiku, ale nenabízí nic nového. Dům jak z Evil Dead, vztah ne nepodobný Psychu. Plivání a močení téměř jako z Friedkina. Syn řeší krizi radikálně a jeho duše uvízne v časoprostorové smyčce. Podobně, jako to známe z klasických anglických duchařin.

Na Křižkovi je vidět, že je ovlivněn současnou fantasy a hororově thrillerovou tvorbou. Dobře se orientuje v dnešní scéně, ale jeho hrůza přes dílčí inovace ulpívá na současném klišé, že horor musí lekat s pomocí moderní techniky. Je otázka, nakolik je tady horor ještě hororem a ne spíše samoúčelným efektním řešením.  Oběť prchá a šílenec se vyžívá v rozmanitých druzích mučení nebo sebetrýzně. Skutečný děs tady chybí, spíše jej vyvolá mrazení, uvědomění si hloubky okamžiku třeba jen v pouhém zvuku kapky vody.

I ten klasický Halloween Johna Carpentera činí z dramatu ženy pronásledované psychopatem virtuózní analýzu americké periferie, do jejíhož konvenčního spořádaného života vtrhne smrt jako liška do kurníku. King je řemeslník, co Čech, to experimentátor, ovšem s limitem fantazie. I když se Křižkovo drama zabývá krizí společenské buňky matka-syn, je tady pořád více obrazových či situačních klišé, než by nutně muselo být.

Drama matka a syn bylo v kinematografii, zvláště v oblasti hororu, zpracováno mnohokrát. Stačí opětovně jmenovat zejména slavné Psycho. Ruchot Raoth v tomto směru připomíná skicář, ve kterém si tvůrce ujasňuje své možnosti, ale ještě přesně neví, jak a co uchopit. Evidentně ale touží po velkém zážitku, po síle uhranout.

Vymítání démonů na moravské chatě v podání divadelních herců je tak sice zajímavý experiment, ovšem spíše na úrovni kuriozity než plynulým přechodem do oblasti dalšího patra jejich kariéry.

Američan King slaví narozeniny, leč český horor 21. století stále tápe, pořád je lepší sáhnout do jeho bohaté historie, v oblasti psychodramatu se naprosto spolehlivě nabízí Havlíčkův Neviditelný anebo Prokletí domu Hajnů, to už je ovšem jiný šálek hrůzy.

P.S. Křižkův snímek měl původně půl hodiny, autor se jej ale nakonec rozhodl zkrátit. Je přesvědčen, že takto se mu bude zejména na festivalech dařit lépe.