Jak výtvarník Lukáš Kleberc zpochybnil Cenu Jindřicha Chalupeckého i studentskou galerii na Nové Karolině

Ještě před týdnem se zdálo, že akce svolaná neznámým mystifikátorem do nákupního centra Karolina bude povedenou performancí. Minimálně dadaistickým vtípkem, spíše ale protestní akcí, na níž zazní něco společensky zásadního. Pozvánky na „Slavnostní vyhlášení Ceny Jindřicha Chalupeckého“, které kolovaly Ostravou, totiž naznačovaly, že akci má v rukou šikovný profesionál. Do médií, do škol i jednotlivým ostravským umělcům totiž přicházely téměř stejné pozvánky, jaké vydali organizátoři skutečné Ceny Jindřicha Chalupeckého. Rozdíl byl jediný. Originály zvaly na ceremoniál do brněnského kina Scala, které patří Masarykově univerzitě. Ostravská pozvánka hlásala, že k předání cen dojde v nákupním centru FORUM-Nová Karolina.

Několik novinářů a někteří umělci pod dojmem pozvánky opravdu uvěřili, že slavnostní vyhlášení prestižní výtvarné ceny pro umělce do 35 let letos proběhne v Ostravě, byť jim místo vybrané pro ceremoniál úplně neštymovalo. Doba je ovšem proměnlivá a stále šílenější, do vlády se ženou komunisté i xenofobní extremisté, ostravská městská galerie se stěhuje do hobby centra Bauhaus a někdejší autor protestsongů Jarek Nohavica se paktuje s Helenou Vondráčkovou a sovětským hokejovým brankářem Vladislavem Treťjakem. Čert aby se v tom vyznal, možná se nová ředitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová prostě nechala uplatit komerční sférou. Však demokratický stát je vlastně totéž, co firma, že?

V pondělí 20. listopadu ale organizátor předávání ceny na Karolině odhalil karty, čímž notně pokazil dopad celé trucakce. V tiskové zprávě, která v ten den přišla médiím, se k chystané ceremonii jmenovitě přihlásil ostravský výtvarník Lukáš Kleberc, jenž se pasoval do role mluvčího 28. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Nic proti sebevědomí, nechť si s egem pracuje každý dle uvážení, ale zrovna Kleberc v roli mluvčího nejváženější výtvarné české ceny, to prostě znělo nevěrohodně.

Přiložená tisková zpráva, kterou samozvaný mluvčí poslal médiím, byla navíc naformulovaná diletantsky. Slovníkem středoškoláka, který připravil mystifikaci pro spolužáky, nikoliv řečí výtvarných teoretiků. „Vzhledem ke komplikacím ze strany kina i města Brna jsme se rozhodli operativně slavnostní vyhlášení předsunout do Ostravy. Tento krok jsme pečlivě promýšleli. Jakkoli se může zdát překvapivým, věříme, že z dlouhodobého hlediska napomůže k formování skutečné identity ceny,“ citoval Kleberc ředitelku ceny Kotovou (skutečně s jedním t). Ve zprávě byly gramatické chyby a celý falzifikát působil amatérsky, dost možná ale tahle stylistická naivnost byla i záměrem, aby její autor příliš nenaštval skutečné organizátory ceny (vždyť jednou může být na cenu nominován i on).

Po přečtení tiskové zprávy jsem se nedělní předávání v Karolině málem rozhodl ignorovat, přece mě však zaujala jedna Klebercova formulace, když o organizátorech napsal, že „se snaží o potvrzení nezávislosti ceny a o podporu současné tendence sbližovat komerční a umělecké prostředí“. Tady jsem vycítil, že celá akce je možná namířena proti studentské galerii Ostravské artcentrum, která byla nedávno otevřena v přízemí Nové Karoliny.

Studentská galerie v přízemí Nové Karoliny. (Foto: Ivan Mottýl)

V tom má Kleberc moji podporu. Studentská galerie nepatří do obchodního centra, taková instituce měla vzniknout v některém z opuštěných obchodů v historickém jádru města, které díky Karolině živoří. Mladý tvůrce, jenž není alespoň chvíli revolucionářem (v galerii vystavují i studenti středních uměleckých škol), se většinou nestává dobrým umělcem. K mládí patří protest, u vizuálních tvůrců je to skoro povinnost. Vystavovat v „chrámu byznysu“, a navíc tam díla i prodávat, to je především pro studenty Fakulty umění OU, kteří na projekt přistoupili, ostuda.

Ostuda je to i pedagogických sborů, těch z Fakulty umění i ze středních škol. Dobře si pamatuji, že ještě na konci devadesátých let platilo, co se dodržovalo i za první republiky. Student je teprve učněm. Bez mistrovských zkoušek nesmí vystavovat ani prodávat. Profesoři pražské akademie takové studenty, kteří pravidlo porušili, dokonce vyhazovali. Přísná bývala i ostravská Katedra výtvarné tvorby (předchůdce dnešní Fakulty umění), kde se jen výjimečně stávalo, že mimořádně talentovanému studentovi výstavu laskavě povolil ten či onen pedagog. Po zralé úvaze, zda nedostudovaný adept umění nemůže svými nepodarky ohrozit pověst školy.

Protestu Lukáše Kleberce jsem tedy v duchu zatleskal, i když jsem nechápal, proč odpor proti galerii v Karolině potřebuje zabalit do parodie ceremoniálu Ceny Jindřicha Chalupeckého. Pokud je známo, porota této ceny téměř výlučně oceňuje projekty nějakým způsobem angažované, díla protestující proti konzumu, odosobněnému světu moderních technologií, proti tlakům globalizace či omezování lidských práv. A tak tomu bylo i letos, když v neděli dostal cenu třiatřicetiletý Martin Kohout, jehož dílo reaguje na problematiku noční práce a její souvislosti – společenské, psychické i ekonomické. Podle mezinárodní poroty se Kohout zamýšlí „nad složitostmi života v době překotných technologických a společenských změn“.

Reklamní obrazovka s falzifikátem pozvánky. (Foto: Ivan Mottýl)

Bohužel, Kleberc se nad smyslem nedělní performance moc nezamyslel. Pochopil bych ještě, kdyby to byla guerillová akce, tedy uspořádaná bez vědomí vedení obchodního centra, jenže celý projekt začal tím, že na reklamních velkoplošných obrazovkách ve druhém patře Karoliny se objevila Klebercova pozvánka na ceremonii. Tedy falzifikát brněnské oficiální pozvánky. A z reproduktorů se ozvalo: „Vítejte na slavnostním ceremoniálu vyhlášení Ceny Jindřicha Chalupeckého.“

Lukáš Kleberc tedy vědomě spolupracoval s managmentem OC Forum Nová Karolina. Stejně jako studenti vystavující v galerii, kterou Kleberc kritizuje (možná). Projekt tedy logicky nevadil ochrance, která v minulosti třeba herce Bílého divadla při neohlášené performanci honila po celém obchoďáku. Tentokrát však ochranka tančila, jak Kleberc pískal. Cena Jindřicha Chalupeckého byla v Ostravě zpochybněna, ovšem pochybeným způsobem.

V tu chvíli pro mě akce skončila, jakkoliv aktéra večera obecně ctím ho za jeho odvahu, organizační schopnosti i svéhlavost, s jakou jde proti marasmu doby. Předávání Ceny Jindřicha Chalupeckého v Nové Karolině však považuji za totální zmatenost. Za nesmysl, snad se dá říci, že s přivřením očí to byl výše zmiňovaný dadaistický výstup.

Cena J. Chalupeckého dle Lukáše Kleberce. (Foto: Ivan Mottýl)

Hned poté, co Kleberc přítomným rozdal kousky marcipánu, když rozřezal marcipánový válec podobný skutečné Ceně Jindřicha Chalupeckého (z dílny designéra Maxima Velčovského), jsem se nicméně aktéra celé nedělní akce přece zeptal: „Chápu to dobře, že vaše akce souvisí se studentskou galerii ve zdejším obchodním centru?“

Kleberc odpověděl tajnosnubně: „Souvisí i nesouvisí. Nechtěl bych celou akci devalvovat nějakým rychlým prohlášením. Všechno je složitější. Budu ale rád, když si na Ostravanu přečtu váš názor.“ Nuže, stalo se.