Na debutovém albu dua Vientomarero zní velmi vkusná hudba 20. století

Oba interpreti získali hudební vzdělání na Janáčkově konzervatoři a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jejich osmiletá spolupráce přinesla své ovoce v podobě aktuálního CD s hudbou Jacquese Iberta, Jana Nováka, Jevgenije Markoviče Iršaie, Marii Castelnuovo Tedesca, Johna Duarta a Ference Farkase.

Hudba vybraných autorů reprezentuje poslechově příjemné, melodické skladby, více či méně ovlivněné národním folklorem (Ibert, Tedesco), jazzem (Duarte), všechny pak hudbou klasiků 20. století. Na debutové nahrávce dua Vientomarero nenajdeme žádné zvukově radikálnější kompozice či odvážnější průniky do interpretačně svébytného světa nové a experimentální hudby.

Interpretace Jiřího a Michaely Mecy je velmi vkusná, nejvíc zaujme skutečně vytříbenou souhrou a precizností, kterou duo prověřilo rozsáhlou koncertní činností. Menší důraz už Vientomarero kladlo na přesvědčivější vystižení charakteristických znaků a stylotvorných prvků jednotlivých skladeb v dynamice a témbru. Entr’acte Jacquese Iberta je náležitě temperamentní. Dobrý dojem zanechalo i následující Chorea vernales českého skladatele Jana Nováka. Magickou atmosféru se duu povedlo rozdmýchat zejména ve druhé a třetí větě, úvodní větě Con liberta-Allegretto by neškodilo více poezie, promyšlenějších zastavení a tempových modifikací.

Přesvědčivé je Vientomarero v Suitě ve starém stylu Jevgenije Markoviče Iršaie. Motorická hudba ruského skladatele žijícího na Slovensku je sledem různě rychlých tanců, v nichž se projevila dobrá rytmická synchronizace obou interpretů a společně modelované fráze. Potěšující je rovněž interpretace Sonatiny Mariii Castelnuovo Tedesca, jejíž španělské idiomy jsou vystiženy s bravurní tónovou artikulací a vhodnou hudební barvitostí.

O tom, že jazzová a klasická hudba jsou (nejen) v interpretační rovině dva odlišné světy, svědčí následující Un Petit Jazz anglického kytaristy a skladatele Johna Duarta, které oba umělci cítí spíše klasicky. Shufflový rytmus a typické přesuny akcentů jsou poněkud úsečné bez  rubatového rozvolnění. Závěrečná část Twelve je tempově poddimenzovaná, věta se hrává v rychlejším tempu a artikulačním ztvárnění. Nahrávku uzavírá rozdováděná dvojdobá Burattinata Ferenze Farkase, která cituje bitonální postupy a melodicky vychází z maďarského folkloru.

Debutové CD Vientomarero je sympatický počin, který provází běžné porodní radosti i strasti prvorozených alb. Průvodním jevem nahrávky je přebujelý hall, který trochu pohlcuje konkrétní artikulaci a způsobuje, že některá rychlejší místa znějí „rozmazaně“. Nahrávací praxe a komparace s nedávnými českými počiny (Duo Bohemico – Czech music for flute and guitar, Duo Siempre Nuevo – Guitarra Cantante, atd…) říká: pryč se zbytečným hallem a dalšími efekty, přirozený zvuk a akusticky vhodné prostředí je pro klasické skladby a nástroje rozumnější volba.

V některých kompozicích se ukázalo, že interpreti ještě hledají osobitější pojetí: „přehrávání“ se projevuje mírně statickými tempy a malými kontrasty, ale zejména nepříliš zajímavou hudební výstavbou frází. To jsou ale opravdové detaily, nahrávka Vientomarera je především sympatickým vykročením vpřed, je přesvědčivá a srovnatelná s českým vysokým interpretačním standardem.

Novou nahrávku je možné ochutnat na stránkách https://www.supraphonline.cz/album/343262-vientomarero-duo.